Svět Might and Magic

Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic

  • Březen 28, 2024, 15:49:17
  • Vítejte, Host
Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání -

Autor Téma: Emulace, emulátory a historické exkurze  (Přečteno 3307 krát)

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Emulace, emulátory a historické exkurze
« kdy: Březen 29, 2018, 23:50:40 »

Poslední dobou se mi aktivity příliš roztříštily různými směry a tak jsem se rozhodl, že bych měl začít brát různé resty systematicky :) Problém je, že jsem za poslední 3 roky hodně věcí načal, ale nedokončil a začínám v tom mít guláš. Jednak jsem porůznu plánoval rozšíření webu a druhak jsem potřeboval plnit herní resty, takže úvahy o jakémkoliv rozšíření webu jsem rázem poslal na druhou kolej. Ostatně ono je to poněkud složitější, protože doba jde neuprosně dopředu, a např. technické pasáže webu poměrně rychle zastarávají, tedy minimálně z pohledu informačního a popravdě mě moc nebaví to pravidelně upravovat dle aktuální situace.

Vždycky mi třeba přišlo zbytečné, abych se tu dopodrobna zabýval nastavením DOSBoxu, protože z pohledu série Might and Magic se to týká v podstatě jen I-V dílu, tedy jde o tu v současné době méně hranou část série a kdokoliv, kdo by se jí chtěl věnovat, tak si s DOSBoxem zcela určitě poradí ;) Na druhou stranu DOSBox není jediné řešení a někteří si možná vzpomínají, že jsem tu před lety sliboval větší zaměření na "alternativní" způsoby spouštění jednotlivých dílů, potažmo zmínky o spouštění těchto her pod linuxem. Dlouhou dobu mě k tomu nic netlačilo a vlastně jsem byl rád, že to nikdo za ta léta nevytáhl, ale v posledních pár měsících jsem byl nucen tento svůj postoj přehodnotit. Začalo to poněkud plíživě ...

Od poslední velké změny článku s odkazy na další weby se snažím v pravidelných intervalech každý odkaz kontrolovat, přičemž primárně sleduji jeho funkčnost. Nefunkčnost nebyla doposud přílišný problém, protože zaniklé stránky bylo možno vytáhnout např. z archivu služby Internet Archive. Ne vždy je to dokonalé, ale vesměs je to použitelné. Problém bývá povětšinou s obrázky a případnými downloady souborů. Jenomže Internet Archive se v posledních měsících potýká s problémy a popravdě nikdo nemůže zaručit, že tu ta služba bude navěky. Nenápadně jsem proto zahájil archivaci starých binárek, abych si pro budoucnost uchránil alespoň sbírku historického software (rozuměj software, který jsem kdy k něčemu použil/používám). Nejde třeba jen o software, který už nikdo dále nevyvíjí, ale jde i o jeho starší verze, které třeba upadly v zapomnění samotným vývojářem. Zkuste si třeba na webu Microsoftu vyhledat VirtualPC a chtějte verzi pro Windows XP. Pokud neznáte její konkrétní jméno, tak se Microsoft bude tvářit, že jedinou stažitelnou verzí je verze pro Windows 7 a v novějších už to ani nepotřebujete (ostatně on se tváří, že před Windows 7 ani nic jiného nebylo :)). Nejde tedy jen o software samotný, ale jde i o jeho konkrétní funkčnost a kompatibilitu, kterou je potřeba vysledovat.

Upřímně, mizení různých stránek a zdrojů mě docela vyděsilo. Člověk si tak nějak zvykl, že internet je plný informací, a pokud někde něco zaniklo, někdo jiný to jinde znovu vzkřísil, jenomže tohle není ve skutečnosti žádná samozřejmost! Internet se vyvíjí, prochází si generačními cykly, a jednou se prostě řetězec přetrhne a příslušné informace zmizí v nenávratnu. Rozumím tomu, že nemá smysl udržovat informace a postupy, které jsou překonané, obzvláště pokud máme k dispozici software, který je plně kompatibilní s předchozími verzemi a jehož používání je mnohem komfortnější. To se týká třeba emulátorů, kdy se navíc vyvíjí otázka licencování operačních systémů, takže zatímco před deseti lety jste museli obrazy ROMek shánět pokoutnými způsoby, dneska to jde i zcela legálně. Vrcholem je zařazení MS-DOSu mezi abandonware :) I když benevolence Microsoftu není ničím novým. A zrovna DOSu bych se dnes chtěl věnovat poněkud blíže.

Počátky operačního systému DOS

DOS neboli Disk Operating System je v současné době souhrnné označením pro skupinu operačních systémů, které mají svůj počátek v QDOSu (Quick and Dirty Operating System). V druhé polovině 70. let ho vyvinula společnost Seattle Computer Products pro jejich vlastní stavebnici založenou na procesoru Intel 8086 a v roce 1980 ho pak začali pod názvem 86-DOS licencovat. QDOS se inspiroval v operačním systému CP/M (Control Program/Monitor, později označovaný jako Control Program for Microcomputers), který vyvíjel Gary Kildall pro Intel. Z důvodu neshod však Gary Kildall odešel a založil Digital Research, Inc. (zkráceně DR). CP/M byl tedy původně určen pro 8-bitové procesory Intel 8080/85, ale díky své architektuře byl snadno modifikovatelný i pro ostatní 8-bity (systém se skládal ze dvou částí, přičemž z pohledu kompatibility stačilo pozměnit jen část závislou na architektuře procesoru).

Poznámka: přízvyskem DOS se často označují i nesouvisející systémy, jako příklad mohu uvést AmigaDOS, Apple DOS a jiné. Tyhle systémy fungují poněkud jinak a nezachovávají si tak vzájemnou kompatibilitu, tudíž do "rodiny" skutečných DOSů nepatří. V rámci různých počítačů pak mohou dokonce existovat komponenty, které mají vlastní čipy a OS a občas se tak přihodilo, že disketové jednotky mohl řídit třeba systém MIDAS, zkráceně M-DOS (8-bitový OS pro procesory Intel 8080 a Z80), vyvinutý Microsoftem v roce 1979.

CP/M se těšil značné oblibě a časem se objevily i varianty pro 16-bitové procesory a rozšíření o víceuživatelské prostředí. Komapatibilitu sice narušovalo i samotné uspořádání a ovládání hardware jednotlivých mikropočítačů, ale pořád to tak nějak fungovalo, popř. se to vždy nějak zpytlíkovalo :) Nakonec ho zabil zejména roztříštěný trh a nově nastupující uniformita IBM PC. Ostatně společnost IBM byla nakonec tou, která nechtěně pomohla DOSu prorazit a zároveň se postarala o jeho diverzifikaci. Původně tu totiž o DOS ani nešlo.

IMB v roce 1980 hledala pro svou nově vzniklou řadu počítačů založenou na procesorech Intel 8088 vhodný operační systém. Nejprve se pokusili hledat ve vodách CP/M a z nějakého důvodu se prý obrátili na Billa Gatese. Microsoft byl totiž tvůrcem tzv. Microsoft Softcard, které se používaly v Apple II jako koprocesor a využívaly CP/M ve spojení s procesorem Z80 (právě díky tomu bylo na Apple II možno provozovat CP/M). Jenomže Microsoft ve skutečnosti neměl s CP/M nic společného a odkázal proto IMB na Digital Research, Inc. Za licencování CP/M byla v Digital Research zodpovědná Dorothy Kildall. K prodeji licence nakonec nedošlo, protože Digital Research nabídku ve výši 250 000 USD za v podstatě neomezenou licenci odmítla. IMB navíc požadovala přejmenování CP/M na PC-DOS.

IMB se proto znovu obrátila na Billa Gatese, protože ten při jednom z rozhovorů před zástupcem IBM Jackem Samsem zmínil jistý 86-DOS a Sams mu na to odvětil, že by měl licenci koupit. Gates tentokrát svou příležitost nepromarnil a obrátil se na Seattle Computer Products, od nichž pak licenci na 86-DOS za nějakých 25 000 USD skutečně koupil. Později dokonce najmul Tima Patersona, který původně na 86-DOSu v Seattle Computer Products pracoval a společně pak pokračovali v práci pro IMB. Postup byl ze strany IBM bedlivě sledován a roku 1981, měsíc před uvedením produktové řady IBM PC, byl výsledek jejich práce definitivně schválen. Microsoft za dalších 50 000 USD zakoupil komplet práva k 86-DOSu a IBM získala CP/M podobný systém, na nemž bylo možné provozovat existující 8-bitové aplikace určené pro CP/M. Slavit tak mohly obě strany :)

Spolupráce Microsoftu s IMB nesla kýžené ovoce. IBM dokonce umožnila Microsoftu prodej PC-DOSu dalším OEM (Original Equipment Manufacturers, v té době v podstatě výhradně výrobci počítačů) a tak se roku 1981 zrodil MS-DOS, který byl různě modifikován a často i přejmenováván. To Microsoft později zarazil a začal vyžadovat jednotný název pro všechny produkty založené na MS-DOSu. Modifikace MS-DOSu měla svůj význam, protože jak jsem zmínil, počítače IMB PC byly postaveny na procesoru Intel 8088 a byly dost unifikované, kdežto trh kolem byl poněkud roztříštěný, byť už v této době tu byla i jistá snaha o udržení standardu IBM PC. Krásným příkladem této snahy byla společnost Tandy Corporation, která v roce 1984 přišla s vlastním klonem IMB PC - Tandy 1000.

Jenom na chvilku odbočím, licencování MS-DOSu OEM partnerům vydrželo Microsoftu po celou dobu až do poslední "samostatné" verze 6.22 (verze 7 a výše už byly součástí subsystému Windows 9x). Legálně jste tedy mohli MS-DOS získat jedině zakoupením nového počítače, popř. později stačil kus adekvátního hardware, ale úplně košér to nebylo. Nic na tom nezměnil ani fakt, že od verze 5.0 začal Microsoft prodávat upgrade balíčky jako retail verze, protože k upgrade jste samozřejmě potřebovali některou z předchozích verzí MS-DOSu (minimálně 2.11), které byly ovšem na nákup PC vázané, takže jste se dostali do bludného kruhu. Jako koncový zákazník jste si prostě nemohli samostnatně plnou verzi MS-DOSu koupit. Ono tohle ostatně platilo i pro Windows, zejména v případě Windows XP a jejich OEM verzí, kde Microsoft časem nakonec lehce ustoupil a toleroval prodej OEM verzí např. s nákupem disku nebo paměti. Pro domácí stavitele tu totiž jinak byla tzv. builder edice, která byla samozřejmě dražší ;) Shodou okolností se později tato licence prodávala jako legalizační kit, kdy jste s ní mohli zlegalizovat pirátskou verzi vašich Windows. Rozdíl mezi OEM verzí MS-DOSu a Windows XP však spočíval v tom, že OEM licence Windows XP byla dlouhá léta nepřenositelná. Tohle změnilo na území Evropské Unie až rozhodnutí Evropské komise. MS-DOS jste si naopak mohli přenášet dle libosti, omezením byl jen počet licencí, takže pokud jste měli jen jednu, museli jste MS-DOS z předchozího počítače nejprve smazat a pak teprve nainstalovat na jiný.

Ale zpět k Microsoftu a IBM. V Digital Research se brzy o PC-DOSu dozvěděli a neunikla jim ani jeho podobnost s CP/M, ostatně to nebylo vzhledem k předchozím jednáním mezi IBM a Digital Research nic překvapivého a tak Garry Kildall pohrozil IBM právními kroky. K soudu ovšem nedošlo a IBM se s Kildallem dohodla, že bude vedle PC-DOSu nabízet i jeho CP/M upravený pro procesory Intel 8086 (tzv. CP/M-86). Jenomže CP/M-86 byl o 200 USD dražší než PC-DOS a tak se prodával velmi špatně, což vedlo ke ztrátě podílu CP/M nejen na platformě IBM PC, ale i IBM PC kompatibilních počítačů.

Garry Kildall to ještě nevzdal a rozhodl se ve vývoji CP/M-86 pokračovat. V roce 1983 tak vyšel Concurrent DOS, který byl kompatibilní s PC-DOS 1.1. O dva roky později pak ve spolupráci s Intelem a nově vydaným procesorem 80286 vyšel Concurrent DOS 286. Vedle něj se objevil ještě FlexOS a DOS Plus. V roce 1987 se s příchodem procesorů Intel 80386 objevil Concurrent DOS 386 a o rok později vznikla první verze DR-DOSu. Špatný počin to rozhodně nebyl a DR-DOS se velmi rychle stal vážnějším konkurentem MS-DOSu (krom funkcí konkuroval i cenou). V roce 1991 došlo k akvizici Digital Research s Novell, Inc., kdy se DR-DOS na chvilku přejmenoval na Novell DOS a v roce 1996 ho Novell prodal společnosti Caldera. Vývoj DR-DOSu rozhodně neustrnul a pod názvem Caldera DR-DOS se prodával až do roku 2002, kdy Caldera prodala práva společnosti DeviceLogics L.L.C. Poslední známou verzí je verze 7.x. DR-DOS byl sice od počátku placeným OS, ale postupem času se objevily také nekomerční a dokonce i opensource verze (OpenDOS). Poměrně zajímavé bylo, že DR-DOS ve verzi 6 umožňoval spouštět Windows 3.1, což Microsoft několikrát uměle narušil a podobná situace se opakovala s Windows 95, kdy se Caldera za podpory Canopy Group rozhodla Microsoft zažalovat. Microsoftu se argumentace příliš nedařila a spor skončil v roce 2000 mimosoudním vyrovnáním.

Růžové vztahy nevydržely ani v případě spojení Microsoft - IBM. V roce 1987 se MS a PC-DOS dočkaly poslední souběžné verze 3.3. Důvodem neshod byl hlavně spor o grafickou nadstavbou PC-DOSu, kdy se začal rodit komplexnější OS. Microsoft totiž využil své předchozí spolupráce s Applem na grafickém rozhraní pro Apple Macintosh a v roce 1985 představil své Windows 1.0. Microsoft sice IBM přesvědčil o nutnosti grafického rozhraní (GUI), ale IBM se nakonec rozhodla, že zabije dvě mouchy jednou ranou a vybrala si vývoj OS/2. Nicméně vývoj samotného PC-DOSu také pokračoval a podobně jako v případě DR-DOSu, i zde došlo k částečnému vyšachování PC-DOSu jako zavaděče pro Windows 3.1.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Emulace, emulátory a historické exkurze
« Odpověď #1 kdy: Březen 29, 2018, 23:51:36 »

Současnost a proč vůbec řešit licence

Smyslem předchozího textu bylo především ukázat, nakolik souběh vývoje různých klonů DOSu ovlivnil jejich vzájemnou kompatibilitu. Zatímco MS a PC-DOS se dlouhou dobu lišily jen v tom, kdo je prodával, u DR-DOSu se podařilo velmi rychle vytvořit funkční klon, který MS-DOS dokonce poměrně brzy předehnal. Ostatně stačí se podívat na upgrade kit MS-DOSu 5.0, abyste získali představu, kolik variant (klonů) DOSu s ním šlo "povýšit" na MS-DOS 5.0. Podobně by se dalo hovořit o OS/2 vs Windows, ale paradoxem na tom celém je, že ač byly některé systémy lepší, nakonec to byl právě Microsoft, kdo to na poli domácích počítačů vyhrál.

Otázku legalizace MS-DOSu jsem již nakousl a nic se na tom nemění. Jako ne-OEM jste neměli šanci se k plné verzi MS-DOSu jako samostatnému software dostat a pokud jde o retail upgrade kit na MS-DOS 5.0, tak i vlastnictví jiné varianty DOSu (PC-DOS, DR-DOS apod.) vám celou situaci neulehčilo, byť třeba DR-DOS se objevil v retail verzích ještě před MS-DOSem. Je to holt licenční politika Microsoftu a korunu tomu Microsoft nasadil v roce 1994, kdy oznámil ukončení prodeje MS-DOSu. V témže roce pak začal vznikat projekt s názvem FreeDOS, který si kladl za cíl, stát se open-source alternativou MS-DOSu.

Různé klony DOSu s příchodem novějších Windows a OS/2 v 90. letech ve skutečnosti nezmizely, ale přesunuly se třeba do sféry tzv. embedded zařízení, nebo se jako v případě Novell DOSu používaly jako různé zavaděče. Vývoj DOSů se totiž nezastavil jen u jednouživatelského a jednoúlohového řešení, ale pokračoval dále. DOSy si přitom ponechaly svou nenáročnost a malou velikost, která je i dodnes činí vhodnější alternativou pro určité úlohy a zařízení. A to je přesně ten důvod, proč Microsoft MS-DOS neuvolnil jako freeware, on na něm totiž pořád vydělává. I když abych byl přesný, verze MS-DOS 1.0 a 2.0 byla uvolněna včetně zdrojových kódů a pro nekomerční použití si s nimi můžete hrát jak chcete, ale to nejsou zrovna ty verze MS-DOSu, které by se hodily herní komunitě. Komerční licence vydržela i PC-DOSu. Jedinou vyjímkou je DR-DOS, který se za éry Caldery dostal na chvilku mezi freeware pro nekomerční použití. Mělo by jít o verze 7.01 - 7.03, ale ona se ta pravidla v čase trochu měnila a jedinou jistotou zůstává OpenDOS 7.01, což je v podstatě DR-DOS 7.01, ke kterému lze získat i zdrojové kódy. FreeDOS také není špatnou alternativou, ale pokud chcete opravdu něco, co pochází z dob soupeření o platformu IMB PC, tak legálně je to opravdu jen Caldera DR-DOS. FreeDOS ani DR-DOS však nemusí zajistit 100% kompatibilitu s aplikacemi pro MS-DOS, s tím je potřeba předem počítat!

Teď trochu couvnu, Microsoft vás dneska samozřejmě bude jen stěží popotahovat za používá některé z verzí MS-DOSu, ale podobně jako u Windows tu existuje určitá šedá zóna, která může posloužit pro takový ten klid duše. MS-DOS se ve verzi 5.x a 6.x sice prodával v OEM verzích, ale jednou z podmínek prokázání legality software je vlastnění originálních médií a certifikátu autenticity (COA). Dneska už vám těžko kdo bude nadávat, že se nemůžete prokázat původní fakturou, nehledě na rozhodnutí Evropské komise, které pokrylo i případný přeprodej (je to navíc více jak 20 let!). Pokud tedy na eBay koupíte balíček s licencí pro Evropu, tak si můžete říci, že jste pro to udělali maximum a máte doma legální kus software. Pokud by vás napadlo sáhnout po DR-DOS ještě od Digital Research, tak si připravte poněkud tučnější obnos :) Verze 5.0 a 6.0, které jsou svým způsobem analogy stejnojmenných verzí MS-DOSu, jsou o poznání dražší a navíc i tady narazíte na ne-retail licence nebo licence omezené regionálně.

Já vím, ono je to trochu na palici, protože pokud to opravdu děláte jen kvůli tomu čistému svědomí, tak to stejně košér nebude. Vždycky jsem kvůli tomuhle Microsoft kritizoval a kroutil nad jejich licenční politikou hlavou. Raději se spokojili s pirátstvím, než aby uživatelům předložili cenově dostupné a trvalé licence. Docela mě štvalo, když pak Microsoft ukazoval na uživatele a nadával jim do zlodějů, přitom on jim vlastně žádnou rozumnou šanci nedal. Naopak s příchodem Windows XP ty šrouby ještě více utáhl. Potíž podle mě byla ve zkostnatělém řízení firmy, kdy Microsoft poměrně těžce podcenil boom nadšených amatérských stavitelů PC v 90. letech, se kterými vůbec nepočítal. Stejně tak si vzpomeňte, jak složité bylo koupit nový PC bez Windows, hnedle na vás koukali jako na piráta. V tomhle ohledu to byla hnusná doba, ale nakonec i Microsoft vyměkl a ještě před nařízením Evropské komise ty šrouby zase sám povolil.

Proč tedy vlastně ty licence řešit? Asi opravdu jen kvůli tomu pocitu ;) Je samozřejmě prima, když vás software požádá o autorizační klíč a vy vytáhnete COA a pečlivě klíč opíšete. U MS-DOSu a Windows 9x/ME si stále ještě můžete říci, že ten balíček je jen váš a už vám ho nikdo nemůže vzít. U Windows XP to už neplatí, ale dneska vám alespoň nehrozí, že by vám někdo licenci prostřednictvím internetu zablokoval. No a Windows 10 už jsou pouhá služba, která beztak rozhoduje za vás :) A úplně schizofrenní okamžik nastane ve chvíli, kdy si položíte otázku, proč se patlat s emulátorem a instalací DOSu, když můžu spustit DOSBox? No proč, ... protože je to mnohem větší zábava a hlavně tyhle moje experimenty se datují 14-15 let zpět, kdy byl DOSBox na jednojádru o 1,5 GHZ celkem utrpení :D

Má to tedy smysl? Ono to může navenek vypadat, že jsem tím návratem k DOSovkám dokonale zblbnul a stal se ze mě retromaniak, ale to by mě opravdu dojmulo ;) Jednak jsem na slovo retro už silně alergický a pak tohle není žádný nostalgický návrat do 90. let. MS-DOS je nedílnou součástí herní historie a je to hlavně připomínka dob, kdy musel mít hráč i větší povědomí o hardware a jeho nastavení, obzvláště ti, co se věnovali technicky náročnějším titulům. DOSBox je úžasná pomůcka, ale docení ho právě jen ti, co si pamatují, jaké peripetie občas hraní v dřívějších dobách přinášelo. Minimálně edukativní význam je tedy jasný, byť tohle by měl být spíše takový můj deník, kam bych si rád zapisoval různé poznatky získané v průběhu experimentování s emulátory a jejich používáním.

Jestli z toho pak opravdu někdy vzniknou nějaké články, to zatím netuším a bude záležet hlavně na tom, kolik informací se mi podaří nastřádat. Proto to vlastně dávám takto k dispozici, aby se k tomu mohl kdokoliv vyjadřovat.
IP zaznamenána
This is the end ...

tono

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 826
Re:Emulace, emulátory a historické exkurze
« Odpověď #2 kdy: Březen 30, 2018, 01:20:23 »

Bill Gates vedel programovať akurát tak na úrovni Biosu. IBM predal DOS ktorý v tej chýli ani nevlastnil.
Neskôr aj s Apple chodili kradnúť nápady do Xeroxu (ovládanie myšou, e-mail, princíp samotných okien atď.)
Pre mňa až do WinXP bol najlepší OS OS/2 Warp. Na 16MB RAM som  v rovnakom čase napaľoval CD, hral DOS hru a na pozadí bežala BBSka. W95 bola úbohosť, ale marketing MS vyhral  :(
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Emulace, emulátory a historické exkurze
« Odpověď #3 kdy: Březen 30, 2018, 05:35:25 »

Ono zcela postačilo, že měl na 86-DOS licenci a dokázal odhadnout vývoj. 25 000 USD tehdy znamenalo na naše současné poměry zhruba 500k Kč (19 000 EUR) a jakmile měl odbyt jasný, klidně mohl zkoupit celá práva, takže se poměrně zalevno dostal k investici, od které si tehdy možná sliboval jen o něco lepší život :) Co jsem tak pročítal, oni se v Microsoftu původně zabývali intenzivně 8-bity, zejména Z80 byl jejich oblíbeným, takže to od něj byla docela odvaha. Za geniálního obchodníka jsem ho zrovna nikdy nepovažoval, tohle byl spíš risk, který mu vyšel. Nebýt Kildallovo váhání, mohlo to dopadnout celé jinak.

Druhý zlom je nástup IMB PC PS/2, kdy to projelo i samotné IBM. Jednak nechali Microsoft prodávat MS-DOS, tedy poskytovat OS ostatním výrobcům PC a pak nedokázali dostatečně rychle zareagovat na Windows. Microsoft a Apple měli holt díky té "inspiraci" v Xeroxu navrch.

OS/2 mi bylo docela líto. Sám jsem se o něm dozvěděl už docela pozdě, ostatně moje počátky s PC byly nalinkovány tím, co se dalo v okolí sehnat, tedy MS-DOS 5.x - 6.22 / Windows 3.11 a doma jsem začínal na Windows 95. Na OS/2 mě tenkrát (1998?) navedly požadavky pro Doom II, kde byl zmíněn společně s MS-DOSem, ale nikdo v okolí ho neměl. Po roce 2000 jsem se tak dostal jako k alternativě akorát k Linuxu a FreeBSD.

Přitom články o OS/2 jsem celkem čítával, protože se v nich dost často zmiňovalo, co vše má oproti Windows vyřešeno lépe, ale na weby už bych si nevzpomněl. Grafické rozhraní OS/2 Warp mě tenkrát dost překvapilo a právě ve spojení s lepším podvozkem oproti MS-DOSu to bylo docela lákavé. Ono nebýt taky toho, že jsem se nechal strhnout vlnou 3D, tak to mohlo být u mě jinak.

Edit: jenom ještě k té ne zcela 100% kompatibilitě mezi MS-DOSem a dalšími ... ono je to v podstatě celá léta stejně úsměvná pohádka, kterou jsme si mohli mnohokrát zopakovat :) V Microsoftu se nikdy neštítili zavádět občas obskurní řešení nebo jít proti vlastní dokumentaci. S internetovými prohlížeči to bylo zrovna tak. Než aby riskovali přepuštění části trhu, tak ostatním naházeli klacky pod nohy. Nakonec se jim to stejně vrátilo jako bumerang, protože jsou trhy, na kterých i přesto všechno začali brzy ztrácet. Herní konzole jim třeba dokonale podkopali dominantní postavení na poli her a DirectX 12 je spíše marketingovým sloganem, než že by to mělo nějaký větší význam.
« Poslední změna: Březen 30, 2018, 05:48:37 od Elemir »
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Emulace, emulátory a historické exkurze
« Odpověď #4 kdy: Březen 30, 2018, 20:19:24 »

Musím říci, že jsem si vybral hezký rest :) Pocit úžasný, ale paměť děravá :D Nainstaloval jsem si do VirtualBoxu Caldera DR-DOS a vytuhl jsem na zprovoznění DVD-ROMky. Ovladač bych asi vyštrachal, ale nemůžu nějak snadno přenášet data dovniř virtuálního stroje, takže jsem v lehce patové situaci. Docela obskurním způsobem jsem si zprovoznil virtuální disketovku, což je v případě Windows 7 kapitola sama pro sebe, jenomže jsem zase pro změnu omezen na 1,44 MB, takže nemůžu přenést např. instalačku m602 (1,8 MB). Na řadu tedy přichází pakování a dělení souboru ... :)

Postup pak určitě zveřejním. Ono je s podivem, jak málo informací se k tomu dá na netu najít a je to dost o tápání. Je to sice hodně podobné s MS-DOSem, jenomže bariéru tu tvoří právě ten virtuální stroj. Díky tomu, že nemohu připojit mechaniku, tak nemohu ani doinstalovat rozhraní pro připojení sdíleného prostoru. Každopádně docela obdivuji komunitu okolo DOSu a emulace, protože za ta léta vzniklo pár užitečných utilitek, které tu práci ulehčují. Na Windows XP třeba není s virtuální disketovkou problém.

Druhou bariérou jsou 16-bitové aplikace. Díky tomu nemohu sáhnout po klasickém Arj, ale naštěstí mám k dispozici free implementaci od komunity, která na 64-bit systému v pohodě funguje a zpětně ji mohu využít i v DR-DOSu. Samozřejmě bych mohl jako mezikrok použít DOSBox, ale to by nebylo fér ;) Nehledě na to, že Arj není abandonware, jedná se o stále vyvíjený a licencovaný packager. A takhle nějak postupuji vpřed.

Opravdu uznávám, že je to šílenost, ale rád bych se konečně dostal do stavu, kdy první Might and Magic spustím rovnou z diskety, protože v DOSBoxu to tak úplně přirozeně spustit nejde (nemyslím teď GOG verzi, ale opravdu to, co je na disketě).

Edit: nakonec jsem sáhl po Volkov Commanderu. Je menší a funkčně dostačuje.
« Poslední změna: Březen 30, 2018, 20:30:50 od Elemir »
IP zaznamenána
This is the end ...

tono

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 826
Re:Emulace, emulátory a historické exkurze
« Odpověď #5 kdy: Březen 30, 2018, 23:02:48 »

Veru tak Volkov Commander. Kde sú už tie časy používania Quick Text Editoru, QEMM alebo pri štarte System Commander  ::)
IP zaznamenána

Richmond

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 568
Re:Emulace, emulátory a historické exkurze
« Odpověď #6 kdy: Březen 31, 2018, 08:54:36 »

Tedy ten článek ti musel dát zabrat, fůra informací!
ad MM1 - hele a to nejde nainstalovat z disket v rámci DosBoxu? Naposledy jsem instaloval z disket Dark Sun 2, protože jsem nechtěl hrát tu verzi z Gogu, která měla cd hudbu (já chtěl midi) a dabing některých postav (já radši vše bez dabingu a bez orchestrálních skladeb...ehm). Ovšem je pravda, že jsem své diskety z bigboxu pouze nakopíroval do adresáře a pak v dosboxu spustil instalaci, což asi nepůjde ve všech případech. Navíc ty chceš asi zkusti tu "pravou" instalaci :) V každém případě jsem zvědavý na Tvé pokusy!
IP zaznamenána

tono

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 826
Re:Emulace, emulátory a historické exkurze
« Odpověď #7 kdy: Březen 31, 2018, 12:45:01 »

V DosBoxe bol MMI dlho nehratelný a až od verzie 0.73 beží na 100%.
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Emulace, emulátory a historické exkurze
« Odpověď #8 kdy: Březen 31, 2018, 19:52:38 »

Ad článek ... nějakou chvíli to zabralo, hlavně porovnání zdrojů, protože ve Wikipedii jsou třeba různé chybky (jak faktické, tak třeba chybí soulad obsahu mezi různými tématy např. historie popsaná v rámci MS-DOsu a DR-DOSu). S licencemi mi pak pomohla třeba záloha FAQ Microsoftu z roku 1998. Někdy si právě člověk říká, že lidé občas skladují "blbosti", ale tohle je přesně ten smysl, protože se vždy nakonec najde někdo, kdo to reálně využije :) Ono je opravdu s podivem, jak málo konkrétních informací se dá dneska k různým nastavením najít, popř. v tom jiném balastu na internetu úplně zaniknou.

MMI jsem pod DOSBoxem zkoušel taky tím způsobem, že jsem obě diskety jen překopíroval. Ono to ani instalátor nemá. Soubor GRAPSET nastavuje grafiku a soubor MM.EXE spouští hru. Objevila se však jen úvodní obrazovka a celé to zamrzlo. V DR-DOSu jsem se dostal o něco dále, protože hned dalším varováním je info o neoriginálním disku :) Pravděpodobně tohle je důvod zamrznutí DOSBoxu.

Rozdíl v čase uložení je oproti GOG instalaci ve třech souborech:

GACARD.DTA
MM.EXE
ROSTER.DTA

ROSTER.DTA je přitom obsahově shodný a GACARD.DTA je pro změnu soubor, kam se ukládá nastavení grafiky (default nebo jedna ze 4 voleb ... soubor je původně z roku 1979 ;)). Hlavní rozdíl je tedy v samotné spouštěcí binárce MM.EXE (ta z GOG je z roku 1997). Zkusil jsem proto vzít binárku z GOG a doinstalovat jí ke svým souborům z diskety. Hra poté normálně naběhne, akorát je tedy potřeba nastavit grafiku na EGA, jinak je obraz poněkud jinak barevný a hlavně zrychlený (původní červeno-zelený obrázek obsahuje fialové barvy). Je to hodně podobné Apple II verzi, akorát místo té zelené je prostě fialová. Hra ovšem při pokusu vstupu do Sorpigalu spadne. Při porovnání jsem našel rozdíl ještě ve velikosti souborů BLACKCRN.OVR a BLACKCRS.OVR, ale ty stabilitu nijak nezmění.

Nakonec je tedy otázkou, jestli má vůbec smysl se o rozchození těch disket snažit, je klidně možné, že jsou nějak poškozené, anebo to opravdu vyžaduje nějakou specifickou emulaci hardware.

U MM2 je to naopak zcela v pohodě, díky tomu jsem se dokonce dozvěděl, že výše zmíněný soubor ROSTER.DTA slouží pro transver družiny, proto asi ta jeho změněná doba uložení, takže tenhle soubor skutečně nemá se stabilitou hry nic společného. Vzal jsem tedy ROSTER.DTA z diskety MMI, družinu transportnul a hra normálně běží.

Ta jednička mě ovšem mrzí, uvidím, třeba ještě na něco přijdu.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Emulace, emulátory a historické exkurze
« Odpověď #9 kdy: Duben 01, 2018, 19:34:16 »

O moc dál jsem se neposunul a hlavně jsem si dneska hezky zaběhal. Musel jsem znovu vytáhnout záložní PC s 5.25 mechanikou, ale jaksi jsem někde potratil VGA kabel, takže jsem běžel ještě nakupovat :) Když už jsem to tak nějak pospojoval, tak mi zase PC vyhodil error kvůli klávesnici a myši (obojí USB). PS/2 myš jsem ve sklepě vyštrachal a klávesnici to nakonec skouslo přes redukci. Ona sice jako USB za určité kombinace naběhla (vadí jí kombinování PS/2 a USB portů pro klávesnici a myš), ale bohužel to bylo zrovna v nevhodné kombinaci, kdy pak šlo jedno nebo druhé. O peripetiích s disky ani nemluvím, vše nepotřebné jsem raději vypnul ;)

Vytáhl jsem znovu krabici s MMI a s pomocí WinImage jsem vyzkoušel zálohu. První disketa u konce zahlásila chybu se čtením, shodou okolností na stejném místě, jako první disketa k MMII. Předtím mi běžné kopírování diskety schroupalo, ale WinImage na to jde asi trochu jinak a odhalí i drobnosti ve struktuře zápisu. Jako poškozené bych ty diskety ovšem úplně neviděl, protože včera jsem MMII v pohodě z kopie nainstaloval a rozběhl.

Zkusil jsem ještě spustit instalaci přímo z diskety MMI a skončil jsem opět s hláškou o neoriginální disketě. Je vidět, že chybka je ještě někde jinde. Trochu jsem doufal, že z té diskety to bez problému půjde. Druhá možnost je, že mi něco uniká. MM3 jsem třeba z disket nainstaloval v pohodě. Mno, asi se budu muset smířit s faktem, že 100% funkčnost disket po těch 30ti letech by byla spíš zázrakem.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Emulace, emulátory a historické exkurze
« Odpověď #10 kdy: Duben 03, 2018, 20:30:36 »

Ve VirtualBoxu jsem narazil nejspíše na zapeklitý oříšek a tím je emulace zvukové karty. Nějak jsem s tím nepohnul. Vzhledem k některým hrám je to klíčový problém, takže to vypadá, že virtualizace není v tomto případě správnou cestou. U Windows 98 kupodivu problém není, ale tam odpadá potíž s rozhraním. MS-DOS už je holt moc starý :) Pro ozvučené hry to tedy asi moc nebude.

Těch problémů je více, včetně hrátek s konvenční pamětí. Tohle je opravdu spíše pro někoho, kdo má adekvátní hardware. Asi jsem si od toho sliboval příliš. Je tedy pravdou, že VirtualBox asi nebyl zrovna navržen pro podobné hrátky, ale alespoň jsem to zkusil :D Poznatky určitě zveřejním, ale nejprve bych rád vyzkoušel rozchodit ještě QEMU.

Jinak je to přesně tak, jak jsem říkal na počátku, v tuhle chvíli si o dost více cením DOSBoxu, protože s ním je řada věcí nepoměrně snazších. Přitom ten zvuk byl to poslední, co mi chybělo a bylo by to perfektní. Je vskutku úžasné sledovat, když se Ravenloft: Strahd Possession rozběhl v DOSu a úvodní animace se sekala úplně stejně jako v DOSBoxu. Přitom jsem úplně slyšel ten komentář vypravěče, byť to nevydalo jedinou hlásku ... Ještě chvíli takhle budu experimentovat a nakonec si nějaké to Pentium I s "doplňky" znovu pořídím :D
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Emulace, emulátory a historické exkurze
« Odpověď #11 kdy: Duben 04, 2018, 20:27:38 »

QEMU mě zrovna taky nepřesvědčil, protože binárka pro Windows není zrovna "dokonalá". Je vidět, že tento nástroj byl primárně vyvíjen pro linux a ovládání pod Windows je poměrně krkolomné. Ono by to až tak moc vadit nemuselo, ale největší potíž je v tom, že se mi nepodařilo spustit čerstvě připravený image disku a stejně tak ani konvertovaný image s MS-DOSem z VirtualBoxu. Pro experimenty pod linuxem by to asi nebylo špatné, byť v případě linuxu přichází v úvahu emulátor DOSemu, se kterým jsem dříve experimentoval a nebylo to špatné.

Nakonec jsem tedy vsadil na poslední možnost, kterou je VirtualPC. Moc jsem si od toho nesliboval, protože v porovnání s VirtualBoxem je tu podobný přístup. Vedle virtualizace je část hardware samozřejmě emulovaná, takže jsem čekal podobné problémy, tedy i problém se zvukem. A opravdu jsem se nespletl. Jenomže u VirtualPC se mi díky radě od Benjamina Armstronga z blogu MSDN podařilo současné potíže pochopit a s pomocí jeho nastavení jsem pak zvukovku rozchodil.

Ve VirtualBoxu tohle řešení nepomohlo, ale tam jde asi ještě o trochu jiný problém, byť možná to budu schopný časem taky pořešit. VirtualPC byl svého času první virtualizační nástroj, který jsem zkoušel, takže mám k němu bližší vztah a jsem opravdu rád, že mě nezklamal ani nyní. Je to pořád jen polovina problému, protože ve hře jsou stále hrátky s konvenční pamětí, ale zase je pravdou, že to je ten menší problém. Ostatně s konvenční pamětí jsme si svého času museli hrát pravidelně :D

Dostal jsem se tedy do stavu, kdy už bych mohl poznatky začít sumarizovat a opravdu se do toho pustím. Skutečně jsem byl překvapený tím, jak málo lidí tenhle problém řeší/řešilo, ale jak už jsem naznačil v předchozím příspěvku, existence DOSBoxu mnohé mění, obzvláště když tento skvělý emulátor funguje i pod linuxem. Důvodem už je ten fakt, že se tyhle informace blbě shánějí a rozhodně nebude od věci, když to tu podrobně rozeberu a i s příslušnými nastaveními.

Mimochodem, zkoušel jsem znovu spustit Ravenloft 1 a EOB II, s hudbou je to opravdu o něco více autentičtější zážitek ;)
IP zaznamenána
This is the end ...

tono

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 826
Re:Emulace, emulátory a historické exkurze
« Odpověď #12 kdy: Duben 05, 2018, 07:44:19 »

VirtualBox som už nejaký čas neskúšal, ale spomínam si že DOS programy hlavne hry v ňom moc dobre nechodili. Oproti tomu mi DosBox prišiel ako zázrak  :)
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Emulace, emulátory a historické exkurze
« Odpověď #13 kdy: Duben 06, 2018, 10:08:07 »

Prohledal jsem docela dost odkazů a na jedné stránce bylo vtipně poznamenáno, že VirtualBox je přeci opensource, tak co bychom od něj prý očekávali? :) Je pravdou, že síla VirtualBoxu začíná až u 32-bit systémů, osobně jsem na něm testoval Windows 98 SE v kombinaci s Might and Magic VI a VII, což je v pohodě hratelné. Bohužel to začne váznout u her s grafickou akcelerací, byť od posledních pokusů už taky nějaký ten rok uběhl, takže se možná tahle část zlepšila.

Nicméně mi přijde zbytečné nasazovat virtualizované Win98 SE, když v řadě případů platí, že plno těch her v pohodě fungovalo později i na Windows XP a co šlo na Windows XP, jde i na Windows 7 a 10. Navíc režim kompatibility s WinXP je v případě Win 7 a 10 lépe zpracovaný. Win98 měly z pohledu her obecně výhodu akorát v tom, že byly dostatečně kompatibilní se staršími DOSovými hrami a na ty je dneska mnohem lepší využít DOSBox, do kterého si lze případně doinstalovat Windows 95. I když je zase pravdou, že Windows 98 SE byly první dobře použitelné Windows, ale zase si u toho říkám, že kdo má k Win98 vztah, tak si pravděpodobně stejně jako já udržuje extra počítač s adekvátním hardwarem.

VirtualPC mě opravdu překvapil. Není co do nastavení tak modulární jako VirtualBox, ale jak se nakonec ukázalo, pro DOSové systémy je to zcela dostatečné (na VirtualBoxu mi třeba zhavarovala možnost nahrávání videa přímo VirtualBoxem, což by bylo bývalo jedno velké plus).
IP zaznamenána
This is the end ...