Vstříc lepším zítřkům?Musím přiznat, že takovéhle veletoče nálad jsem u hraní už dlouho nezažil
Wizardry 8 není rozhodně první hrou, u které se mi to přihodilo a nebude ani poslední. Svého času jsem vztekle odhodil i Might and Magic VII nebo Icewind Dale II. Jsou dokonce hry, které jsem nikdy nedokončil a vím, že se k nim už nejspíše ani nevrátím. U Wizardry 8 mě to ovšem překvapilo. Příliš jsem se upnul na podobnosti s předchozími díly trilogie a asi jsem od hry čekal něco trochu jiného. Adaptace opravdu není snadná, ale s každou další hodinou se to začalo výrazně zlepšovat. Od minulých příspěvků do deníku se toho dost změnilo.
Na počátku Močálu jsem vskutku došel do bodu, kdy jsem reálně zvažoval, že hru definitivně ukončím. Už se mi zkrátka nechtělo Močálem probíjet, zcela mě opustila jakákoliv motivace a vůle postupovat vpřed. Hru jsem vypínal s tím, že to možná bylo naposledy a pomalu jsem začal sám sebe přesvědčovat, že vlastně o nic nejde. Nj, jenomže druhý den jsem si řekl, že to chce nějaký důkaz, nějak si potvrdit, že mám pravdu, ale jako na potvoru jsem v Močále podstoupil jen jeden jediný souboj
Díky tomu jsem došel do Tryntonu a pak už to znáte.
Arnika byla zlomovým místem, protože jak jsem byl z té přemíry neférových bojů unavený, tak jsem se vrhl do úplně jiných činností a v tu chvíli jsem poznal, že osmička má i další vrstvy interakce, které jsem předtím zdařile ignoroval. Nikoliv, že bych o nich vůbec nevěděl, ale jejich zpracování mi zprvu přišlo dosti podivné. Ano, píši o rozhovorech a reakcích NPC na různé události. Ono to v té hře je, ale nesmíte se například nechat zmást dialogovým rozhraním. Témata je lepší psát hezky postaru - ručně. Okruhy témat pak vyplynou z dalších rozhovorů, nebo se skládají ze střípků informací získaných po světě, z různých událostí anebo od jiných NPC. Prostě klasika. Tahle detektivní činnost je něco, co je právě na Wizardry kouzelné.
Zpětně jsem se pak díval na úvod topicu a znovu jsem narazil na Richmondovo poznámku k míchání angličtiny s češtinou, takže nyní už se k tomu mohu vyjádřit. Příliš si nevybavuji, že bych doposud angličtinu nuceně využíval. Občas jsem něco zkoušel, ale to bylo dáno spíše tím, že jsem neměl úspěch s češtinou, tak jsem prubnul ještě angličtinu. Vesměs to beztak nikam nevedlo. Naopak, jsou dokonce věci, které hra v angličtině nabízí přímo v soupisu témat, ale postavy na ně nereagují. Musíte to skutečně vypsat česky, což může být problém, obzvláště pokud netušíte, jak jste se k dotyčnému rozhovoru předtím dostali
NPC jde číst myšlenky pomocí kouzla Mindread, ale funguje to poněkud zvláštně. Naštěstí dost klíčových věcí je poznamenáno v deníku. Takže opravdu nevím, kde konkrétně je angličtina nutná.
Reakce NPC na různé důležité události může být klíčová, protože osmička vás nenechá vysloveně na holičkách, vyžaduje to ovšem jednu drobnost - nesmíte se příliš odchýlit od předpokládaného postupu hrou. Osmička je sice zcela svobodný openworld, ale u posloupnosti úkolů už to tak docela neplatí. V tomhle ohledu jsem asi udělal chybu a příliš jsem tlačil na pilu. Jednak jsem se musel rozhodovat mezi větším množstvím možností a pak jsem si tím udělal hru na dlouhé hodiny příliš jednotvárnou, což byla asi největší chyba. A tohle vše jsem pochopil právě v Arnice.
Pokud jde o boje, tak to byla část, která u mě zaznamenala největší posun. Přestal jsem nad tím uvažovat a začal jsem to brát tak, jak to je. Spokojený s nimi asi nebudu nikdy, ale kupodivu mě přestala řada věcí vadit. Možná jsem si už zvykl. Sice se občas vztekám, ale je to hlavně u těch tužších bojů, kde je to víceméně o tom, že loadujete tak dlouho, dokud k vám hra není milosrdnější. Nejvíc mě na osmičce vadí ovšem to, že řadu účinných pomocných kouzel smíte použít až během boje. Dost často to vypadá tak, že na počátku boje odklikáte jeden rutinní postup, zahájíte druhé kolo a podle situace zhodnotíte, zda-li to má smysl nebo ne. Pokud ne, nastane load a celá rutina se opakuje. Je to úplně zbytečné zdržování, a když už to opakujete 20x, tak nějaké to sprosté slovíčko zkrátka padne
Návrat do civilizaceOdchod z Mělčin neprobíhal hladce a o nic lépe to nevypadalo ani v Močále. V oblasti se vygenerovaly tužší potvory a hlídek viditelně přibylo. V jednu chvíli jsem měl pocit, že tudy neprokličkuji a opět mě čeká klasické kolečko bojů a respawnutých hlídek po každém odpočinku, ale jako zázrakem jsem byl nucen bojovat jen se skupinkou komárů. Bylo to asi to nejjednodušší, co mě tu mohlo potkat, protože po boji mi stále ještě zůstalo dost sil na případný další střet.
Jak už jsem dříve poznamenal, odhad tuhosti nepřátel, který hra nabízí na základě jejich levelu, je třeba brát s rezervou, protože i slabý protivník vám může zavařit. Komáři to snadno kompenzují svou početností a rychlostí. Byla by chyba je podcenit! Podobně to pak platí o Juggernautech na cestě Arnika-Trynton. Tyhle potvory mají pro změnu dost zdraví, takže než je udoláte, může být družina už dost načatá.
Okolí Tryntonu se oproti Močálu změnilo podstatně méně. Nepřehlédnutelná byla akorát silnější verze Hogara, který je skutečně nebezpečný, ale jinak zbytek osazenstva už zůstal stejný. Největší překvapení mě čekalo ve větvích Tryntonu, kde na mě stále útočily jen základní verze vos. Od paty stromu jsem se totiž vydal za Donem Barlonem, abych se podíval, co se změnilo. Nabídl mi možnost odkoupit pravé Astral Domine, ale cena dosáhla 93 000 zlatých, což v tuhle chvíli nepřipadalo v úvahu. Bojovat s Razukou určitě nebudu, ani cvičmo, naše úmluva ze sedmičky zkrátka platí, a o dostatek peněz se nebojím.
Z Tryntonu jsem vyrazil do Arniky a cestou jsem se stavil na hřbitově. Pořád mi vrtalo hlavou, jak to s tím oběšencem je a co provedla aktivace značek na náhrobcích. Hned dodám, že jsem na to nepřišel a na hřbitov jsem se poté vrátil ještě několikrát. Ve skutečnosti se jedná o dvě odlišné věci a postupně jsem pořešil alespoň toho ducha. Tušil jsem, že na něj budu muset něco použít a dokonce se mi to asociovalo se svěcenou vodou, ale osmička z pohledu interakcí s předměty není zrovna dotažená. Nevydržel jsem a nakoukl do fóra na Abecedaher, kde to bylo časté téma
Svěcená voda je v pořádku, ale tenhle lektvar se zároveň využívá k seslání analogického kouzla (je to běžná spotřební věc) a jelikož jde zároveň o bojové kouzlo, tak ho zkrátka mimo boj nesešlete. To samé platí o použití dalších podobných lektvarů, takže když jsem chtěl lektvar vzít a kliknout s ním na ducha, tak jsem ho nemohl z kontextové nabídky vybrat. Lahvička se tedy musí uchopit přímo v inventáři, z inventáře poté vyskočit a teprve pak to jde. Je za to 1000 xp a osvobozený hřbitov.
Na místě vývojářů bych to býval udělal jinak, protože zamíchání běžných předmětů mezi úkolové, není zrovna šťastný nápad. Celkově nejsem z možností interakce nadšený, ale velkou vinu na tom má i to 3D. Doba notně pokročila a mám velký problém se adaptovat na 3D grafiku z počátku milénia. Osmička klade místy důraz na detail, ale přitom ho nedokáže dostatečně kvalitně zobrazit. Později se dostanu k jiným příkladům, kde to bude lépe vidět. Infotexty ve starých hrách měly prostě něco do sebe, osmička je krásným příkladem toho, jak je jejich nahrazení čistým vizuálem problematické.
Pokud jde o symboly na náhrobcích, tak s tím jsem nepohnul vůbec. Po několika návštěvách hřbitova jsem byl schopný najít akorát interaktivní místo v JV rohu zdi (sloupek nahoře) a tím to skončilo. Je to obdobné kamennému kruhu v Horské divočině, kde je podobně interaktivní oltář uprostřed, ale bez znalosti souvislostí to nejde. Z nikoho jsem navíc žádnou relevantní informaci nevypáčil. Ale ještě nejsem na konci hry, možná na něco přijdu
V Arnice jsem si to zamířil přímo k Mylesovi. Nabídl mi další společnou prácičku, o které se zmínil už před tím, než družinu při cestě do dolů opustil. Jde o místní trezor v bance. Podle Mylese k němu vede alternativní cesta skrze vězení. Přibral jsem ho proto do družiny a do vězení vyrazil. Mylese není nutné brát, ale pokud ho nevezmete, tak se naštve s tím, že jste ho podrazili.
Měl pravdu, podlaha v jedné cele ukrývala vstup do tunelu. Uvnitř jsme se srazili s jednoduchým slizem a na konci tunelu už se dalo pohodlně seskočit do místnosti trezoru. Očividně není tak střežený, jak se mohlo na první pohled zdát
Uvnitř jsem našel celkem zajímavý loot, hlavně rapír Diamantové oči, který může bez problému nosit Jezebel (je to krátký meč vhodný i pro víly). Konečně tak má zajímavou zbraň i ona. Z trezoru se dá poté teleportovat přímo ven před banku, popř. to lze vzít dveřmi trezoru, ale tím se spustí poplach a dojde k zbytečnému boji. Takhle alespoň nikdo netuší, co se stalo.
S Mylesem už nás nic dalšího nečekalo, tak jsem ho propustil. Při dalším rozhovoru už nic nenabízí, takže jsem asi zároveň vyčerpal i možné vedlejší úkoly od něj. Nyní bylo na čase vyhledat Vi.
No, to se snadno řekne, ale realita je poněkud krutá. Zamířil jsem si to s družinou k He-Li, protože jsem tak nějak intuitivně očekával, že bude u své nejlepší kamarádky, jenomže nebyla! Vzal jsem to tedy dům po domu, ale opět bez úspěchu. Časem jsem se dokonce vrátil do Močálu ke vstupu do Bayjinu, ale ani zde nečekala. Nakonec jsem zjistil, že jde o bug a dost mě to štve. Chtěl jsem Vi v závěru dovést na Vrcholek Nanebevzetí, ale takhle mám asi smůlu.
Během obchůzky města a hledání Vi, jsem si postupně promluvil i s řadou obyvatel, takže jsem byl záhy mile překvapen, jak hra na některé události reaguje a poprvé jsem se tu setkal s nápovědou ohledně hlavního příběhu. Klíčovou postavou je lord Braffit a He-Li. Oba postup družiny průběžně komentují a zároveň poskytují družině novinky. Úplně první rozhovor s lordem Braffitem byl však o Vi. Začal zcela sám, postačilo jen, že jsem neměl Vi v družině, protože předtím před ní nechtěl mluvit.
Braffit mi pověděl o tom, kdo vlastně Vi Domina je a jak se dostala do opatrovnictví chrámu, včetně jejího pozdějšího odletu s Dark Savantem. Zajímavá byla pasáž o její rodině, konkrétně to, jakou úlohu její rodina na Dominu zastávala. Těžko soudit, nakolik je pro mě tato informace důležitá, hlavně teď, když se Vi "ztratila", ale nejspíše se to bez Vi obejde.
Rozhovor s Braffitem jsem ukončil, ale pak jsem si uvědomil, že jsem se ho chtěl ještě na něco zeptat. Při novém nakliknutí mě upozornil, že Dark Savant vytvořil alianci s Rapaxy. Je to poměrně důležitá informace, která má dalekosáhlé důsledky. Např. náš vztah k Rapaxům nebo drobné překvapení při pokusu o vstup na Vrcholek Nanebevzetí. Celé to směřuje k tomu, že cesta na vrcholek je nějak spojena s tímto krutým národem. To mi odpovědělo na otázku, zda-li si vybrat vlastní alianci už nyní, nebo zda-li se pokusit o průchod na Rapaxký útes (to jsem nakonec právě díky tomu zavrhl a jak se později ukázalo, nebylo to zrovna od věci).
Později se lord Braffit zmínil ještě o existenci Rapaxkého zámku a jeho možném propojení s Vrcholkem Nanebevzetí, takže mi tuhle domněnku nakonec potvrdil. Hra nejspíše počítá s tím, že si vyberete alianci co nejdříve a pak budete v rámci různých úkolů pendlovat mezi osídlenými částmi Dominu a hlavně budete častěji chodit přes Arniku. V takovém případě se k podobným informacím dostanete dříve. Poměrně důležitý je i rozhovor s Braffitem ohledně Mooků, protože díky němu jsem se dozvěděl, že na základnu Mooků v Arnice se dostanu jen jako vyslanec T'Rangů nebo Umpani. A proč je to důležité? Podle intra osmičky mají Mookové u sebe Chaos Moliri, třetí artefakt do sbírky.
Braffit mě ještě pochválil za získání Destinae Dominus, ale skutečné odměny se mi dostalo až od He-Li ... pití zdarma
He-Li je oproti Braffitovi aktivnější v komentování širšího okruhu situací. Byla to třeba jediná osoba, která později zareagovala na naší krádež Chaos Moliri. Navíc má některé komentáře podobné s Braffitem, takže je to taková pojistka, abyste opravdu o nic důležitého nepřišli.
Rozhovory s NPC nebyly tím hlavním, co mě do Arniky přivedlo. Vedle hledání Vi jsem si šel prohlédnout záznamy z černé skříňky z raketoplánu Jan-Ette. Zamířili jsme proto na letiště a skříňku jsem zastrčil do čtecího zařízení. Zpráva byla čitelná a kompletní. Jan-Ette po celou dobu z Guardie sledovala Dark Savantovu loď Daedalus, ale jak už víme, nakonec byla sestřelena. Jan-Ette však stihla zaznamenat poslední známou polohu Černé lodi, která se nachází na souřadnicích 1x:1y:2z. Co s tím, mi bylo hned jasné, protože o budovu vedle jsem dříve navrátil sledovací zařízení. O lodi jako takové jsem se nic nedozvěděl, ale s pomocí zařízení jsem dokázal přepočítat souřadnice, takže jsem získal nový údaj - 10:24. Zatím netuším, k čemu mi to je, ale určitě se to bude časem hodit.
Poslední návštěvu jsem věnoval Antonovi, abych se podíval, jak je to vlastně s jeho kovařinou. Jakmile jsem zabředl do rozhovoru, tak mi došlo, že tohle už jsem z něj jednou dostal, ale už mě nenapadlo chytit se jednotlivých náznaků. Klíčovým slovem je zakázka, po které nabídne možnou výrobu několika kusů brnění a zbraní. Část požadovaných předmětů jsem měl, takže jsem začal Zynaryxovým brněním, což je kus plátu vhodný pro víly.
Některé ingredience jsou poměrně vzácné a na Dominu se nejspíše nachází jen v jednom exempláři, ale zrovna v případě Zynaryxového brnění se dají vyrobit hned dva kusy. Sice chvilku trvalo najít druhou lebku, ale jde to. Výroba brnění nějaký čas zabere, tak jsem toho využil k dalšímu rozprodeji lootu a pořízení Astral Dominae od Dona Barloneho.
V téhle fázi jsem se chtěl zároveň vrátit k mé původní myšlence o grindu na cestě Arnika - Trynton, ale výsledek nebyl příliš uspokojivý, tak jsem toho po nějakých 10 bojích zanechal. Přišlo mi to poměrně neefektivní a dobře jsem udělal. Nakonec jsem o nic nepřišel a dovednosti se mi rychleji dotrénovávaly i později v dalších lokacích. Nicméně jsem si jeden snímek při boji s Juggernauty pořídil
Bylo to právě těchto 5 hodin a 30 minut, které jsem strávil v Arnice a okolí, a které rozhodly o tom, že budu ve hře nadále pokračovat. Opravdu to byl začátek světlejších zítřků. Abych si to nepokazil, rozhodl jsem se nadále nechat vést hrou a ta mě postavila před volbu aliance.