Svět Might and Magic

Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic

  • Březen 29, 2024, 10:04:28
  • Vítejte, Host
Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání -

Autor Téma: Divinity: Original Sin 2  (Přečteno 27048 krát)

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Divinity: Original Sin 2
« Odpověď #15 kdy: Říjen 17, 2017, 08:11:03 »

Určitě nauč hned na začátku obě postavy magii země na 1 bod a kouzlo vyvolání pavouka :). Taky další dvě příběhové postavy (ve městě potkáš 4, ale můžeš vodit jen dvě) je to nauč co nejdříve. To kouzlo je velmi mocné a hodně v bojích pomůže, protože pavouci fungují jako živý štít a vyváží převahu, kterou soupeři mají. Taky levelují společně s hrdiny, tedy jsou stále mocnější a mocnější, aniž by ses učil magii země. Taky je dobré naučit jednu postavu mluvit se zvířaty skrz perk.

V této hře obecně moc nezáleží na povolání samotném, ale spíše na zaměření. Povolání ti určí počáteční předměty a vybavení, ale dovednosti si můžeš nastavit dle sebe. Jednu hlavní postavu bych tak zaměřil na průzkumníka (tu budeš ovládat většinu hry mimo město), je dobré pokud umí třeba telekinezi, mluvit se zvířaty, má vysokou všímavost kvůli pastem, může se hodit "kouzlo štěstí" a podobně. Druhou hlavní postavu je pak dobré zaměřit spíše na interakci s NPC a obchod. Je tedy dobré jí naučit třeba učence na identifikaci předmětů, můžeš trochu obchodování, charismu a podobně. Pro všechny postavy je důležitá rychlost a je dobré jí vytáhnout na 10 Najdeš ale hodně věcí, které nějak dovednosti nebo vlastnosti zlepšují a můžeš je nosit i v batohu pro konkrétní účely. Tedy třeba ve městě nasadit věc zlepšující obchodování atd.

Celkově se mi nejvíce libí lučišníci kombinovaní s magií. Klidně můžeš hrát za 4 střelce na dálku. Pavouci nahradí tanky.
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Divinity: Original Sin 2
« Odpověď #16 kdy: Říjen 10, 2019, 16:41:18 »

Konečně vyšla čeština na druhý díl, bez toho rozšížení, tudíž jsem se jal hru instalovat a hrát v její původní, klasické verzi. Na steamu a nejspíše i na gogu se nainstaluje ona definite edice, nicméně po spuštění hry si může hráč vybrat, kterou verzi chce hrát ve spouštěči a čeština prostě funguje v té klasické verzi.

Po počátečních rozpacích, za koho hrát, respektive za jaké povolání a jaké schopnosti mu dát, jsem se nakonec rozhodl pro vyvolávače.

To, že budu hrát za hlavní postavu příběhového muže z nějaké vlčí smečky jsem věděl hned a jinou příběhovou postavu jsem ani nezkoušel. Ve hře si totiž člověk může vytvořit postavu svojí vlastní tím, že si vybere rasu, dá jí nějaké jméno, nastaví nějaký ty blbiny, jako vzhled, hlas a podobně a pak povolání, vlastnosti, schopnosti, talenty a tágy. Příběhové postavy jsou podobné, jen mají svojí vlastní munulost vytvořenou už autory a také následně i nějaké vlastní cíle a úkoly ve hře. Tyto příběhové postavy pak během hry i potká a přidají se k hrdinovi do party. Pokud nehraje hráč za žádnou z nich, tak nejspíše všechny, pokud za jednu z nich hraje,tak tu logicky nepotká. Příběhové postavy mají ještě asi nějaké unikátní schopnosti, které běžné postavy nemají a taky unikátní tágy, které se používají jako volby během dialogů. Tágy mají i nepříběhové postavy vytvořené hráčem, ale ty jsou více univerzální. Vznikají třeba skrz rasu, povolání, nebo si je hráč může asi vybrat. U příběhové postavy si je vybírat nejde.

Věděl jsem hned, že budu hrát za Vlka, ale problém byl v základním povolání a schopnostech, které má. Ono povální jsou jako v jedničce defakto ne tak důležité a rozhodují jen o výbavě hrdiny na počátku (kterou stejně ani hned na začátku nemá), jinak se ty povolání dají upravit jakkoliv, tedy klidně si může hráč vybrat třeba kouzelníka a změnit jeho schopnosti, aby byl specialista na boj s palicemi a neuměl jediné kouzlo, stejně tak vlastnosti a podobně se dají upravit.

Můj první pokus byl za tuláka, což je specialista na luky a nějakou tu magii. V magii jsem mu ale předělal a naučil ho magii vyvolávání a v ní nějaké kouzlo, pomocí kterého lze vyvolávat nějaké strašidlo. (něco asi jako pavouk v jedničce).

S touto postavou jsem tak zkusmo projel začátek a velkou část druhé lokace, kam se hráč dostane s Radostí. Nakonec jsem se ale rozhodl zkusit i jiné věci a začít znovu. Další volbou tedy bylo povolání stínového válečníka, což je takový jakože zloděj/vrahoun s dýky, který může bodat do zad a i toho jsem naučil vyvolávání. Když jsem si vyzkopušel jeho schopnosti, zkusil jsem to ještě do třetice za normálního vyvolávače, který má magickou hůlku a štít, kouzlo vyvolávání má už od počátku a jinak žádnou další magii neumí. Nicméně jsem jej naučil i magii vody a kouzlo déšť, kvůli jedné události přímona lodi, které se nedá zabránit bez tohoto kouzla.

Ze sociálních dovedností, které fungují podobně jako magie a bojové finty, jen se v nich neučí schopnostem, jsem se naučil Kouzlo štěstí, abych nacházel občas cennější poklady.

Ze schopností krom deště jsem jej naučil ještě vyvolat to strašidlo a taky vyvolávat kouzelný totem, což jsou obojí hodně užitečná kouzla. Strašidlo se může pohybovat a útočit na nepřátelé, moc toho nevydrží, ale i dává vcelku slušné rány. Totem může stát jen na místě, kam je vykouzlen, každé kolo vystřelí na náhodného nepřítele nějaké kouzle, podle toho, jakého je totem typu. Typ se mění dle toho, na jakém povrchu totem stojí (na jaký je zakouzlený), tedy buď na žádný, nebo na kaluž krve (krvavý totem), jedu, vody, ohně a podobně. Na totem můžou nepřátelé útočit a vydrží jen jednu ránu, na druhou stranu lze každé kolo vyčarovat jeden, tedy v delších bojích jich může být na bojišti klidně 5-6. A co hlavně blokují nepřátelům cestu, takže se skrz ně dají zastavit, nebo zpomalit.

Jako vrozený talent jsem jej naučil pijavici, díky které se může hrdina léčit v kalužích krve nepřátel (nebo i své vastní).


Nutno říct, že hra se v některých věcech změnila o proti jedničce a nejvíce asi právě ve tvorbě a rozvoji postavy. Ale příjde mi, že i způsob vyprávění není tak hravý, ale spíše vážnější.

-------------------------------------

Probudil jsem se jako zajatec na lodi, která mě převáží do nějaké pevnosti, jelikož mě mí věznitelé berou jako černokněžníka ovládajícího pramen, instalovali mi na krk magický límec, který mi pramen brání používat. (V případě příběhového hrdiny, jako je Vlk to znamená, že nemůže vyčarovat své unikátní kouzlo vyvolání vlčí duše. Všechny ostatní kouzla, co umí, ale vyvolávat může.)

Mučitelská místnost, kde jsem se probral, byla v podpalubí a nejnižším patře. Kupodivu mí věznitelé mě ale nechali zde se volně pohybovat a nezavřeli mě do cely, což byla jejich osudová chyba. Nejprve jsem vyraboval všechno, co šlo a co nebylo hlídané a taky pokecal se zdejšími NPC postavami. Většina byli bachaři (ale je zde i ona partička příběhových hrdinů, za které může hráč i hrát). Příliš smyslupné se komunikovat tu však s nikým nedalo.

Rozhodl jsem se svým věznitelům pomstít a začal je pomalu postupně po jednom zabíjet. (A maximalizovat zisk expů z lodě. Při první rozehrávce jsem šel dle úkolů postupně za někým, u koho jsem se měl zapsat, jenže místo dialogu byla loď napadena, všichni zdejší vojáci zabiti, všichni příběhoví hrdinové omráčeni a hráč mohl uniknout pryč. Při druhé rozehrávce jsem byl už odvážnější a chytřejší.)

Začal jsem s tou, co mi dala kolem krku límec. Nejde jí ale jen tak napadnout, protože to by se do boje přidaly další 3 vojáci o kousek dál a to bych nedal. Chtělo to chytřejší plán, jak jí odlákat dál a tam jí dát na hubu. Využil jsem tak jejích reakcí na krádež a převlečen za sud, jsem jí ukradl před nosem knížku. Stála přímo u ní, takže si jejího zmizení musela všimnout. Pak jsem nechal sud sudem a útikal dál do místnosti a dál od dvěří a chodby, kde jsou ti další vojáci. Hlupačka začala hledat pachatele krádeže a jakmile mě uviděla, šla za mnou, což byla její druhá osudová chyba. Dokonce měla tu drzost mě chtít prohledávat, ale moje vyvolaná bestie a několik totemů jí to vysvětlily.

Podobně jsem postupoval i dále na chodbě s dvěma vojáky, kteří hlídali místnost s jejich velitelkou a mrtvolou. U mrtvoly ležel na zemi rozbitý límec, který šlo ukrást a na jehož krádež velitelka reagovala tím, že šla hledat pachatele. Tím mi naběhla do pasti a já si jí odlákal zase do místnosti, kde mě mučili. Moje vyvolané staršidlo a totemy jí to pak zase vysvětlili, kde udělala chybu. Tadle velitelka byla nebezpečná tím, že používala luk, tedy útok na dálku a nemusela mě pronásledovat až dolů, ale mohla zůstat stát u dveří, čímž by se do boje zapojili ti další vojáci. Tedy to chtělo trošku opatrnost.

Po boji jsem používal spací pytle, spánek v nich mi nejen vyléčil životy, ale i mě řádně posílil krátce do dalších bojů. Tydle pytle se dají najít na lodi v hojném počtu a je to velmi užitečný předmět.

Zjistil jsem, že zdejší vojáci jsou úplní idioti. Všimnou si klidně i krádeže, kterou nemohou vidět, také vyšetřují vraždu jednoho z vězňů, ale to, že jim člověk zabije velitele pár metrů od nich, toho si nevšimnou, takže se s nimi dá pak klidně po boji bavit. Ti poslední dva na chodbě, kteří hlídali místnost s mrtvolou, byli trošku oříšek, protože odlákat se už nedali. Nicméně šlo zabarikádovat dveře pomocí vyvolaných totemů a tak se ke mně ani nedostali.


Ve hře se změnil systém brnění. Každá postava má ukazatel fyzického a magického brnění. Fyzické reaguje na fyzické údery, magické na kouzla. Aby bylo možné postavu zranit, je třeba jí tuto obranu nejprve snížit na nulu a až pak postava dostává poškození. Tedy pokud jsem třeba vyvolal svoje strašidlo, které dává fyzické poškození a totemy s kozli, které též způsobují fyzické poškození, tak ti té postavě celkem rychle sníží fyzickou zbroj na nulu, ale pokud bych chtěl na tu postavu útočit magií, měla by pořád plnou magickou zbroj a tedy by trvalo dlouho, než bych jí svými útoky začal zraňovat a je tedy lepší na ní též útočit fyzicky. Postavy se štítem díky štítu si navíc mohou zbroje obnovit a zvednout, čímž se boje s nimi stávají docela zdlouhavé. Zrovna ty dvě postavy na té chodbičce, mají obě štíty.

Nakonec jsem napadl i vojáky v místnosti s dalšími vězni (příběhovými hrdiny), zde se ti příběhoví hrdinové přidají na stranu hráče a nastane slušná mela. Byli tu tři vojáci a pes a největší problém tohoto boje byl získat co nejvíce zkušeností a nenechat se předběhnout od těch krvežíznivých chamtivců v podobě ostatních vězňů. Protože nejspíš pokud hrdina postavu nezraní, nebo není u ní, tak se to nepočítá, jako že s ní bojoval a expy asi nezíská. Nebo je prostě někdy získá někdy ne. Před bojem je taky dobrý zavřít dveře k veliteli, nebo co to je, protože pokud se do boje zapojí i ty postavy v poslední místnosti, spustí se sekvence se zabitím všech. Postavy mají u sebe taky dost předmětů, které se jim vygenerovali díky obchodování. Pokud možno je dobré jim během obchodování vzít jídlo a prodat jim krámy, jako hrnce a podobně, protože jídlo během bojů jedí. Pokud by člověk s nimi před tím neobchodoval, tak ty předměty mít u sebe nebudou po jejich smrti.

Takto se dá s hrou na začátku jemňounce vyjebnout, za každého zabitého vojáka je asi 100exp a zkušeností je málo a rostou pomalu a stejně chcípnou a nedá se s nimi nic dělat.


Pak už nebylo co dělat a musel jsem se jít za zdejším úpředníkem zapsat jakožto nový vězeň, tedy jít do poslední místnosti, kterou jsem ještě nevykuchal. Klíč od dveří měla jedna ta mrtvola zdejšího vojáka, nebo se tam dalo dostat rozbitím dvěří ve špižírně. Od dveří vedoucí do špižírny se klíč dal najít kousek od jejich dvěří, ale ten otevřel jen jedny dveře, ty další ve špižírně, vedoucí do kajuty archiváře, je možné jen rozbít.

Po rozhovoru s posledními živými vojáky v tomto patře, jsem se probudil na zemi z mrákot. Všichni vojáci co přežili mojí prohlídku tohoto patra lodě (všichni tři), byli mrtví. Všichni vězni omráčení. Celá loď se třepala, bylo jasné, že bude dobré co nejrychleji vypadnout. Nejprve jsem vyraboval tuto kajutu a získal tak konečně zbraně, které mi byly nejbližší.

Ve vyšším patře se dálo rabovat a rabovat a rabovat a taky rabovat. Téměř nic jiného se tam dělat nedalo. Žádný sud, bedna či mrtvola nezůstala ušetřena. V jedné cimře byl čokl, nepůsobil moc přátelsky a tak ho moje strašidlo bacilo a totem dorazil. V další zamčené cimře, kam bylo nutné dveře rozbít, byli dva živí vojáci. Nejprve jsem je ukecal po dobrém, aby mě nenapadli (což mě naplnilo zkušenostmi) a pak jsem je zabil, což mě též naplnilo stejným množstvím zkušeností. Pak tam byl v jedné cimře s lebkou na dvěřích nějaký jed, který by mě zřejmě hnedka zabil na místě, alespoň tedy dle papírku, který jsem našel u jedné mrtvoly společně s klíčem od té cimry. Nevím jistě, co v místnosti se mělo dělat, krom 3 mrtvol vojáků a stojanu s mečem, které jsem vyraboval, tam asi není nic, nebo se tam nedalo jít, aniž bych se zabil. Pravděpodobně pokud bych byl nemrtví, mohl by tu místnost s jedem projít, aniž by mi to ublížilo. Ostatně v místnosti vedle byl jeden příběhový kostlivec, ale dialogy s ním nikam nevedli a nedalo se jej ukecat, aby třeba do té jedovaté místnosti šel a prohledal jí. Většina věcí, co jsem v tomto patře našel, byla vcelku bezcenná, snad až na zlatý pohár na jednom stole.

Pak už nezbývalo, než jít na palubu. Po té, co jsem tam vylezl, hned mě napadly nějaké štěnice. Moc nevydržely, jednu chvilku jsem jim dokonce fandil. Po boji jsem taky zjistil, že mé zkušenosti dosáhly nějakého zlomového momentu, nebo co a já se naučil novým věcem. Jednak magii země a jednak telekinezi a taky tedy trošku vlastnosti, konkrétně za bod inteligenci a za bod paměť.

Na palubě hořelo, což šlo uhasit kouzlem deště. Né, že by to bylo nezbytné a dalo se to tu projít i bez něj až k záchranému člunu, kde byli nějací prchající děti a chlap. Jedno dítě chtělo, abych zachránil další přeživší a já mu nedokázal říct ne. Jsem prostě dobrák od kosti a o tom, že jsem tam skoro všechny vykuchal, jsem mu nic neříkal. Musel jsem zase zpět do podpalubí, naštěstí díky plácnutí jednoho chňapadla zdejšího krakena, který byl obmotán kolem celé lodi, se rozbila bedna, která tam uvolnila přímý průchod.

Než jsem tam šel, ještě jsem si prohlédl palubu a zjistil, že na druhé straně než záchraný člun, je kormidlo a u něj kapitánka lodi s nějakým vojákem. Jenže tu bylo také hodně sudů s olejem a také tu hořelo. Když jsem se moc přiblížil, jedno chňapadlo krakena zasáhlo sud oleje, ten se hned vznítil od ohně a podpálil skoro celou palubu, hlavně olejovou skvrnu, co vedla až ke kapitánce a která končila dalším sudem s olejem, který hned vybuchl taky a tím kapitánku i vojáka úplně usmahl. Ale lze je zachránit právě díky kouzlu déšť.


Bez kouzla déšť to asi nejde. Není to moc důležité, protože ani s jednou tou postavou nelze mluvit - hrdinu úplně ignorují, hra asi nepočítá, s tím že přežijí. Ale lze je zabít za 200 exp a získat nějaké věci a ono kouzlo deště se tak či tak hodí i pozdeji ve hře.

Když jsem je teda zachránil, abych si je mohl zabít sám, vydal jsem zachraňovat přeživší v podpalubí po žebříku u záchraného člunu. V již dobře známé místnosti s vězni, se objevili asi 4 štěnice, zdejší vězni už ožili a nebyli omráčení a tak s nimi bojovali. Buhužel. Bylo tak nanejvýš složité uspokojit mou touhu po vědění a zlikvidovat ty štěnice jako první a nenecat se předběhnout. Jakmile to skončilo, všichni utekli nahoru na palubu a já za nimi. Pak se to ale nějak zvrhlo, kraken se nějak naštval, nebo si možná trošku uprcl, každopádně loď šla ke dnu i se mnou. Když jsem se tak spokojeně topil a umíral si, někdo mě najednou oslovil a nějaké světlo mě vytáhlo na břeh.

Probral jsem se na ostrově s velkou Radostí a s chutí a elánem jej začal prozkoumávat.



IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Divinity: Original Sin 2
« Odpověď #17 kdy: Říjen 14, 2019, 10:27:51 »

Ostrov, na kterém jsem se objevil byl překvapivě vcelku velký. Kousek od místa, kde jsem se vyskytl byl teleport, který jsem aktivoval a který nejspíše slouží k rychlému cestování. Taky tu bylo jedno z dětí, co byly na na lodi, nějaké truhle na rabovačku a tak.

Pak cesta vedla už jen jednou možnou cestou, po chvilce jsem narazil na menší pláž, kde byly nějaké další štěnice prázdnoty a mrtvola, štěnice chcíply, mrtvola přišla o věci. Kousek dál jsem potkal Rudého prince, což je ještěřan, který patří mezi příběhové hrdiny. Nejprve byl rád, že jsem jej na lodi zachránil a tak ani nechtěl, abych byl jeho otrok, jak jsme se domluvili ještě na lodi. Pak se rozhodl, že se ke mně přidá. Během toho jsem mu mohl říct, čím má být a co má umět. Řekl jsem mu, ať se stane inkvizotorem, což je bojovník, co rád do věcí mlátí palicí a přitom využívá některé formy magie, především asi nekromacii.


Každý tento hrdina, co se může přidat má nějaké oblibené startovní povolání, třeba tento ještěřan je zřejmě bojovník, nicméně u dialogu mu může hráč říct, že se má stát jakýmkoliv povoláním, které ve hře je. Pokud si hráč nějaké vybere, bude tato postava ovládat přesně ty schopnosti, co by měl hlavní hrdina, pokud by si to povolání na začátku vybral. Také bude mít odpovídající zbraně nebo výbavu. Společníci se drží úrovně hlavního hrdiny a pokud se přidají do party v době, kdy se už hlavní hrdina povýšil, budou mít získané body za povýšení již přiděleny do vlastností a dovedností odpovídajícího povolání (tedy hráč si je akl nemůže v tuto chvíli rozdělit podle sebe). Výhodné tak nejspíše je, získat do party všechny společníky co nejdříve to je možné a projít tyto dialogy s nimi, pokud si hráč chce je pak dále rozvíjet jinak.

Pak jsme šli dál, po cestě jsem sbíral různé mušličky a vybíral různé truhle, dokud jsme nedošli k nějakému dalšímu dítěti, co si hrálo s mušlemi. Všechny jsem jí sebral. Kousek dál byla pevnost, kam jsem ale prozatím nešel, ale spíše jí obešel a prozkoumával dál venkovní oblast. Byl zde nějaký kopec, nebo trosky starého mostu, kde byl opuštěný tábor, kde se dal sehnat další spací pytel (užitečné), nějaké krámy a hlavně lopata (extra důležité). Kousek dál byl tajný průchod - jeskyně, která byla zarostlá chvojím, před ní jsem našel díky vnímání zakopaný poklad, který jsem mohl pomocí lopaty vykopat a získat tak nějaký milovaný luk a zbroj.

Po té, co jsme prošli tou tajnou cestičkou, jsme potkali kostlivce, který se snažil stahnout ksicht s nějaké mrtvoly, ale neměl na to potřebné nástroje. Byl to další hrdina, který se ke mně po rozhovoru přidal. Řekl jsem mu, ať se stane vyvolávačem jako já a tak jsme mohli už dva vyvolávat strašila a totemy. Kousek od nej byla na útesu vidět nějaká díra, jenže se k ní nedalo dostat, ale byla zabarikádovaná a tak se alespoň dala rozbít ona věc, co jí blokovala. Kousíček od sud na dalším útesu, kam se nedalo jít, byla hezká zlatá truhla, jenže byla moc daleko i pro mojí telekinezi na první úrovni a dokonce i pro telekinezi ještěra, který jí měl na druhé úrovni. Nechali jsme to tedy pro zatím být.

Pak se tu dalo vyšplhat po liáně, před ní byl ale na zemi jed. Kostlivcovi jed nevadil, naopak se jím léčil, nám ostatním se to zas tolik nelíbilo. Ta jsem jed spálili ohněm, protože ještěřan má nějaký dračí dech nebo co. Navrchu byla malá holčička, s kterou šlo pokecat. Zde se ukázalo, že strašně moc záležína tom, s kterou postavou s ní mluvím. Protože hlavní hrdina s ní třeba moc nepokecal, zatímco kostlivec jí mohl obejmout a utěšit, zacož mu dala holčička nějakou odměnu navíc. V táboře byla ještě nějaká elfka, která čekala na nějakou ještěřanku, která jí měla pomoci utéct. Nic moc smysluplného se jí ale říct nedalo.

Pak šlo jít přes tábor až k moři a zde si mohl kostlivec promluvit s želvou díky perku mluvení se zvířaty. Želvy byly nějaké očarované a hodně divné a když jsme se přiblížili k další, větší želvě, tak nás všechny napadly. Sejmluli jsme je tedy a obrali zde nějaké mrtvoly, rozbili zamčenou truhlu s věcimi a také objevili další zakopaný poklad, který se dalo vykopat lopatou. Pak už tu nic nebylo a tak jsme se vrátili zase zpět ke skrytému průchodu, kde jsme našli první zakopaný poklad.

Odsud jsem pokračoval dál do míst, kde jsme ještě nebyli, abychom to tu prozkoumali. U jednoho křížku se dal najít další zakopaný poklad, ale chtělo to vlastnost vnímání mít na trošku vyšší úrovni (alespoň asi na 11). Po vykopání se objevila zombie, která nám chtěla dát nakládačku, ale nenechali jsme se.

Kousek od ní byl ještě starý rozbořený most, kam vedla cesta přes liánu, ale po ní se nikomu z nás tam nepovedlo vyšplhat a vždycky jsme spadli, tak jsme to nechali být. Tuto venkovní oblast před pevností jsme tak prošli asi celou a už se nedalo jít nikam jinam.
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Divinity: Original Sin 2
« Odpověď #18 kdy: Říjen 14, 2019, 12:17:49 »

Před vstupem do pevnosti zrovna provozovali nějaký vášnivý dialog. Byla tam celá partaozbrojených fanatiků v čele s Alexandarem, což je mimo jiné můj cíl, kterého mám zabít v rámci zakázky od Osamělých vlků. Tady měl ale docela slušnou ochranku, kterou bych nedal. Tento Alexandar je asi hlavní zdejší boss a důvod, proč všechny černokněžníky chytají a zavírají v této pevnosti. Taky tu byla nějaká jeho přicmrdávačka, která se jmenovala Kladivo. Už podle názvu bylo jasné, že i jí se bude rozumné vyhnout. Zrovna tu vyslýchali nějakou ještěřanku, u které měli podezření, že pomáhá černokněžníkům utéct z otrova. Nejspíše to je ta, na kterou čekala elfka, kterou jsme potkali venku.

Rozhodl jsem se, že se těmto fanatikům prozatím vyhnu a do pevnosti šel jinou cestou, přes nedaleký žebřík, který vedl na hradby. Příliš nevím, co za smysl má mít pevnost s žebříkem z venkovní strany, ale když už tam byl, tak proč jej nevyužít.

Na hradbách jsme potkali nějakou zdejší bachařku - strážkyni, všichni tito mučitelé kouzelníků si říkají mistři/mistryně, tato koknrétní se jmenovala Mistryně Řebřička, nebo tak nějak. Kupodivu jí nijak nevadilo, že jsme tam šli, asi to bylo tím, že měla své problémy a hledala nějakého Miguela, nebo co. Nic jsme o něm nevěděli, ale slíbil jsem jí, že se po něm kouknu.

Kousek dál odsud byla bandička nějakých karbaníků, kteří se nás snažili zapojit do hry. Po chvilce jsem přišel na to, že podvádí a ještě po chvilce na to dalo slovo slovo a začla bitka. Dali jsme jim tedy nakládačku, měli u sebe nějaké fajnové věci, které se hodily. Pak už vedla cesta dolů z hradeb po schodech, se zdejšími vězni většinou příliš smysluplný pokec nebyl, ale v některých stanech se dalo občas ukrást něco cenného, třeba kousky oblečení, jen jsme pak museli rychle utéct pryč, aby nás nechytli, dokud je nepřešlo hledání zloděje.

Jeden zdejší kouzelník kousek od schodů z hradeb nám zadal úkol, že chce najít rukavice teleportu, které ovšem sežral nějaký krokodýl na pláži. Kousek od ní nějaká žena postrádala dceru. Od ní kousek již byla hlavní brána do pevnosti, kterou jsme tak tedy obešli. Byl zde i oltář a asi další teleport, u kterého jsme potkali jednu lidskou kejklířku, která byla též ochotná se k nám přidat. I z ní jsem udělal vyvolávačku, páč vyvolávat obludy má své výhody.

Taky tu nějací pobudové obtěžovali nějakou elfku a chtěli po ní peníze. Rozhodl jsem se, že elfce pomůžu, využil své znalosti psance a sehrál společně s ní divadlo, že je to nebezpečná vražedkyně napichovačka, díky čemuž ti pobudové dost vyměkli a nechali jí být. Elfka pak šla do nějaké jeskyně a chtěla, ať jdu za ní.

Něž jsem tam šel, ještě jsem si prohlédl zdejší obchod nějaké ženy, ta má v rámci zboží kouzla vyvolávání a tedy se od ní dá koupit třeba kouzlo vyvolání strašidla, nebo totemu. Prozatím jsem neměl peníze, ale alespoň jsem jí prodal všechny možné věci, co jsem již našel. Taky jsem u ní ukradl nějaký kousek oblečení a utíkal pryč, dokud jí nepřešlo hledání zloděje. Vybíral jsem další truhle a věci, byla zde uzavřená hlídaná brána do asi hlavní části pevnosti, kam mě pustit nechtěli. Kousek od ní měla stan nějaká nemocná žena, která měla v nabídce obchodu kouzla z magie nekromacie. I v jejím stanu jsem ukradl nějaké hadry a zase utek dolů k pláži. Zde měla stan nějaká lečitelka, které jsem dal alkohol, aby "vyléčila" svého pacienta a pak jí ukradl nějaké rukavice a utekl na vzdálenější opuštěnější pláž, kde byla spousta mrtvol.

Na této pláži byl nějaký chlap, ale ne úplně lidský, ale spíš nějaký dost divný, praštěný a asi hodně nebezpečný. Chtěl po mně řebřičku, což byla kytka, kterou jsem našel za stanem nemocné ženy, takže jsem mu jí dal. On mě na oplátku nezabil a navíc mi dal nějaký prstýnek a mumlal něco o tom, že hledá ženu Řebřičku, nejspíše tu, kterou jsme potkali na hradbách. Ze zdejších mrtvol jsme vybrali, co se dalo a šlo zase zpět směrem k léčitelce.

Kousek od ní byl pes, který nám řekl, že hledá nějakou kamarádku fenku, která se ztratila a když jsme jej podrbali na bříšku, dal nám i nějaký klíč, ale nevím, k čemu přesně je.

Taky tu byl vstup do jeskyně, kam šla elfka, které jsme pomohli a tak jsme tam zašli. U vstupu byl ještěřan obchodník, na kterého zapůsobila má vojenská minulost. Měl vcelku slušné zboží a dali se u něj koupit dovednosti válečniství. Ještě kousek od něj byla nějaká elfka vědkyně. Když jsme k ní přišli, přihlásila se Lotha, moje bárdka, co se ke mně přidala, že s ní chce mluvit. Když se spolu tak bavili, nějak té mojí bardce hráblo v bedně a něco jí posedlo, nebo co a chtěla tu elfí věštkyni zabít. Rozhodl jsem se pomoci elfce a tak jsem musel bardce dát na hubu, aby se vzpamatovala. Když jsem jí bacil správným způsobem do hlavy, tak jí to přešlo a byla zase sama sebou. Pak jsem si konečně mohl s elfkou věštkyní pokecat sám, aniž by nás někdo rušil. Mluvila trošku zmateně, ale hlavně chtěla zachránit nějakého jiného elfa, kterého zajala zdejší banda padouchů. V jeskyni ještě byla ona elfka, které jsem pomohli, která nám dala nějakou odměnu. Taky tu byly nějaké děti. Jeden zdejší klučík si s námi chtěl zahrát na schovávanou a když jsme jej dvakrát našli, ukázal nám tajnou jeskyni. Museli jsme si tedy zvětšit vstup lopatou, ale uvnitř byl nějaký duch - kostlivec, napíchnutý nějakým mocným kopím na zeď. Žádal nás o uvolnění. Zkusil jsem to, ale moje síla (10) nebyla dostatečná. Ještěřan - inkvizitor na tom byl se silou lépe (12) a kopí vklidu vytáhl. Ukázalo se, že je to docela silná a mocná obouruční zbraň a tak sí jí zrovna nechal. Kostlivec byl rád, nicméně stále to neuvolnilo jeho duši a tak nám dal nějaký klíč a požádal nás, ať zrušíme jeho prokletí. To ale vyžadovalo dostat se dovnitř pevnosti.

V jeskyni se nic dalšího dělat asi nedalo a tak jsme s ní vylezli a pokračovali dál po pláži, rabovali věci a tak vůbec. Potkali jsme nějakéo elfa, který nám dal po rozhovoru lano a prodával kouzla vody, u jednoho domečku se bavila nějaká dvojička chlapíků a jejich rozhovor skočil smrtí jednoho z nich. Taky tu byl nějaký ještěřan obchodník, který prodával kouzla země.

Vrátil jsem skoro na stejné místo, kde jsme již byli po přelezní hradeb, cesta zde vedla na pláž, kde nás nejprve napadl nějaký maniak - nájemný vrah, který chtěl zabít ještěřana-prince. Taky tu byla nějaká žena, která měla hodně věcí na srdci a když jsme vyslechli její příběh, dala nám nějakou odměnu. Dále na pláži opravoval loď trpaslík "Bestie", který byl ochotný se přidat do naší party. Řekl jsem mu, že má být bojovým mágem, což je jeho nejoblíbenější povolání. Zjistil jsem, že parta může mít maximálně 4 členy a ty už jsem jaksi měl, tudíž se už přidat nemohl. Prozatím jsem to tedy nechal být a šel dál na pláž.

Takto jsme došli až na pláž, kde byli tři krokodýlové, které bylo třeba utratit. Jeden z nich měl u sebe rukavice s teleportem, což se dost hodilo. Taky tu byly nějaké mrtvoly a věci, vše jsme sebrali. Jedna mrtvola měla u sebe deník, kde se psalo o nějaké tajné kryptě strašného mága.

Vrátil jsem se zase zpět do centra tábora, kde měla sídlo ta partička nebezpečných pobudů, kteří věznili elfa. Jejich šéf hledal nějaké ukradené zboží a podezíral elfa, že mu jej ukradl, ten přísal, že to nebyl on a tak jsem s šéfem udělal dohodu, že najdu jeho zboží a on pustí elfa. Byla zde u nich i obchodnice, co prodávala dovednosti ničemů a nad ními jedna členka této party prodávala dovednosti lovců. Tudle krásnou dívku jsem trošičku balil a zdá se, že se jí to líbilo, protože se se mnou domluvila, že jestli se nám podaří utéct, sejdeme se v nějakém jiném městě.

Šéf bandy hledal bednu pomerančů a všechny rozhovory, ať už s lidmi nebo krysami, vedly k tomu, že po pomerančích voní jeden ještěřan, který má brloh na pláži. Tak jsme tam šli. Ještěřan spal ve svém pelíšku a byl to nějaký věštěc, nebo co, prostě během snů měl různá vidění. Když jsem jej oslovil, přihlásil se Rudý princ - můj ještěřan a chtěl s ním mluvit. Nechal jsem jej, měli nějakou společnou vizi, nebo co. Po té jsem si s ním mohl promluvit i já a vymámil z něj přes dialogy, aby mi dal ukradený "pomeranč". Ono tydle pomeranče byli lehce nadívané nějaku kytkou s drogovým efektem, což byl důvod, proč jí ten šéf bandy tak hledal. Ještěřen taky prodával kouzla magie ohně.

Když jsme získali pomeranč, vrátili jsme se k bandě, ale než jsem šéfovi pomeranč dal, šel jsem do zdejší arény, která byla kousíček od jejich brlohu. V aréně se dalo pokecat s nějakými zdejšími bojovníky, nebo fanatiky. Zdálo se, že je to nějaká sekta, která uctívá "Jednoho" a "Jedním" se může stát ten, kdo vyhraje boje v arénách (nejspíše bude asi více arén po celém světě). Jedna zdejší žena mě odměnila za rozhovoru s ní nějakým magickým očarováním, které mě chránilo před magií, ale ostatní mí společníci jej neměli. Souhlasil jsem, že se přidám a zkusím v aréně své štěstí i společně s mými společníky.

Byl jsem následně přesunut do oné arény, kde hned začal boj. Nutno říct, že zdejší bojovníci byli docela nabušení a byl to boj opravdu dost těžký. Byl zde pes, asi nějaká kněžka-kouzelnice, lučišnice a válečník a všichni byli nějací naštvaní a chtěli nás zabít. Dalo mi dost práce tento boj vyhrát, aniž by padl některý můj splečník. Navíc v aréně byly i truhle, které jsme museli vybrat dřív, než jsme všechny nepřátelé zabili, jelikož pokud padl poslední nepřítel, byli jsme zas přesunuti pryč. Tedy jedna postava se musela vydat je vybrat. Já tedy nejprve zabil všechny krom kouzelnice a až pak začal řešit truhle a kouzelnici si přitom udržoval polomrtvou a nakonec jí dorazil. Za výhru v aréně z nás byli šampioni zdejší arény, což bylo asi dobře. V aréně si nic dalšího dělat nedalo a tak jsem vylezl ven zpět za tou partočkou pobudů, co chtěli pomeranč.

Když jsem šéfovi pomeranč předal, chtěl po mně jméno pachatele a když jsem mu jej odmítl říct, začala bitka. Taky jsem se díky tomu stal "hrdina", čehož se pak dá využívat v dialogách. Bitka to nebyla snadná, nicméně dívka, co patřila do jejich party a kterou jsem před tím sbalil a co prodávala dovednosti lovce, se přidala na naší stranu a v boji nám pomohla. Nevím, jestli by to udělala, pokud bych jí nesbalil. Po boji jsem získal vcelku pěkné zbraně a věci, z mrtvoly obchodnice s dovednostmi ničemi navíc vypadla i nějaká knížka s nějakou dovedností. Taky jsme zachránili onoho elfa, který mi dal nějaký amulet a chtěl ať seženu pomoc pro elfku věštkyni a řekl mi o cestě, jak utéct z ostrova. Pak prchnul do jeskyně za ostatními elfy. Vydal jsem se tam, elfka věštkyně byla dost nadšená, ale pomoci utéct pryč nechtěla. Ale dala mi nějakou tu odměnu.

Šel jsem tedy zase po pláži, kolem místa, kde spal ještěřan s pomeranči. Z povzdálí jej sledovala elfka (příběhová hrdinka), která se ke mně mohla po poněkud dramatickém dialogu přidat. Řekl jsem jí, ať se stane stínovou válečnicí. Její oblíbené povolání je lotr, ale stínový válečník mi přišel trošku užitečnější, hlavně kvůli tomu, že umí už od základu krást. Abych ovlinil místo v partě, vyhodil jsem ještěřana (vydal se zpět na místo, kde jsem jej potkal), ale zapomněl jsem z jeho inventáře vzít věci, které u sebe měl. Elfové mohou jíst končetins mrtvol a získávat z nich informace a znalosti. Jelikož jsem měl už plný batoh ruk, noh, těl a hlav, nechal jsem jí, ať všechny sní. Většinou to nepřineslo nic moc užitečného, krom nějakých vcelku nedůležitých informací, ale díky jedné lahodné asi hlavě, se naučila jednu dovednost ničemi (adrenalin), kterou by jinak jakožto stínový válečník neuměla (uměla by jí jakožto lotr). Těžko říct, jestli by se nenaučila i další z těch jiných končetin, pokud by uměla i jiné schopnosti nebo magie.

Elfka chtěla mluvit také s tím ještěřanem vizionářem, tak jsme za ním zašli, během rozhovoru jej tak trošku zapíchla. Tedy ještěřan zdechl tak či tak, ale tušil jsem, že se to stane. Z jeho mrtvoly alespoň vypadla nějaká kouzla magie ohně. Elfka následně chtěla mluvit s šéfem té partičky pobudů, který to už ale jaksi měl za sebou a tak měla smůlu.

Vydal jsem se ven z pevnosti, opět přes hradby, po cestě promluvil s mistryní Řebřičkou, ukázal jí prsten a řekl jí, že "muž", kterého hledá, je na pláži. Ta se tam ihned vydala. Já šel zpět přes tajnou jeskyni až ke zlaté truhle na útesu, kam se nedalo dostat a pomocí kouzla teleport v rukavicích si jí přenesl k sobě a vyraboval jí. Zkoušel jsem i teleportovat elfku k díře na dalším útesu a prolézt skrz, ale to se pak objevila v nějakém vězení v pevnosti a to jsem zatím nechtěl a tak jsem vrátil čas a neudělal to. Nicméně pomocí kouzla teleport jsem jí přesunul na most s liánou, kam jsme nebyli schopní vylézt, aby vyrabovala zdejší truhlu a celé to tu prozkoumala. Pak jsem zašel zase za ještěřanem, bardka letěla z party a nabral jsem ještěřana, abych získal věci.

Pak jsem se vrátil do města, tentokráte již hlavní branou, takže jsem byl svědkem tamního dialogu a výslechu ještěřanky, co pomáhá utéct vezňům a její následné popravy Kladivem. Naštěstí proti mě nic neměli a prostě pak odešli, ačkoliv Alexandar mě určitě poznal. V pevnosti jsem vyhodil elfku a nabral trpaslíka Bestii. Jakožto bojový mág používá dvě jednoruční zbraně, zejména sekery a já pro něj nějaké fajnové věci již delší dobu měl a tak jsem mu je dal. Stavil jsem taky za mágem, co chtěl rukavice teleportu, ten se vydal ven z pevnosti, nejspíše k oné díře na útesu, kterou jsem již dřív našel s tím, že za ním mám zajít.

Taky jsem se stavil u zdejší obchodnice, co prodává dovednosti vyvolávání, koupit kouzlo vyvolání strašidla a totemu. Zde mě ta obchodnice krapek překvapila, jelikož i ona uctívala "Jednoho" a věděla, že jsem se stal šampionem zdejší arény. Díky tomu byla ochotná sundat mi můj obojek, ale jen mě, společníkům ne. Po té, co mi jej sundala se všichni zdejší vězni, včetně ní samotné divili, kde mám obojek. Takový obdiv mi nevadil, horší bylo, že všem strážím zde se to příliš nelíbilo a jakmile mě zmerčili, měli tendenci mě zavířt do vězení. Když to zkusil jeden pochůzkář, dostal na držku i s jeho psem.

Šel jsem ještě na pláž, kde byl Miguel a Řebřička. Ukázalo se, že je to její otec a jeho stav je zřejmě následkem zdejší "léčby" černokněžníků a že mu to udělala přicmrndávačka Alexandara Kladivo. Řebřička z toho nebyla zrovna nadšená, ale došlo jí, že jeco v pevnosti špatně a rozhodla se mi pomoci s útěkem a dala mi nějaký klíč, asi od hlavní brány vnitřní pevnosti.

Zdá se, že v pevnosti už toho moc co dělat dále není. Kde najít fenku pro zdejšího pejska jsem nezjistil, stejně jako to, kde použít klíč od něj. Taky nevím, kde je ztracená dívka, kterou hledá její matka. Zbylé úkoly, co mi zůstaly zřejmě vedou ven z pevnosti, respektive vedou do další části pevnosti, přes kterou bude nutné utéct a asi tam budou i ty s tou fenkou a dítětem.


Všechno v pevnosti tedy asi tak nějak vede k tomu, že se hrdina dostane do vnitřní pevnosti a přes ní ven a je tedy asi několik cest, jak se toho dá docílit. Konkrétně přes osvobození elfa, pomoc Řebřičce, nalezení rukavic teleportu, výhry v aréně, sejmutí obojku a následné uvěznení strážemi ve vězení.

 
« Poslední změna: Říjen 14, 2019, 14:22:20 od Milhaus »
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Divinity: Original Sin 2
« Odpověď #19 kdy: Říjen 20, 2019, 22:51:59 »

Tak jsem začal ještě jednou od začátku a vrátil se k tulákovi s lukem, i když na začátku jsem jej dovednosti lovce vůbec nenaučil a uměl stejně jako před tím magii vody a kouzlo déšť a vyvolávání a schopnosti zjevení a totem. V podstatě bych mohl načíst save po opuštění lodi z předchozí hry a pokračovat dál, jelikož vše na lodi bylo stejné, ale založil jsem nový profil, aby se mi save nepletly dohromady a tak jsem to prošel znovu a ještě zkoušel nějaké jiné možnosti. Ve finále jsem ale nic nového na lodi nenašel.

Na ostrově s pevností jsem postupoval jemně odlišně. Zjistil jsem, že je potřeba umět trošku i přesvědčování a postava, která to umí, by měla umět i mluvení ze zvířaty, neboť i ty je nutné občas přesvědčovat. Vyvolávači umí už od počátku talent Přítel zvířat, který mluvení se zvířaty umožňuje a ještěřani mají bunus rasy k přesvědčování (1 bod v té schopnosti), tak jsem udělal z ještěřana vyvolávače a z kostlivce elementárního mága a následně jej vyvolávací kouzla naučil.

Venku jsem také nedělal nic dalšího, abych zbytečně nezískával expy, krom vzití těch dvou společníků. Venku se k partě přidá i černá kočka (na to jsem před tím zapomněl), která je nějaká zmatená a neustále hrdinu doprovází. Pokud hráč projde do pevnosti hlavní bránou a spustí dialog s Alexandarem, tak kočka jde dál s hrdinou a u další brány do hlavní pevnosti jí stráž zabije. Pokud jde přes hradby a rozhovoru s Alexandarem se vyhne, pak kočka zůstane stát venku.

Šel jsem tedy přes hradby a vyhl se i boji s karbaníky a slezl po žebříku u Mistryně Řebřičky. Jako první vůbec jsem si pak šel promluvit se zbývajícími společníky, co se mohou přidat do party, abych je nabral už na 2 levelu a mohl je rozvíjet dle sebe. Zjistil jsem také, že pokud má hráč plnou partu v době, kdy poprvé osloví některou z těchto postav a projde ten dialog, čím má být, tak se do party odmítne přidat kvůli počtu společníků. Nicméně pokud pak hráč uvolní místo a vezme jí, je na první úrovni a může si u ní ručně přiřadit schopnosti na druhý level a rozvinout si jí tak už od počátku dle sebe. To je dost důležitý, jelikož na druhém a třetím levelu postavy získají i body do rozvoje vedlejších schopností (jako je přesvědčování, obchodování a podobně) a také si mohou vybrat jeden talent. Všechny tydle věci se nerozvíjejí snadno a ne každý nový level do nich postavy získají body. Většinou získávají jen 2 body do vlastností a 1 bod hlavních schopností (bojových a magií). Na začátku se přitom docela hodí si to můct tedy určit, co postava bude umět. Logicky z toho vyplývá, že by měl hráč nejprve asi získat společníky, kteří s ním nebudou chodit tak často, pak projet dialogy s plnou partou se zamýšlenými dlouhodobými společníky a ty si rozvinout dle sebe.

U těch dalších společníků jsem nic neměnil, trpaslík Bestie byl bojový mág, bardka Lotha vyvolávčka (a taky jsem jí dal bod do přesvědčování), a elfka Sibilla stínová bojovnice se 2 body ve zlodějství.

V pevnosti jsem jinak postupoval stejně, jen jsem si dal větší bacha na odstranění obojku a postup co se týče zdejších stráží jsem trošku změnil.


Nejprve jsem ještě s obojkem napadl na pláži jednoho strážce, co chodil se psem a sejmul ho. Pak jsem došel k bráně do malé pevnosti, kterou hlídali dva strážci a pes (zde právě mi před tím zabíjeli černou kočku) a všechny zabil. Po té jsem vylezl ven z pevnosti a projel dialog s Alexandarem, ten odešel a u této brány se objevili další dva strážci, kteří do té doby byli venku s ním. Jeden z nich totiž byl můj kontakt v rámci osobního úkolu Osamělého vlka (hlavního hrdiny). To jsem před tím nějak zazdil a sejmul jej u brány i s ostatními strážci, protože už jsem neměl obojek a chtěli mě zatknout. Tento strážce měl takovou drzost, že po mně chtěl, ať zabiji elfku věštkyni v jejich jeskyni. To jsem nechtěl a tak jsem jej přesvědčil kudlou u krku, že mi řekne všechno, co chci vědět. Díky tomu jsem se dozvěděl o nějakém obchodníkovi, co by měl být v močálech za pevností, který by mi měl dát tajnou zbraň a tak pokročil i ve svém vlastním úkolu.

Následně jsem si nechal sundat obojek a vrátil se k těmto dvoum strážcům, ty mě chtěli zatknout a tak jsem je sejmul. Sejmul jsem i strážce, kteří hlídali hlavní bránu do pevnosti.


Ještě tu byl jeden rozdíl a to sice, že holka, co patřila k partě grázlů Griffa (nebo tak nějak) a prodávala lovcké dovednosti, se ke mně tentokrát při boji s touto partou nepřidala. Ačkoliv jsem jí v dialogu sbalil stejně, tak při boji byla nepřátelská a musel bych jí zabít. Vyřešil jsem to tím, že jsem jí nosil různé nijak cenné krámy, co jsem našel a přes obchodování jí je dával zadarmo, což u ní zvedalo mojí oblíbenost (což i snižuje ceny věcí). Když jsem to dostal na asi 50, už byla v boji na mé straně, ale já to tedy zvedl na 100.

Taky jsem se jal využívat zlodějství a pomocí elfky okrádat zdejší obchodníky a postavy. Zlodějství funguje tak, že se postava musí plížit a pak kliknout na NPC postavu, která má být okradena. Počet bodů ve zlodějství pak určuje, kolik toho může postava ukrást ve zlatě. Například se dvěma body ve zlodějství může ukrást věci v celkové hodnětě 450 zlatých. Při obchodování ty věci stojí běžně víc, než jaká je jejich skutečná hodnota a při zlodějství se bere ta skutečná cena, nikoliv cena obchodní. Tedy lze touto cestou ukrást třeba hodně knížek s dovednostmi (na což je to ideální, protože ukradené věci jsou pořád označené jako kradené a pokud by jej někdo chytl a prohledal, tak by mu je zabavil. Pokud se je hrdina naučí, je to jedno. Materiální věci, jako zbraně a podobně, bývá lepší koupit). U zlodějství také platí, že postavu lze okrást jen jednou a to i když zloděj nevyčerpá celý limit ve zlatě. Při pokusu o druhé okradení si toho postava už všimne.

Někdy od 4 úrovně hrdinů také obchodníci začnou generovat schopnosti úrovně dvě, které jsou dražší, takže je možná s okradením některých obchodníků dobré počkat, až je budou mít a neokrádat je o ty základní schopnosti úrovně 1 (zvláště, pokud je všechny postavy již umí).

Díky tomu, že jsem si tak opatřil spoustu dovedností, narazil jsem na další problém a to je paměť. To je nový mechanismus ve dvojce, který mám za to v jedničce nebyl. Postava se může naučit spoustu dovedností přes knížky, ale aby je mohla používat, musí je hráč dát do slotu a zapamatovat si je. To se dělá na spešl obrazovce dovedností. Počet paměťových slotů je nicméně omezen. Zvedat jejich počet se dá dáváním bodů do vlastnosti Paměť při postupu na vyšší úroveň. Také jsem všechny své postavy tuším na 3 úrovni naučil talent Memoretik, který dává 3 sloty zdarma. Vzhledem k tomu, že všechny dovednosti mají určitý počet kol na obnovu během boje, je větší počet zapamatovaných schopností vcelku užitečný, protože postava prostě nemůže používat pořád tu jednu stejnou. Taky i kvůli variabilitě během bojů je to výhoda. Tedy paměť a její zvedání je vcelku důležitá a asi by do ní měl dávat hráč při každém postupu na vyšší úroveň 1 bod a druhý dávat do jiné vlastnosti. Já to tak tedy nedělal a spíše jsem se řídil tím, co jsem potřeboval, ale faktem je, že nyní mají všechny postavy spoustu schopností, ale málo slotů.


Taky jsme objevili v jeskyni elfů ještě tajnou část, kterou jsem před tím přehlídl. Bylo nutné se do ní dostat odstraněním beden a sudů a rozbitím zátaras kousek od elfky, kterou jsme zachránili. V této části nás napadly tři žaby, dvě jedové a jedna blesková. Po jejich likvidaci a návratu k elfům mi pak jedna elfka poděkovala, že jsem je zabil a zdejší děti jsou v bezpečí. Pravděpodobně mi tedy asi měla tento úkol zadat, ale je nutné s ní vést správně dialog a mě jej tedy nezadala, ať jsem s ní mluvil jak mluvil a oslovil jí s jakoukoliv postavou, využil všemnožné tágy v dialogách všech postav atd. Ale expy jsem nejspíše dostal i tak, když jsem je zabil, možná by mi dala ta elfka i nějakou odměnu, pokud by mi zadala úkol před tím.

Když už v základním táboře nebylo co dále dělat, mohl jsem jít do té vnitřní pevnosti, kam běžní černokněžníci nemají přístup. Jak už jsem psal dřív, je mnoho cest, jak se do této pevnosti dostat.

Nejprve jsem šel k soše teleportu uprostřed základního tábora. Díky tomu, že jsem před tím promluvil s prokletým kostlivcem v jeskyni elfů a odstranil kopí jsem věděl, že tudy vede tajná cesta. Přes dialog s touto sochou jsem tak otevřel tajný poklop, který vedl do jeskyně, které vedla až do vězení ve vnitřní pevnosti. V této jeskyni byl ostatně i třetí teleport v této části.

Do části vězení bylo nutné otevřít dvěře, to jde udělat páčením přes paklíč (ale to je škoda paklíče), nebo rozbitím dvěří (ne každé dvěře jde rozbít, třeba železné mříže je asi nutné vypáčit. Při rozbíjení se také poškozují zbraně na blízko.). Ve vězení byly 4 zamčené cely. Do každé této cely vede jiná alternativní cesta zvenčí. Prozatím jsem nechal dveře dveřma a šel dál věznicí, dokud jsem nenarazil na zdejší vojáky, jak mlátí a mučí nějakého svého vězně (taky vojáka). Ten voják ležel na zemi a měl pár životů a kousek od něj byl sud s olejem. Zdejší stráž s oblibou do sudů střílí a podpálí je, což by byla jistá smrt tohoto vězně (uhořel by). Pomocí kouzla teleportace jsem jej tedy nejprve rychle vytáhl pryč a pak všechny stáže pozabíjel tak, aby tento voják přežil.

Tydle stráže v pevnosti jsou poměrně silní (všichni a všude). Jsou za 800 exp, což je nejvíc, co se dá v této celé části zabít (za 500 exp byli bojovníci v aréně). Když už ale člověk ví co a jak, tak to tak hrozné není.

Po boji jsem promluvil se zachráneným vězněm a vyléčil jej, ten mi dal heslo, které mám říct jiným vojákům, kteří pomáhají útéct zdejším dětem před Řádem. Pak prchnul. V místnosti boje byl i klíč od vězení a v jedné zapadlé místnůstce byly i kostry s dobrými věcmi (hlavně nějakým amuletem).

S klíčem jsem otevřel dveře od cel. V jedné byl nějaký umučený elf, který toho už moc nenamluvil a který pomáhal utéct zdejším vězňům. Ještěřanka před vstupem do pevnosti, jak jí vyslýchal Alexandar a si vyřízla jazyk a zemřela kvůli němu, zjevně zbytečně.

V další cele byla nějaká histerická ještěřanka, kterou jsem uklidnil přes dialog a přesvědčování. Z její cely vedla cesta dál do jeskyně s alternativní cestou, ale tam jsem zatím nešel a k tomu později. V další cele byla jen krysa, s kterou se dalo promluvit a která mi dala paklíč. (v této cele hrdina skončí, pokud je zatčen strážemi bez obojku). V poslední cele byl nějaký přátelský chlapík, který se zajmal o mojí bárdku Lothu, respektive o to, co jí posedlo. Byl na to nějak odborník, prej nějakej démonolog, ale ne dost dobrej na to, aby jí pomohl. Odkázal nás ale na svého mistra a tak jsem se posunul i v jejím úkolu. Z vězení ještě vědly schody nahoru do hlavní části pevnosti, což byla taková rozkošná zdejší mučírna, kde hospodařil nějaký magor. Taky tu byli tiší mniši, kteří ale jen stáli a nic nedělali (jak jsem později zjistil, všechno "vyléčení" černokněžníci.)

Když člověk vylezl, měl kousíček od sebe další schody ještě do vyššího patra u nich vlevo byla skrytá páka, která odhalila tajný poklop. Když jsme tam šli, objevili jsme tajnou kryptu s ostatkami proklétoho kostlivce z jeskyně elfů, které bylo nutné rozbít a osvobodit ho. (páka měla i značku na mapě, díky zadanému úkolu). Problém byl v tom, že jich tu bylo 5 a bylo třeba najít tu pravou. První zleva spustila nějakou past. První zprava pustila do boje 3 hostlivce, které bylo třeba zabít. Pak kousek dál byly tři urny u sebe. Pravá spustila nějakou ledovou past, prostřední uvolnila asi 5 dalších (silnějších) kostlivců a levá byla ta pravá, co uvolnila duši kostlivce. (v jeskyni elfů pak šlo z těla kostlivce vzít nějaké předměty jakožto odměnu). V kopce byly i sarkofágy, ale na jejich otevření bylo nutné mít sílu alespoň 13, nebo tak nějak.

Vrátili jsme se zpět do mučírny a za jednimi dvěřmi byla smečka psů, mezi kterými byla i fenka, kterou hledal pes na pláži v hlavním táboře pevnosti. Zde se to asi nedalo vyřešit tak, aby se k němu vrátila (nebo alespoň já nepřišel na nic, co by k tomu vedlo). Byla možnost jí o jejím kámošovi říct a ona pak byla smutná, ale pryč neodešla. Taky jí šlo přesvědčovat, aby za ním šla, ale to do toho zasáhl zdejší alfasamec a skončilo to bojem s celou smečkou (kde i ta fenka byla nepřátelská), nebo jim šlo dát červený míček, který jsem někde našel, díky kterému byli všichni pejci štěstím bez sebe, včetně fenky, která na kamoše venku zapomněla. Dal jsem jim míček, by byla šťastná a pejskovi venku to pak řekl.

V místnosti ještě za nimi byl nějaký pejsek uzavřený v kleci, byl zde i klíč od té klece. Pejska krmili lidským masem a vzdubili v něm tak touhu po krvi a on se děsil toho, co za mnostrum z něj udělali. Chtěl po mně, ať jej raději utratím, že nechce jít mezi lidi, aby jim neublížil. Zde bylo právě potřeba, aby postava ovládající mluvení se zvířaty uměla i přesvědčování a tak se jej dalo přesvědčit, ať to zkusí a uteče, jinak jej bylo nutné zabít.

V místnosti za pejsky dál byly bedny z velmi cenými předměty. Pak jsem odsud raději vypadl přes teleport zpět do tábora, rozprodal věci a podívat se na osvobozeného ducha a prokecnout pejska a říct mu o fence.

Šel jsem za kouzelníkem, který mi řekl o teleportu a vyzkoušel tuto alternativní cestu pryč. Tento kouzelník prodával kouzla vzduchu a v nabídce měl i kouzlo teleportace, které jsem mu ukradl (a nějaká kouzla i koupil). Magii vzduchu na druhý level jsem zvedl čistě přes nalezené předměty (plášť a tuším prsten). Pomohl jsem mu tedy přes teleport rukavice a kouzlo teleportu dostat se na druhou stranu útesu. Když tam byl, tak se na mě vyprdl a zdrhl a nechal mě tam. Prolezl jsem tedy dírou, co jsem již dříve našel, na pláži sebral nějakou dobrotu pro mojí elfku a pak vlezl do jeskyně, co tu byla. Tím jsem se objevil znovu ve vězení v místnosti s přátelským vězněm, co se zajímal o mojí bárdku.

Vylezl jsem zase ven z věznice po schodech do mučírny a vydal se opačným směrem od schodů, než předtím. Zde jsem narazil na dva vojáky, co se snažili chytit nějakého kluka. Řekl jsem jim heslo, co mi dal zachráněný voják ve vězení a oni toho nechali. Malý kluk byl ochoten mě loďkou odvést pryč z pevnosti do močálů, ale dost spěchal po té, co se dozvěděl o tom elfovi, co jsem našel ve vezění a který byl asi jeho kontakt. To je tedy jedna z možných cest z pevnosti. Já toho nevyužil a kluk pak odplul beze mě.

V tomto patře byl zdejší šéf, co zde všechny mučil. Kousek dál chodbou od místa s klukem. Při rozhovoru s ním se zapojil i můj kostlivec, neboť tento chlápek by měl mít nástroj, který umožní stahování ksichtů z lidí. Ten skutečně měl, ale dát nám jej nechtěl. Nějak vycítil, že moje elfka nosí stále v batohu nohu ještěřanky, jak jí popravila Kladivo před vstupem do pevnosti a chtěl jí výměnou za nástroj, když jsem odmítl, můj kostlivec se nějak urazil. Musel jsem elfku nechat, ať nohu sní (já tydle masa jí zatím moc nedával, protože je možné, že se z nich může elfka naučit různým dovednostem ve schopnostech místo knížek, ale nevěděl jsem, jestli nejprve nemusí umět ty schopnosti. Když jí sežrala, tak už jí ten zdejší boss nechtěl, ale nástroj nám dát taky nechtěl. Tak či tak to skončilo bojem s ním. Byl vcelku silný a byl to lotr, tedy dělal i útoky do zad a podobně. Navíc zde měl podporu svých kreatur v podobě tichých mnichů a masitých golemů, kteří byli zavření v kleci (naštěstí jim chvilku trvalo, než se z klece dostali). Po zabití všech jsem z těla bosse získal i ten nástroj ke spokojenosti mého kostlivce.

Proraboval jsem i vše zbývající zde a našel spoustu dobrot pro mojí elfku. Taky jsem tu našel malou holčičku, co si dřív hrála na pláži s mušlemi, která stála u východu do stok, přes které se též dalo utéct z pevnosti (to byla druhá alternativní možnost, jak se dostat do močálů, ale ani tam jsem nešel). Taky tu byla mrtvola toho mága, co chtěl rukavice teleportu a který se na mě vybodl. Nakonec tedy neutekl, ale z jeho těla alespoň vypadly nějaké kouzla vzduchu. Tím jsem měl toto patro asi projito.

Kousek od schodů do vezění a páky do tajné hrobky byly i dveře, které vedly na dvůr a kde se člověk tak objevil u malé brány, kterou původně z druhé strany hlídaly stráže, které jsem již zabil. Zde jsme zabili ještě jednoho vojáka, co chodil po horních hradbách a posbírali zde i nějaké věci, co tu byly, cesta vedla dál na další nádvoří pevnosti, kde byli další vojáci, ale tam jsme už nešli a místo toho jsem se vrátil do tábora rozprodat věci. Pak jsem se rozhodl vyzkoušet poslední aletrantivní cestu do vnitřní pevnosti, o které mi řekl zachráněný elf od bandy grázlů.

Na pláži, kde byla Mistryně Řebřička s otcem byl skrytý poklop, který jsem našel, když jsem o něm věděl. Ten vedl do jeskyně, kde bylo pár krámů, taky tu trochu níž ve výklenku byl zakopaný poklad a ještě kousíček odsud se plazil ohnivý slimák. Nebyl ale překvapivě nepřátelský, promluvil jsem s ním (nutné umět mluvení se zvířaty) a zjistil, že jsou to lidé, kteří byli prokleti kdysi dávno hrozným mágem Braccusem Rexem (ten měl na svědomí i toho proklétého kostlivce ducha). Respektive proklel kněžnu, která se měla stát jeho ženou i s jejími sluhy. Když jsem mu řekl, že to má Braccus Rex už hodně dlouho za sebou, měl docela radost a poslal mě za kněžnou, ať jí to řeknu. Tu jsem tedy i za chvíli potkal, byl to superohnivý slimák. Řekl jsem jí dobré zprávy o likvidaci Braccuse Rexe a ona hned myslela na vdavky a dala mi lístek, ať to rozhlásím mezi zdejší šlechtice. Nejsem si jist, jestli se do sňatku s ohnivým slimákem pohrnou, ale zkusím to. Cesta pak vedla dál až do cely ve vězení, kde byla histerická ještěřanka.

Vylezl jsem tedy po schodech zase do mučírny a zde po dalších schodech ještě do vyššího patra. Objevil jsem se v malé nímostnosti, kde bylo pár věcí a tři možné cesty. Jedna vedla na horní nádvoří, kde byli vojáci (již jsem jej dříve viděl), druhá vedla na menší zadní nádvoří, které bylo s tím hlavním propojené a dalo se to tudy obejít. Zde jsem zabil jednu vojándu, která sem došla z hlavního nádvoří a která by se jinak přidala do boje s těmi vojáky u té předchozí cesty. Třetí cesta vedla do vnitřku pevnosti, kam jsem zatím ještě nešel. Nicméně zde zrovna nějaký soudce "léčil" jednu černokněžnici od pramenu, více později.

Když jsem tedy zabil to vojandu, šel jsem na to hlavní nádvoří. Zde diskutoval nějaký paladin s velitelem zdejších vojáků. Paladinovi se vůbec nelíbilo, co řád se zdejšími lidmi dělá a že je mučí. Když jsem přišel blíž, začla bitka a tento paladin se přidal na naší stranu. Společnými silami tak nebyl problém sejmout jak velitele, tak jeho 3 vojáky. Tím se nám otevřelo celé nádvoří pevnosti, kde byla spousta krámů. Dali se tu třeba posbírat prázdné kalichy a naplnit je pivem ze sudu a pak je prodat a podobně. :). Taky tu byl padací most, který šlo otevřít a tím otevřít třetí cestu z pevnosti do močálů. Ani tam jsme ale nešli.


Byla zde i zamčená brána do zdejšího přístavu, od které měla u sebe klíč mrtvola toho zdejšího velitele. Teoreticky se sem dalo dostat i tou alternativní cestou s teleportem a rukavicemi, neboť sem chtěl ten kouzelník teleportovat a hráč sem mohl přesunout i svojí partu, kdyby chtěl. V přístavu bylo zase spousta krámů na sebrání a taky pár vojáků, kteří jej hlídali. Po boji a po rabovačce se tak otevřela 4 cesta z pevnosti do močálů, která byla na konci přístavu, ale ani tam jsme ještě nešli. Přesunul jsem se zase pomocí teleportu do tábora, prodat všechny ty krámy, neboť jsem měl již potíže to všechno unést.

Pak jsme prošli bránou v táboře do vnitřní pevnosti a místo doleva na horní hradby se vydali po žebříku doprava. Zde jsem jednak spustil žebřík dolů do tábora (asi jej šlo spustit i jinak, aniž by hráč bránou prošel, pokud by nechtěl zabíjet vojáky před bránou). Zde byla zamčená místnost, od které nám dala klíč mistryně Řebřička za pomoc s otcem. Uvnitř byla spousta věcí, které jsme ukradli, včetně obrazů, které byly dost těžké a tak jsem musel je chodit prodávat. Z místnosti vedla cesta dál do vnitřku pevnosti (do stejné místosti, kam se dalo dostat i po výlezu z mučírny).

Zde byl nějaký "soudce" a jeho partička mágů a vojáků, co zrovna "pomáhali" nějaké elfce černokněžnici, aby z ní "vyléčili" pramen. Během dialogu s ním udělal z té nebohé elfky tichého mnicha, který mu sloužil jak robot a skončilo to bojem.

Tento boj byl nejtěžším bojem v pevnosti a soudce byl nejsilnějším nepřítelem (za nejvíce zkušeností, asi 1600, nebo tak nějak). Své postavy jsem před dialogem nechal stát v místnosti s cennostmi, aby byli chráněni před soudcem i mágy a dialog jsem zavedl jen sám ze svým hrdinou. Jakmile začal boj, přenesl jsem se pomocí lovecké schopnosti taktický ústup i s hrdinou dovnitř místnosti a tam jsme si počkali na soudce. Soudce byl asi inkvizotor a používal velkou palici, s kterou dával velké pecky. Navíc byl dost rychlý, takže se za námi do místnosti dostal mnohem dřív, než ostatní vojáci a mágové a my mu tak mohli poskytnout spešl péči sólo, než ti ostatní došli. I tak jsem chrlil jeden totem za druhým, abych znemožnil cestu těm dalším vojákům. Soudce samotného pak drtili má zjevení a taky elfka, která jej bodala do zad jak splašená. Ve finále si soudce s tou svojí palicí vůbec do ničeho nebacil a měl to za sebou. Ten zbytek už si ale přece jen občas zakouzlil, nebo sekl a nějaké škody způsobil, ale nic zvláštního a měli to za sebou všichni. K nepřátelům se přidala i ta "vyléčená" elfka. Elfku asi před vyléčením nešlo zachránit. Zkoušel jsem jí třeba teleportovat pryč ještě před dialogem a podobně, ale k té změně došlo vždycky, i když dialog neproběhl.

Po boji jsem ještě vybral tuto poslední cimru od všech cenností. Dalo se tu vylézt na balkon, z kterého vedl asi žebřík dolů do močálů (už po vylezení na balkon s úkol Útek označil za splněný), což byla pátá alternativní cesta pryč z pevnosti. Já ani tam ale zatím nešel a nejprve rozprodal zase všechny ty krámy a pak se vrátil do pevnosti a přemýšlel, kterou tu cestu do močálů použít.


Nejspíše je to jedno, protože v rámci močálů (což asi není jiná mapa, ale mapa prostě pokračuje dál), se dá dostat na všechny ty místa, kam vedou ty výstupy z pevnosti.

Za každou alternativní cestu, jak se dostat do vnitřní pevnosti, jsou expy (většinou je hrdina dostane v okamžiku, když někam dojde). Za útěk z pevnosti jsou asi expy jen jednou, neboť po opuštění se označí úkol v deníku s názvem Útěk za splněný a nejsem si jist, jestli se pak něco v pevnosti nezmění.

Jakmile člověk dosáhne útěku a pokud černá kočka, co jej doprovází přežije až sem, se navíc od party trhne a odejde. Hrdina ale získá novou schopnost s vyvoláním kočky, která má i nějaké unikátní schopnosti, například si s ní může hrdina prohodit místo, tedy kočku poslat někam na nepřístupné místo, aby tam vylezla a pak se s ní prohodit a podobně.

Na konci této procházky pevnosti jsem měl postavy na 5 úrovni a chybělo mi něco kolem 12 tisíc zkušeností do další úrovně, tedy více jak 5 úroveň tu asi získat nejde. Na 4 a 5 úrovni postavy vždy získaly jen 2 body do vlastností a 1 bod do hlavních schopností, tedy třeba přesvědčování, nebo zlodějství a podobně se naučit nedalo.

IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Divinity: Original Sin 2
« Odpověď #20 kdy: Říjen 21, 2019, 08:32:49 »

Nakonec jsem z pevnosti vyšel přes havní padací most do močálů. Kousek odsud byl obchodník, s kterým jsem si měl promluvit kvůli zakázce na Alexandera jakožto Osamělý vlk a jeho úkolu. Ten mi dal nějakou spešl magickou kuš, kterou jsem se vybavil. Prodával také nějaké věci, mezi kterými byl i prsten zvedající zlodějství, který jsem si koupil pro mojí elfku. Sním měla zlodějství na hodně 3, což podstatně zvedlo cenu zboží, které šlo ukrást. Hned jsem tedy toho obchodníka okradl o další věci, co to šlo a když jej přešlo hledání zloděje, šel jsem za ním zpět a od něj vlevo, kde byla socha teleportu.

Od ní vedla cesta dolů, kde byly nějaké mrtvoly a kousek od nich i nějací kostlivci, kterým jsem se ale prozatím vyhl a šel dál až na menší pláž, kde jsem si trošku zaraboval. Odsud se dalo jít do kopce, kde byl nějaký požár, nebo na druhou stranu směrem zpět k pevnosti a tak jsem se objevil u místa, kde bych z pevnosti vylezl, pokud bych šel přes balkón. Šel jsem dál podél pevnosti, abych prošel místa s alternativním výlezem a po chvíli jsem došel ke kanalizaci, odkud se též dalo vylézt z pevnosti a která vedla do mučírny. Posbíral jsem tak i nějaké věci a po chvilce se zase objevil u toho obchodníka. Od něj jsem šel opačným směrem, což byla cesta, která vedla k další pláži, kde by člověk vylezl, pokud by z pevnosti utekl přes přístav.

Zde jsem nejprve našel nějaké mrtvoly a u jedné i živého psa, který oplakával svého mrtvého pána, nedalo se mu říct nic moc smysluplného. Kousek od něj byli zase nějací nemrtví, ty jsem ale nechal zatím být a šel ještě více na pláž na ostrůvek, kde jsem potkal čarodějnici, která na začátku potopila loď. S ní chtěl mluvit můj kostlivec Fane a po chvilce rozhovoru se to nějak zvrhlo a skončilo to bitkou. Po její náhlé a nečekané smrti jsem u ní našel masku proměn, kterou hledal Fane, ten si jí i mohl nasadit jakožto přilbu, měla by mu umožnit měnit podoby do různých ras, ale nejsem si jist, jak přesně to funguje. Taky tu byla nějaké krysa se jménem, která mi povídala něco o růžích, nebo co. Takto jsem se tedy dostal zase do přístavu v Pevnosti.

Šel jsem po pláži opačným směrem tak, abych měl mrtvoly a nemrtvé po pravé ruce. Dalo se tak dostat k zakopanému pokladu a ještě kousek dál k nějaké zřícenině věže, kde byly na vrchu vidět blesky. Nebyla tam žádná cesta, ale dalo se tam pomocí kouzla teleportace přenést postava. Šupnul jsem tam elfku, která to tam koplet vybrala. Krom různých magických krámů jsem tam našel i nějaké spešl boty, které asi patří do nějaké sady, nicméně jsou asi nějaké prokleté, protože když jsem si je nasadil, tak nešlo chodit. Možná, až najdu všechny věci v sadě, se to zlepší. Kousek dál na moři od věže byla vidět i nějaká hodně velká loď, ale tam se jít nedalo a vlastně se nedalo jít odsud nikam jinam, než zase zpět.

Vrátil jsem se tak mrtvolám a nemrtvým. Ti nebyli nejprve nepřátelští a dalo se s nimi promluvit. Nevím, jestli se je dalo ukecat, aby nebyli nepřátelští vůbec, mě se to každopádně nepovedlo a skončilo to bojem. Tito nemrtví nebyli tak silní, jako stráže v pevnosti, byli jen za 200exp. Navíc existuje i docela dobrá finta, jak bojovat s nemrtvými. Nemrtví jsou zranitelní léčivými prostředky a především kouzlama. Vyvolaná zjevení, které postava vyvolá na povrchu vody, jsou nabitá vodou a umí kouzlo Obnova (což je léčivé kouzlo). Pokud tedy hrdina zakouzlí během boje nebo před bojem kouzlo déšť a pak na vodě vyčaruje tydle zjevení (všechny 4 postavy), může pak pomocí nich tyto nemrtvé "léčit", což je dost zraňuje. Na tyhle to ale nebylo moc potřeba, protože silní příliš nebyli.

Od nich jsem se vydal cestou, kterou blokovali a měl jsem tedy nad sebou po pravé straně obchodníka a teleport. Po levé straně bylo na minimapě vidět, že je tam nějaký zelený spojenec, u nějaké asi pevnosti, nebo tak něco. Před sebou jsem měl rozbořené mosty, kam jsem elfku dostal pomocí kouzla teleportace, aby tu posbírala nějaké věci. Šel jsem dál po cestě a dostal se tak ke kostlivcům, které jsem viděl už dřív a které jsem vynechal, jen jsem je obešel zdruhé strany. Byla zde křižovatka, kde jeden směr vedl k nim a druhý směr vedl přes most s pastmi, za kterými byla nějaká ohnivá prasata. Taky zde byla louže "pramenu", se které mohl můj hrdina čerpat 1 bod pramene, což umožnilo vyvolat vlka, tedy jeho speciální kouzlo. Ostatní společníci měli stálé obojky proti pramenu a tak to u nich nešlo. Zdá se tedy, že ve hře jsou kouzla závislá na právě tomto způsobu nabití pramenu, vyvolání vlka třeba stojí jeden bod a hrdina se může alespoň zatím nabít jen na jeden bod (pokud je nabitý, tak pramen z kaluže nezíská). Na ty kostlivce jsem tedy toho vlka vyzkoušel vyvolat, ale asi to byla chyba a měl jsem si to šetřit. Tito kostlivci již byli rovnou nepřátelští, když jsem si znepřátelil ty předchozí.

Po smrti kostlivců jsem se tak zase dostal na místo, kde jsem už byl na pláži a odsud jsem šel do kopce, kde byl požár. Zjistil jsem, že to způsobuje nějaké jedovatá cibule. Tedy konkrétně červená jedovatá cibule. Byla zde i modrá, která produkovala vodu a blesky. Cibule se nedalo vzít do inventáře, ale dalo se s nimi manipulovat a přesouvat je, jako objekty. Funguje na ně i kouzlo teleportace, nicméně jsem příliš nepochopil, co s nimi mám dělat.

Nechal jsem je tedy být a šel dál touto cestou, což mě přivedlo na mýtinku, kde byla truhla, pak asi 5 mluvích lebek napíchnutých na kůlech a spousta těchto cibulí kolem nich. Jedna lebka chtěla, ať truhlu otevřu, zbývající lebky nechtěly, abych jí otvíral. Když jsem jí otevřel, všechno tu začalo vybuchovat a zničilo to ty lebky. Myslel jsem, že to způsobují ty zdejší cibule a tak jsem si s nimi začal hrát a pomocí kouzla teleportace je přesouval jinam. Byla zde krom červené a mnoha modrých i žlutá jedovatá cibule, které produkovala mrak plynu. Nicméně jsem nepřišel na nic, co tu mám udělat, i když jsem všechny cibule přesunul dál od lebek a otevřel truhlu, stejně lebky vybuchly (i když né s takovým oslnivým efektem). Nechal jsem to tedy být a šel dál.

U jedné mrtvole byl papírek, z kterého jsem se dozvěděl, žeby tu měli mít úkryty na východě a západě hledači, které chtěl řád z pevnosti zlikvidovat. To mi taky udělalo na mapě nějaké značky, které ale byly vcelku daleko. Tahle cesta, po které jsem šel, vedla k jedné z těch značek. Když jsem ale došel k nějakým troskám nějaké staré budovy, napadli mě démoni prázdnoty, tedy nenažrané štěnice. Byly jen asi 3 a za jejich zabití bylo 1000exp. Když jsem dvě zabil, objevily se další tři a pak další a další. Nakonec jich tak bylo asi 9, každá za tisíc. Boj s nimi mi umožnil povýšit se na 6 level, na této úrovni šlo dát i bod do vedlejších schopností, tedy jsem u elfky zvedl zlodějství na 4, což zase dost zvedlo maximální cenu věcí, co jde ukrást. Taky jsem tu slyšel nějaký podivný hlas a bylo zde i svaté místo - takový modrý mráček, ve kterém se většina mých postav léčila, krom kostlivce (toho to zraňovalo).

Od tohoto místa pak byl ještě menší kaňon, kde byl vidět železný zvonek a bylo v něm zas několik těch jedovatých cibulí. Přesunul jsem je pomocí teleportace pryč a zazvonil na zvonek. Nahoře na útesu vylezla nějaká ještěrka a po chvilce vyslýchání mi schodila dolu žebřík. Zde asi byl tedy jeden z těch táborů hledačů a nejspíše jsem měl jít dál a prozkoumat jej (asi by mi to ulehčilo práci). Já ale nevěděl, jestli jsem tu správně a jestli jsem nepřišel moc brzy a navíc jsem pomocí kapsářství jí ukradl všechny knížky s učením se dovedností do lovce a ona v rámci záchvatu hledání zloděje mě hledala a tak jsem zdrhnul zase pryč a už se nevracel a šel dál prozkoumávat močály. Kousek od trosek s démony prázdnoty byla pláž, kde byli nějací velcí asi démoni, nebo co, a značka s tajnou jeskyní.

Tam jsem ale teda nešel a místo toho šel po cestičce, která zase vedla do tábora s dřevěných palisád, kde byla ohnivá prasata (šel jsem kolem nich dřív z jiné strany). S ohnivými prasaty se dalo mluvit přes mluvení se zvířaty, bylo nutné je i uklidnit přes přesvědčování. Zjistil jsem, že jsou prokletá, opět černokněžníkem Braccusem Rexem. On tento černokněžník byl svého času vcelku čiperka. Krom ohnivých slimáků, kostlivce v pevnosti, tu měl někde i tajnou základnu, kde asi vyvíjel nějaké zbraně. Prasatům jsem slíbil pomoc, ale momentálně jsem neměl nic, co by jim pomohlo. V jejich táboře byly nějaké truhle a taky se tu dalo vběhnout do pasti, kde na hrdiny zaútočil nějaký velký démon prázdnoty a kostlivci, nicméně z této strany od prasat nebyl boj moc výhodný, protože parta byla obklíčená a tak jsem to prozatím nechal být, vyraboval tento tábor a šel zpět podél rozbitého mostu do míst, kde jsem již byl.

Cesta tu vedla do kopce k pevnosti, u které byl vidět na minimapě nějaký spojenec (už jsem jej viděl před tím, když jsem zabil první kostlivce. Nebyl jsem si jist, jestli sem nebylo správné jít jako první. Ukázalo se, že je zde nějaká žena, která sleduje pevnost a mrtvoly před ní. Pevnost strážil nějaký "vřízkač", což byla tajná živá zbraň řádu, které dávali na místa, které chtěli střežit a zabránit tak, aby se tudy kdokoliv dostal. V podstatě to byli skrz asi nějaké strašlivé mučení, na které je Kladivo expert, proměnění lidé. Vřízkač, dokáže hrdinu zabít jednou ranou a asi s ním nelze přímo bojovat, jak jsem zde u pevnosti ostatně vyzkoušel. Zde u pevnosti se ale dal obejít a do pevnosti se dalo dostat po liáně přes hradby. Taky se dalo do pevnosti dostat z druhé strany, jak jsem později zjistil.

Vylezl jsem tedy na hradby, někdo uvnitř pevnosti zrovna bojoval, tak jsem boj obešel po hradbách a pak se do boje zapojil. Byl tu nějakej chlápek, jak jsem později zjistil šéf Hledačů, kterého napadlo asi 5 vojáků řádu. Všechny jsme je sejmuli a on mě pak začal pronásledovat, jakožto spojenec. Taky jsme tu aktivovali teleportační sochu. Po vyrabování tédle části pevnosti jsme šli dál na nádvoří, kde byla další partička vojáků Řádu, kterou jsme vykřesali. Po boji konečně ten Hledač vypadl pryč a šel i s kolegyní, co jsme potkali před pevností, do toho tábora hledačů s ještěrkou, který jsme našli dřív.

Já ještě chvíli prohledával pevnost, byl zde vstup do sklepení, kde byl nějaký nemocný voják Řádu a spousta mrtvol. Od vojáka jsem zjistil, že chtěli otevřít dveře pomocí páky a dostat se tak k tajným zbraním Braccuse Rexe, neboť toto sklepení byla asi ta jeho tajná laboratoř - zbrojnice, kde vyvíjel ty zbraně. Odsud ostatně asi měl Řád hůlky, pomocí kterých "léčil" černokněžníky od pramene. Voják mi řekl, že páka, která otvírá dvěře, je nejspíše prokletá a že když na ní sáhli, všechny to sejmulo. Voják taky chtěl, ať jej dorazím a protože asi nebyl způsob, jak jej vyléčit, vyhověl jsem mu. Taky tu byla krysa, s kterou šlo pokecat. Povyprávěla mi o svých hrdinských akcích v boji proti mravencům a cvrčkům a já jí zase povyprávěl o svém útěku z pevnosti. Byla docela nadšená z mého vyprávění a chtěla, ať jí přijdu říct další věci, co zažiji. Taky mi potvrdila, že páka od dveří je opravdu prokletá a že pokud jí chci otevřít, budu jí muset nejprve posvětit. Ale já neměl jak a tak se tu asi nic dělat zatím nedalo. Taky tu byla nádoba s pramenem, ze které šlo vypustit kaluž pramene a nabít se jím.

Vylezl jsem z pevnosti a vydal se z nádvoří cestou dál, kterou jsem před tím nešel. Dostal jsem se tak až nad pevnost a vlastně na útes, který byl nad táborem s ohnivými prasaty. Zde jsem našel nějakou mrtvolu medvědice, pak nějaké mrtvoly vojáků Řádu a truhle a taky nějakého živého vojáka Řádu, který dostal přes džku a přes oči a tak byl slepý. Přesvědčil jsem jej, že jsem též voják Řádu a on mi řekl něco o tom, co tam dělají a nakonec mě pořádal, ať pohlídám zdejší truhle se zásobama a odešel za Řádem do pevnosti. Vyraboval jsem co se dalo a šel dál, po chvíli jsem potkal krysu, která byla na cestě, která zase vedla k velkému démonovi prázdnoty a tábora s ohnivými prasaty, jen z druhé strany. Krysa mě ostatně před démonem varovala, jít do toho boje z této strany bylo výhodnější, ale prozatím jsem to nechal být a šel ještě dále, zde bylo medvědí mládě, které hledalo maminku, musel jsem mu říct, jak se věci mají a že je mrtvá a kde jí najde a mládě šlo smutné za ní.

Cesta vedla do kopce, kde jsem došel k druhému táboru hledačů, jenže je Řád dost vykosil  a mnoho z nich ukřižoval na křížích a mučil, aby z nich udělali vřízkače. Zde tedy ještě nebyli proměnění, ale pomoci jim asi nebylo. Tedy alespoň podle jednoho elfa, který tu byl a nevěděl, jak jim pomoci. Vyraboval jsem i tento tábor, aktivoval i zdejší teleport. Na jednom místě jsme potkali další krysu, která chtěla, ať se podívám dolu po cestě, u které stála. Byl tam asi nějaký přístav, nebo něco, nejspíše vedl k té velké lodi, kterou jsme viděli, jenže jej hlídali asi 3-4 vřízkači. Krysa chtěla vědět, jestli jsou nebezpeční, ale i když jsem jí řekl, že jsou, stejně tam vběhla a nechala se zabít. Bylo jasné, že tam se jít nedá.

Vrátil jsem tedy téměř k cestě, která vedla k velkému démonovi prázdnoty, ale zde byla ještě další cesta, která vedla na další pláž, která byla zamrzlá. Po chvilce zkoumání jsem zjistil, že je zde uvězněný velký ledový drak. Byl uvázán nějakými řetězy k podstavcům. Podstavce jsem rozbil a řetězy uvolnil, díky čemuž se mnou drak i promluvil. Necítil se ale svobodně, neboť jak říkal, nějaká čarodějnci mu pomocí hůlky sebrala jeho pramen a tím z něj udělala otrka a musí jí poslouchat. Slíbil jsem mu, že mu pomůžu a osvobodím ho a on chtěl donést její hůlku, kterou jej ovládala.

Čarodejnci měla jeskyni kousek dál na této pláži, tak jsme se tam vydali. Před její jeskyní byla také socha teleportu. V první fázi jeskyně bylo mnoho pastí a také výustě jedovatých plynů. Pasti jsem odpálil pomocí kouzel a výustě ucpal sudy a bednami, co tu byly. Pak se již dalo projít až k samotné čarodějnici. Musím říct, že byla fakt nějaká divná. Byla v místnosti, která byla zarostlá nějakými rostlinami. Po chvilce hovoru to skončilo bojem, přivolala si na mě několik vcelku silných nemrtvých a taky několik velkých brouků. Všechny tyto obludy byly vcelku tuhé, ale jasně nejsilnější byla ona samotná, neboť ovládala velmi zajímavá kouzla, která jsem dřív nikde neviděl. Například uměla ovládnout některého z mých společníků a ten tak bojoval na její straně (včetně jím vyvolaných zjevení). Nebo měla kouzlo, kterým některého společníka svázala přes jakýsi magický řetěz a tento společník pak dostával všechna zranění, co obdržela ona. Což bylo hodně nepříjemné. Zde jsem uplatnil i tu fintu s vyvoláním zjevení nabitých vodou a jejich kozlem Očištění na zdejší nemrtvé. (jeden zdejší nemrtvý to zase dělal na mého kostlivce). Byl to docela těžký boj, ale nakonec padla, já s ní získal nějaké ty krámy, včetně její hůlky, kterou chtěl ten modrý drak na pláži. Vydal jsem se tedy za ním, oznámit mu úspěch, dal mu hůlku, on se proměnil na modrého ještěřana a něco mi vykládal, že je dračí jezdec nebo co a že se umí proměnovať na různé podoby. Taky mi slíbil, že přiletí, když mi bude nejhůř a budu potřebovat pomoc a pak zmizel. Ale dal mi nějakou tu odměnu.

Vrátil jsem se zase přes celou pláž zpět na cestu k velkému démonovi prázdnoty a nyní tedy již na něj zaútočil a dal mu na tlamu i s jeho kostlivcama. Tento boj byl zase poměrně těžký, kostlivci byli silnější než ti v jeskyni čarodejnice (a hlavně to byli kouzelníci), démon byl slabší, než čarodejnice. Po boji jsem prohledal tuto oblast a tak našel nějakou svatyni zdejšího boha (ve světě je 9 bohů).

Po kliknutí na ní a pomodlení, jsem byl přesunut sám (bez společníků), do nějakého hodně divného světa. Měl jsem za úkol jej prozkoumat, ale moc co zkoumat tu nebylo. Jen jsem tu prokecl se svým bohem, což byl dost zajímavý dialog. Krom jiného mi řekl, že jsem Vzkřísený a že můžu zachránit svět. Že oni, bozi, svět neopustili, ale jsou uvěznění. Taky mi řekl, že mí společníci jsou též vzřísení, ale že to nejsou přátelé, ale konkurenti, neboť bohem se může stát jen jeden z nás. Rovnou mi taky doporučil, ať zabiji svojí posedlou bárdku, že si tím ušetřím problémy. Hlas, který jsem slyšel, když jsem se topil po zničení lodě a který mě vrátil mezi živé, i hlasy, které jsem slyšel při zkoumání močálů, byl on. Na konci dialogu mě daroval novou schopnost "Požehnání", která by měla umět měnit například povrchy z prokletých na obyčejné, z obyčejných na požehnané (nejsem si moc jist smyslem a rozdílem, ale požehnané místa jsou ty modré mráčky, které léčí, zatímco prokleté místo bylo třeba v jeskyni čarodejnice, ale nevím co to dělalo). Hlavně tato schopnost ale uměla prolomit prokletí jako takové. Blbé na tom je, že si jí člověk musí zapamatovat (bere slot dovedností) a taky to, že je založená na pramenu a k použití tedy potřebuje bod pramenu.

Požehnání jsem ostatně hned vyzkoušel, neboť mě napadlo, že by to mohlo pomoci zdejším ohnivým prasatům. A taky že jo, požehnání opravdu zrušilo jejich problém. Po prvním zrušení u prvního prasete se objevila nějaká ještěřanka kostlivec, která mi chtěla dát na hubu, neboť musí dle kletby hlídat všechny kletby Braccuse Rexe a potrestat každého, kdo je prolomí. Nicméně sama z tohoto údělu neměla zrovna radost a tak jsem jí ukecal, ať nás nebije. Nicméně jí stejně něco (asi sám Braccus Rex) zabilo. Z její mrtvoly jsem zase získal nějaké fajnové věci, nicméně touto dobou jsem měl už plný inventář mnoha věcí. Abych mohl očistit od kletby další prase, musel jsem najít kaluž pramene a dobít se. V táboře prasat bylo několik těchto kaluží, asi by to stačilo na očištění všech, jenže já nějaké použil na začátku na vyvolání vlka na zkoušku, takže mi dvě zůstala. Ale nevadilo, ve Zbrojnici Braccuse Rexe byla nádoba s pramenem, kde se dalo dobíjet, teleport jsem tam měl a stejně jsem tam chtěl jít, očistit páku od prokletí.

Šel jsem tedy tam, nabil se pramenem, očistil páku, otevřel dveře, uvnitř byl nějaký magický sloup, který nereagoval. Znovu jsem se nabil pramenem a zkusil to znovu a tentokráte už fungoval a otevřel se. Uvnitř byla přilba z té sady, u které jsem měl už boty. Opět jsem se nabil pramenem, šel za ohnivými prasaty, očistil další, pak se zase vrátil, nabil se a očistil poslední prase. Prasata prý pak někam utekla do přírody a možná je ještě potkám, ale nehledal jsem je. Možná todle požehnání bych mohl zkusit i na ohnivé slimáky, třeba by jim to též pomohlo, ale nezkoušel jsem to. Místo toho jsem se vydal do tábora hledačů, kde jsem byl skoro na začátku, neboť nyní už bylo jasné, že jsem sem měl jít jako první a prohledat jej a že tedy jsem to trefil/netrefil správně.
« Poslední změna: Říjen 21, 2019, 09:14:48 od Milhaus »
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Divinity: Original Sin 2
« Odpověď #21 kdy: Říjen 24, 2019, 12:10:16 »

Ve zdejším táboře Hledačů bylo několik postav, většina byli obchodníci, co prodávali i knížky s dovednostmi a kouzli, všechny jsme poctivě okradli o všechno, co měli a pak se i ta kouzla a dovednosti naučili. V té době jsem měl spoustu předmětů, které dávali bonusy do různých magií a bojových schopností, zjistil jsem, že pokud postava má magii zvednutou přes tyto předměty, může se ta kouzla z knih naučit (ačkoliv ve skutečnosti nedala do magie ani bod), pokud si ale pak předmět sundá, nemůže dané kouzlo používat, prototže v knize zapamatovaných kouzel nejde dát do slotu, jelikož nejsou splněny požadavky. I tak je ale výhodné to dělat a učit se je, než je nosit v batohu, zvláště když jsou kradené.

Na začátku mi nějaká obchodnice řekla, že její pacienti umřeli. Byli zde tři mrtvoly lidí, u kterých byly nějaké předměty. Je docela možné, že pokud bych sem šel hned, když jsem tu byl poprvé a nezkoumal močály a neřešil i jiné úkoly, že by byli živí a dostal bych za úkol je uzdravit.

Dále zde byla nějaká svatyně nějaké bohyně, dalo se s její sochou promluvit a po dialogu spustit mlhu v jezírku, která všechny léčila, krom mého kostlivce Faneho, toho to málem zabilo. Ta mlha tam pak už zůstala pořád, tedy s kostlivcem v partě to bylo nepříjemné procházet.

U svatyně byla i nějaká kněžka, řekla mi více o tom, jak zničit vřískače. Já tou dobou měl už Tyrovu přilbu, což je jeden z artefaktů, o kterých je i úkol (boty jsem našel na věži na začátku močálů a jsou prokleté, tedy je nejde nosit), jsem již našel v oněch troskách, tuto přilbu se nasadit dalo a navíc dávala postavě dovednost "Očista", pomocí které se dalo vřískače zničit. (to jsem zjistil až nyní). Vřískače lze zničit i očisťující hůlkou, kterých je v močálech asi víc, kněžka mi o tom tak nějak povykládala a řekla, že pokud hůlce dojdou náboje, mám se za ní stavit. Kedna hůlka by měla být ve tajné jeskyni (kde jsem ještě nebyl), ale kterou jsem již dříve viděl a u které byli takový větší démoni prázdnoty (je to kousek od tohoto tábora). Taky po mně chtěla, ať jí donesu odtama nádoby duší, pokud nějaké najdu.

V táboře byl i ten hledač, kterého jsem zachránil/našel v těch troskách. Je to zdejší vůdce a všichni měli radost, že je zpět, proto asi byli všichni zde na minimapě zelení, jakožto spojenci. Tento Hledač též mi řekl něco o opuštěném táboře a o tom, že je potřeba najít způsob, jak zničit vřískače. Když jsem mu řekl, že mám přilbu, všichni v táboře odešli do toho opuštěného tábora, od kterého kousek byli ti vrískači a cesta na loď. To mi ale zatím moc nevyhovovalo a tak jsem to vzal zpět a zatím mu to neříkal.

Pokud některý společník došel do tohoto tábora a já jej vyhodil z party, našel si nově místo zde v tomto táboře a nevracel se do Pevnosti na své úplně první výchozí místo. Pokud v táboře nebyl fyzicky přítomen, tak se vracel na to původní v pevnosti. Tedy každého sem bylo nutné přivést. To může být vcelku důležité v případě, že hráč nepozabíjel všechny mistry v pevnosti, jelikož ti jsou všichni nepřátelští od okamžiku, kdy hrdina z pevnosti utekl (to je ta změna, která v pevnosti nastane, jinak se tam nezměnilo nic). Tedy alespoň si to myslím, protože třeba pejsci v mučírně, kterým jsem dal předtím červený míček, byli při návštěvě nyní nepřátelští a hra na to i upozorňuje.

V táboře jinak nebylo co dělat a tak jsem šel hledat tu očisťující hůlku do tajné jeskyně. Z tábora se dal i schodit žebřík/liána na pláž na jiném místě, než je původní výlez, odkud to bylo ještě blíže. Nejprve bylo třeba dát nakládačku tém démonům prázdnoty, respektive todle byli salamandři prázdnoty, prostě ještěrky. Některé byly ohnivé, některé jedové, byly myslím 3, nebo 4, nebyl to zas tak těžký boj. Zajímavé bylo, že všichni tito démoni umí mluvit a znají nás (všechny členy party) jménem. Během boje se tam objevila zničeho nic i svatá mlha, která léčí hrdiny a kostlivce Faneho zase málem zabila. Po boji jsem ještě promluvil s veverkou nedaleko, která něco o té mlze, že se tam objevuje, mumlala. Vybral jsem ještě věci na této pláži, byli zde i nějaké trosky lodě, kde byly i nášlapné pasti a také zakopaný poklad. Pak už nezbývalo, než jít k té tajné jeskyni.

Na mapě jsem měl značku s tajnou jeskyní už skoro od začátku, zjistil jsem, že je to asi proto, že mám zadán úkol s nalezením skryté hrobky Braccuse Rexe, který jsem dostal zadaný po přečtení deníku nějaké mrtvoly ještě v pevnosti (kde byli krokodýli) a že zbrojnice, kde jsem byl předtím, byla něco jiného.Tento úkol se týkal tohoto místa. Značku by také udělala ta kněžka v táboře Hledačů. Když jsem přišel na místo se značkou, ještě bylo třeba vstup objevit, nejspíše je na to třeba mít trochu zvednuté vnímání.

Uvnitř mě oslovil nějakej divnej chlápek/kostlivec a začal se snažit mě urážet. Taky tu byla vidět modrá bariéra na dveřích, která vedly do pokladnice, kam se ale kvůli ní nedalo dostat. Jinak tu ale žádná cesta, kam by se dalo jít vidět nebyla. Kousek od chlápka byly tři bedny a když jsem je zkusil vyrabovat, ukázalo se, že jsou to jen iluze a pas a že mě zmrazily. Nicméně truhle šlo dát stranou a za nimi se ukázalo, že je neviditelný most, který se "zviditelnil" až po té, co jsem na něj vlezl. Takto se dalo dostat dál do jeskyní a po chvíli mě ten divnej chlápek napadl. Nebyl tam ale jen jednou, ale hned 3x, pokaždé v jiné verzi (válečník, asi lukostřelec a mág). Po jejich smrti se tam objevila truhla, která se ukázala po pokusu otevření býti též pastí, která postavu zmrazila. Nyní se ale dalo jít dál, byla zde i krysa, se kterou šlo promluvit a kousek od ní mísnost se sochou a několika dveřmi. Dveře se daly otevřít, ale většina byly pasti a nikam nevedli. Se sochou se dalo promluvit a ta se ptala na nějaké tři jednoduché otázky a po správných odpovědích otevřela dveře správné. Za dveřmi byl další neviditelný most a po jeho přejití na nás zase zaútočil ten divnej chlápek-kostlivec. Byly tu tři jeho obrazy a pak i on sám skutečný, jakožto mág. Pokud jsme zabili jako prvního ho, tak ostatní iluze zmizely a neměli jsme za ně zkušenosti. Tak jsem se zaměřil nejprve na ty iluze, kvůli expům, když všechny padly, přivolal si chlápek ještě jednu a i po její smrti už nezbývalo, než dát natlamu tomu skutečnému a boj ukončit. Ten měl u sebe krom jiných věcí prsten Braccuse, který chtěl, ať si jej nasadím (měl jsem nový úkol v deníku). Když jsem jej nasadil, byl jsem proklet. Prokletí zůstalo, i když jsem jej sundal (snižovalo odolnosti). Použil jsem tedy na sebe sama požehnání, což prokletí odstranilo, prsten mi ale zůstal v inventáři a nejde se jej zbavit (je to úkolový předmět). Cesta dál pak už vedla do oné pokladnice, která byla vidět na začátku. Byl zdepoklad ve zlatě, také nějaké ty předměty a hlavně ona očišťující hůlka na vřískače. Taky tu bylo 5 urn. 4 jsem sebral, neboť je chtěla ta kněžka v táboře hledačů a poslední zničil a uvolnil tak duši toho divného chlápka, co tu otravoval, neboť mě o to žádal (objevil se tam). Páka zde odstranila modrou barieru a já se mohl vrátit do tábora Hledačů.

Kněžce u svatyně jsem nakonec nerad dal její nádobu duší, nicméně nejprve jsem chtěl vědět, co je zač. Ukázalo se, že je to taky kostlivec a že Braccus Rex i její duši uzavřel do oné nádoby. Nicméně současně se také ukázalo, že to byla právě ona, kdo mu nejvíce svého času pomáhal a kdo z něj udělal zrůdu, jakou bezesporu byl, neboť jej krmila pramenem neviných, ničila vesnice i města a líbilo se jí, jak je díky Braccusovi Rexovi mocná. Pak jí ale asi Braccus Rex měl plný zuby a tak jí zavřel a uzavřel i její duši. Osvobodila se až po té, co dostal Braccus Rex definitivně nakládačku od dvou stopařů (první díl). Pak začala sekat latinu, hrozitánsky moc se modlit kvůli odpuštění u zdejší bohyně v té svatyni a tak vůbec. Nakonec jsem jí tu nádobu dal, ale zůstaly mi další 3 nádoby, o kterých jsem netušil, komu patří a k čemu jsou (ona si je nevzala všechny). Tu nádobu té kněžky bych mohl i zničit, což by jí zřejmě rozhodilo bačkůrky a už by to nerozchodila.

V močálech zbývalo poslední místo, kde jsem ještě nebyl a to sice nějaký labyrint Braccuse Rexe. Byl jsem dříve už u něj, ale dovnitř jsem nešel, protože žádný úkol tam přímo nevedl. V labyrintu to bylo docela divné a úplně jsem nepochopil, o co tam jde, nicméně se zde daly nacházet červené lebky, kterými se daly otevírat mříže. Po otevření mříže lebka zmizela, takže si musel hráč rozmyslet, které otevřít a které ne. Lebky byly někdy i skryté a bylo třeba zmačknout spínače a podobně, aby se objevily na zdejších kamených pultech. Zhruba uprostřed byl i nějaký hořící chlapík se jménem Historik, ke kterému se dalo dostat otevřením některých mříží v jeho části (vedly tam mříže ze všech 4 stran). Po vstupu nás nejprve oslovil zdejší kamenný chrlič a řekl nám něco ve smyslu, že jsme kretéeni a jdeme špatně a pak nás napadli 3 hořící kostlivci (vcelku silní). (chrlič nás oslovil i úplně na začátku u vstupu a varoval nás, ať tam nechodíme). Po boji jsem ale nepřišel na to, co s tím hořícím kostlivcem udělat a jak mu pomoci. Požehnání zde narozdíl od ohnivých prasat nefungovalo. (Nakonec jsem jej ale sejmul pomocí kouzla Očista, ale až později, když jsem vděl, že mám dost lebek. Získal jsem za to i zkušenosti, ale jestli to bylo správné řečení, to nevím). Tak jsem to vrátil zpět a otevřel jiné mříže, kde se zase dalo přes různé nášapné pasti, které spouštěly výstřely ohnivých koulí ze zdejších chrličů na zdi a přes nášlapné desky, na kterých bylo třeba stát, jsem otevřel dvoje mříže s vybral nějaké ty předměty a taky získal lebku. Byla zde i pravdomluvná krysa, která byla prokleta tím, že musela luvit pořád pravdu. Pomohl jsem té nešťastnici pomocí Požehnání, což kletbu zrušilo a ona pak už jen lhala a lhala až do smrti. Taky se tudy dalo přes další mříže dostat ještě dál, k nějaké větší kamenné budově se dveřmi. Když jsem k nim přišel, tak mě chrlič pochválil a dal mi odměnu, čímž byl úkol s labyrintem jakože splněný. U budovy byla i socha Braccuse Rexe, které mě odpálkovala nazačátek. Nicméně se to tu dalo projít i víc, kolem věže například vedla cesta, kde u mrtvol jsem našel další 2 červené lebky a zjistil, že by se sem asi dalo dostat i zdruhé strany přes pláž, na kterou se dalo dostat z pláže se salamandry prázdnoty pomocí teleportace.

Taky se dalo jít dovnitř té velké kamenné budovy. V první místonosti zde seděli 3 kostlivci se jmény u stolu. Dialog s nimi nebyl snadný a většina pokusu o konverzaci skončila tím, že měnapadli. Ale dalo se je nakonec přesvdčit, aby mi řekli, co tam dělají a taky o jejich nádobách duší a tajné jeskyni. Ty nádoby jsem čistou náhodou měl už v batůšku, jenže přes dialog se jim je nedalo dát. Musel jsem jít do inventáře, tam je použít, čímž se aktivoval dialog vypravěče, který tam něco huhňal a na jeho konci se dala nádoba zničit. Zničení nádoby sejmulo odpovídajícího kostlivce, kterému dle jména nádoba patřila, ale za jeho smrt nebyly žádné zkušenosti. Tak jsem to vrátil a nejprve vyprovokoval bitku, dal jim nakládačku, kde za jejich smrt zkušenosti byly s tím, že pak tu nádobu aktivuji a ukončím jejich existenci definitivně. To jsem jí udělal, ale než jsem proklikal ten dialog vypravěče po aktivaci nádoby u první z nich a zničil jí, ti další dva se oživili a znovu mě napadli. Během boje nádobu nešlo použít, takže jsem je musel zabít znovu (už bez exp) a jít znovu do inventáře, zničit druhou nádobu, mezi tím ožil zase ten poslední, zase jej zabít a zničit jeho nádobu.

Jedna z těchto koster měla u sebe klíč od velkých dveří, které vedly dále do tohoto sklepení. Zde se dalo chvilku blbnout, vyřešit třeba to, jak otevřít mříže vedoucí ke kanalizaci, neboť ty se otevřely jen v případě, že si některá z postav stoupla na nášlaplnou plošinku, jenže to současně spustilo střelbu ohnivých koulí ze zdi, které jí zasahovaly. Dalo se ta ale dostat i kouzlem teleport z jiné strany a za kanalizací byla menší místnost s předměty a páka, která mříš otevřela. Taky tu byla mísnost s živou agresivní zombií v kleci, kde klec bylo třeba nejprve vypáčit, následně se zobie stala nepřátelská a bylo jí možné zabít. Kousek dál byla krysa, která pro změnu nemohla říkat pravdu a neustále musela lhát a která chtěla vysvobodit. Pžehnání nefungovalo, dalo se jí zabít kouzli, ale nejsem si jist, jestli to bylo správné řešení.

Krysa postávala u modré bariery, která se dala vypnout přes ovládač, který byl u ní. V dialogu s ovladačem bylo třeba použít pramen, cokoliv jiného způsobilo prokletí postavy. Za barierou byly nějaké truhle a dva sarkofágy. PRavý z nich pak vyžadoval velkou sílu, aby jej bylo možné otevřít. Má nejsilnější postava měla sílu i spředměty 13, což nestačilo. Musel jsem použít nějaké dovednosti a kouzla, jednak vrozenou lidskou dovednost povzubuzení a pak dovednost v magii ohně duševní klid. Obě zvedají vlastnosti postavy a se silou asi 18, se mi sarkofág povedlo otevřít. Vypadla z něj třetí část tyrova brnění, tentokráte tuším krunýř, který byl také prokletý a po nasazení začla postava hořet. V jeskyni byli ještě jedny dveře, kde byla studna, která po mě chtěla vodu, ale já žádnou vodu sebou neměl, tak jsemto nevyřešil. Asi by chtělo vzít vědro, nějak jej vodou napustit (nejspíše u jiné studny a pak se sem stavit). Ale neřešil jsem to a pak jsem na to zapomněl, možná se k tomu ještě vrátím, nevím, co se stane.

Přesunul jsem se do trosek hradu, kde byl jeden vřískač, nasadil si tyrovu přilbu a přes kouzlo očisty jsem testoval, jak funguje jeho likvidace. Ukázalo se, že funguje dobře a tak jsem se přesunul do opuštěného tábora a zlikvidoval zde asi další 3 vřískače, které bránili postup dál. Když jsem zabil celkově asi 4ho, objevil se u nás nějaký démon, který byl ukryt v přilbě a po pokecu nás napadl. Dali jsme mu na držku a přilba se změnila, už neměla kouzlo Očista, ale místo toho dávala kouzlo Okovy bolesti. Byli zde ale ještě další  4 vřískači. Vzal jsem tedy do rukou očisťující hůlku, která má 4 náboje kouzla očista s tím, že je zlikviduji, ale přiletěl tam modrý drak a zničil je místo mě (ten, kterého jsem před tím osvobodil, čímž se i jeho úkol uzavřel). Tak mi ta hůlka zůstala.

Prošel jsem zdejší ruiny a na jednom místě jsem našel Alexandara a nějakou jeho sebranku. Bylo jasné, že nadešel čas zůčtování. Po krátkém rozhovoru došlo na boj a ten byl jasně nejtěžším bojem, co jsem zatím dělal. Alexandar sám o sobě je poměrně silný, má hodně životů, hodně vysokou fyzickou zbroj a o něco menší, ale stále hodně vysokou magickou zbroj. Měl zde i obludu zvanou "duše", což je asi nějaký proměněný černokněžník, ale připomíná i vřískače, pouze může chodit a bojovat přímo. Vpodstatě je to taková zvrácená verze lotra, nebo stínového válečníka. I ten měl menší magickou zbroj. Pak tu byl ještě bojovník, lotr a lučišník (všichni opět nižší magickou zbroj) a kouzelník. Nicméně všichni byli silnější, než verze mistrů, co jsem již dříve potkal a tomu i ty životy a zbroje odpovídaly. Nevím, jestli nepřátelé levelují společně s hrdinou, nebo mají úrovně dané na pevno, ale bšichni byli na 8 levelu, stejně jako mé postavy. Už tato sebranka byla problém, ale aby to nebylo málo, po chvilce boje se tam ještěobjevil obří červ prázdnoty, který nás chtěl zabít všechny, jak mojí partu, tak i partu Alexandara. Všude kolem bojiště byly i sudy s olejem a jedem. Bylo nutné tu zvolit správný postup boje a zvážit fakt každý krok. Už před bojem jsem své postavy rozdělil a vražedkyni například pomocí teleportace poslal rovnou na hradby a obešel je, aby měla blíž k některým sudům a mohla je teleportovat na bojiště a současně mohla snadno zaútočit na mága. (vražedkyně má schopnost plášť a dýky v rámci schopností Ničemů, díky kterým se může teleportovat sama sebe). Bardku, která měla naučenu loveckou schopnost taktický ústup (což je něco podobného, jako ten teleport), jsem též poslal na stejné hradby, ale zdruhé strany, kostlivce jsem nechal dole a sám jsem nejprve spustil dialog, pak pomocí kouzla teleportace hodil na Alexandara a jeho obludu sud s olejem a použil nějaké kouzlo magie země, které je zase zranilo a udělalo ještě větší olejovou skvrnu. Pak jsem tam hodil několik ohnivých koulí, vyvolal i ohnévá zjevení všemi 4 postavami, které též umí vystřelit ohnivou kouli, elfkou vražedkyní tam teleportoval sud s jedem a podobně. Ve smes šlo to mít co nejvíce kouzel a způsobovat především magická zranění. Jakmile se tam objevil červ, bylo potřeba u všech postav použít kouzlo Neviditelnost ze magie polymorphů. Tím červ neútočil na mé hrdiny, ale na ty Alexandara a jeho poskoky a Alexandar a jeho poskoci též neútočili na mé hrdiny, ale pustili se do červa. On ale Alexander natáhl brka hned vzápětí, protože uhořel. Já během neviditelnosti postav si je lépe umístil na bojišti, abych byl dál od červa a aby nebyly postavy u sebe a zároveň si počkal, až se mi obnoví některá kouzla. Mezi tím si to červ a pohůnci vzájemně rozdávali a phůnci červovi především zničili obě zbroje, takže byl již zranitelný. Pak jsem tedy neviditelnost již prerušil a přidal se do bitky, oni byli všichni na jednom místě, jak spolu bojovali, jen pomocí telportace jsem k nim přidal i mága a pak je sejmul kouzli všechny.

Po boji se tam bjevila nějaká podivná ženština, nejprve mě očuchávala a pak kousla do ucha. Nakonec se rozhodla mě lodí převést na loď, ale já zatím nechtěl a řekl jí, ať počká, protože jsem tušil, že by pak už nebylo návratu a já neměl ještě vše zde vyřešeno.

Nejprve jsem se rozhodl dokončit úkol s ohnivými prasaty. V deníku se psalo, že prasata utekla do přírody a možná je někde potkám. Potkal jsem jedno prase se jménem Fera (nebo tak nějak), která byla nedaleko, na cestě na pláž, kde byl původně modrý drak. Fera říkala, že chtěla být zase člověkem, tak jsem jí poradil, ať jde do tábora hledačů za tamní sochou-bohyní a požádá jí o odpuštění. To tedy i udělala, tak jsem se tam přesunul, stála od sochy dál, tak jsemjí ještě rošku popostrčil, ona se tedy pomodlila a proměnila se na ženu - obchodnici. Rozprodal jsem krámy, řekl zdejšímu veliteli Hledačů, že jsem našel hůlku očisty a ten se vydal do opuštěného tábora. Tak jsem se tam pomocí teleportu přesunul, všiml jsem si, že na jedné skále je nějaká nová postava, která tam nebyla dřív, nějaký špion Mistr, musel sem se tam ale teleportovat, nebo tam vyskočit taktickým ústupem a shodit dolu žebřík. Po cestě nově bylo taky dost pastí. Když jsem se dostal tedy nahoru, tak jsem s ním promluvil, dokonce jej přesvědčil, ať mi řekne i něco víc, ale nakonec to stejně skončilo bojem.

Zašel jsem ještě za velitelem hledačů mu říct, že vřískači to mají za sebou a on měl bezvadnej plán. Oni zdrhnou a já mezi tím budu bojovat s Alexandarem, abych jej zabavil, tedy všechno odedřu. Souhlasil jsem, ostatně Alexandar to měl už za sebou, oni nabehli k malé loďce a všichni zmizli.

Ještěmi chyblo najít nějaké dély týrovi zbroje, protože úkol byl stále aktivní, ale moc míst, kde by mohl být, už nebylo. Nakonec jsem přišel na to, že jsem jeden minul kvůli nízké vlastnosti vnímání, už v pevnosti. Konkrétně v místnosti, kde byly nádoby duše prokletého rytíře, který chtěl osvobodit, kam vedla cesta přes mučírnu, byla socha. S nízkým vnímáním se s ní nedalo nic dělat, ale když jsem vnímání zvedl (přes kouzla a schonosti a předměty), tak se s ní dal vést dialog a objevit rukavice. Měl jsem tedy kopletní sadu, kde každý díl sám o sobě byl prokletý a způsoboal negativní stavy. Po nasazení všech dílů na jednu postavu ale negativní stavy zmizely. Zbroj je ale poměrně slabá a já měl zbroje již lepší, navíc měla požadavek 12 na sílu a to splňovala jen elfka. Tedy zbroj k prdu.

Asi bych už mohl z ostrova definitivně odplout, ale ještě bych mohl nějaké věci asi vyzkoušet, uvidíme.
« Poslední změna: Říjen 24, 2019, 13:35:41 od Milhaus »
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Divinity: Original Sin 2
« Odpověď #22 kdy: Říjen 25, 2019, 23:36:04 »

Ještě jsem vyzkoušel tu studnu v labyrintu, vzal jsem kbelík a nabral vodu ve studni v pevnosti, ale ukázalo se, že to nebylo potřeba a ani to nefugovalo. Místo toho tam stačilo zakouzlit kouzlo déšť, což problém vyřešilo. Respektive poté ze study se vyplavily nějaké mrtvé lebky a poděkolvaly a chtěly pěníze na cestu do záhrobí. Zřejmě podle toho, kolik hráč dá, dostane odměnu, já dal maximum možného, což bylo pouhých 150 zlatých a získal celkem slušný fialový opasek (který měl mnohem vyšší hodnotu).

Chvíli jsem ještě bloudil po ostrově, vrátil jsem se i do původního tábora hledačů, zde zůstaly krom dvou společníků jen 3 postavy, malý kluk, co byl s loďkou v pevnosti a mohl mě sem nejspíše odvést, pak obchodnice, co byla prase a pak Leya (nebo tak nějak). Tadle holka umí sundávat obojky co blokují pramen černokněžníků a to všem společníkům. Já už na to přišel dřív, ale zapomněl jsem to zmínit, přitom je to hodně důležité a je to víceméně důvod, proč do tohoto tábora jít co nejdřív. Po sundání obojku mohou jednak společníci používat schopnosti založené na pramenu (a to včetně kouzla požehnání, které mají zdá se všichni) a také mohou nosit amulety, tedy uvolní se jim tento slot pro tyto předměty.

Na ostrově nebylo už co dělat a úkoly, co jsem měl v deníku se už asi splnit nedali, tak jsem šel za tou divnou ženštinou, co mě lízala a kousala do ucha a loďkou se vydal na Paní pomsty, což je ta velká loď řádu, kterou jsme jim jakože ukradli.


Naostrov by již nemělo být návratu, nicméně je možné, že se sem půjde vrátit přes teleportační sochy. Zatím to nevím jistě, ale je to pravděpodobné. Pokud by ale nejspíše do odplutí hráč něco nesplnil, už by to splnit nešlo, jelikož úkoly by se všechny uzavřely.

Zdá se, že ve hře jsou schopnosti a kouzla, která vyžadují dva sloty na zapamatování v knize kouzel, nejspíše asi už dovednosti 3 úrovně to budou chtít všechny, i když nevím to jistě, našel jsem jen některé. Některá kouzla, co se dají najít nebo koupit, taky můžou mít požadavky na třeba dvě magie, třeba krvavý déšť chce 1 bod v magii vody a 1 bod nekromacii. Některá kouzla z knih pak vyžadují i body pramenu a postava se asi může vždy nabít jen za 1 bod pramenu, tedy prakticky to může použít jen velmi málo, během boje max jednou a pak ještě musí najít, kde pramen dobije.

Pro povyšování hrdinů na další level je požádováno opravdu hodně zkušeností, na druhou stranu množství zkušeností získaných třeba z bojů hodně rychle rostou a zdá se, že je to hlavní zdroj zkušeností (za splněné úkoly bývá stejně bodů, jako za 1 zabitého nepřítele v rámci jeho plnění a nepřátel tam je mnohem víc).


Po připlutí na loď se oddělili mí společníci a já tak zůstal sám. Vyraboval jsem truhle a mrtvoly na palubě, proběhl tu jakože boj mezi Hledači a Řádem a tak tu byly mrtvoly obou stran, včetně některých NPC, které měly jméno.

Kousek vlevo od připlutí jsem potkal nějakou kněžku Mihaly, co civěla na dračí hlavu na přidi a která mě oslovila, že s ní nemám nic dělat, neboť mě spálí na popel, jelikož loď je prý z živodřeva, tedy má svojí duši, odmítá poslouchat a jediný, kdo jí dokáže zprovoznit (koho poslouchá), je ta přicmrnávačka Alexandara, která na začátku zabila ještěřanku při výslechu, tedy Dallis Kladivo. Věřil jsem jí, že by mě loď opravdu mohla spálit při neopatrném zacházení, jelikož před ní ležela zpopelněná mrtvola, která to už zkoušela. Tedy další komplikace a já myslel, že už budu volnej. Dostal jsem samozřejmě zaúkol přijít na to, jak loď ovládnout a řídit. I když jsem jaksi Vzřísený, tedy prakticky dle chování zdejších postav něco jako bůh, musím všechno odmakat za ně a oni si jen postávají a kafrají o kravinách. To je naprd taková posádka.

Zkusil jsem si tu hlavu prohlédnout, měla na sobě nějakou značku, ale raději jsem na ní nesahal a šel na opačnou stranu lodi, obrat další mrtvoly o věci. Tam se dohadoval velitel Hledačů Gareth s tou ženštinou, co me přivezla, olizovala a kousala Malady o tom, co se zdejšími mrtvolami. Gareth je chtěl pohřbít (tedy mrtvoly hledačů, na mrtvolách řádu mu nezáleželo), zatímco Malady  je asi chtěla hodit do moře. Když mě zmerčili, hned mě zapojili do rozhovoru a víceméně mi řekli totéž, co kněžka Mihaly a trochu víc zdůraznili, že musím přijít na to, jak loď zprovoznit. Hlavně Malady byla dost protivná. Co mi ale hlavně řekli a co pro mě byl dost velký důvod ukončit rozovor co nejdřív byl fakt, že Alexandar naše poslední setkání přežil. Sice dostal pořádně na držku a byl v komatu, ale přežil. Hledači jej prý zajmuli a je v podpalubí lodě ve vězení. Jakožto vlk sem s ním měl  asi nějaké nevyřízené účty z minulosti (známe se, neboť jsem pod ním dřív sloužil) a nejspíše se jej chci na něco zeptat, ale nevím na co. Taky na něj mám stále zakázku, že jej mám zabít, nicméně osamělí vlci loví všechny vzkřísené (pouze si mysleli, že je jen jeden a to Alexandar), ale když jsem zjistil, že i já sám jsem vzkřísený, tak bych nejspíše měl lovit i sám sebe, což moc nedává smysl a nejspíše se budu muset mé smečce vyhýbat.

Po tomto rozhovoru jsem si ještě mohl promluvit s každým zvlášť a zeptat se na více věcí, ale nic zásadního. Cílem bylo dostat se do kajuty Dallis, která byla zamčená magickými dveřmi a nikdo nevěděl, jak je otevřít. Někde zde na palubě jsem našel u nějaké mrtvoly knížku - deník, kam si nějaká dobrá duše psala, jak sledovala Dallis, když leze do své kajuty a tak jsem se dozvěděl heslo "Odvaha", které přitom používá. Na palubě byla ještě nějaká obchodnice a společník Rudý princ, kterého jsem vzal do party.

Po schodech jsem šel do podpalubí, zde byla truhla, která zdá se slouží pro odkládání věcí, které nechci nosit, ale o které ani nechci přijít (teda doufám). Abych si uvolnil inventář a mohl nosit více předmětů, rozhodl jsem se do ní nějaké věci dát. Nebyl jsem si ale jist, jestli to tak je a tak jsem tam dal jen všechny knihy, dopisy a podobně a taky všechny klíče, úkolové předměty atd, které jsem získal na předchozím ostrově. Nejspíše už nebudou na nic potřebné, ale nechtěl jsem je prodávat (nemělo to význam), zároveň byli docela těžké a taky jsem si chtěl uvolnit vak, do kterého jsem je všechny dával, aby se mi nepletli s nově získanými věcmi, klíčemi a úkolovými předměty. Když o ně příjdu, nejspíše se nic hrozného nestane.

I zde bylo mnoho věcí, které se daly sebrat a vyrabovat a tak jsem neváhal. Taky jsem tu potkal společníka Bestii, kterého jsem vzal do party a po chvíli i kostlivce Faneho. On jako jediný ze společníků je už zelenýna minimapě (přítel), asi díky získání té masky proměn. Nicméně zde se ten dialog nějak divně zvrhl, něco jsem mu blbě asi řekl, on to pochopil tak, že ho balím a pak mě znásilnil.

Načetl jsem hru. Todle se nedalo, teda. (nebyl jsem si jist, jak to se vztahy v této hře je a mám spadeno na jiné sukně a především na úplně jiné "pohlaví") a v podstatě prošel skoro celou loď znovu až zase po kostlivce, toho jsem nabral do party, on mi něco říkal o tom, že potřebuje jít k vykopávkám a podobně a že si můžeme vzájemně pomoci. Na opačné straně byli nějací "vyléčení" černokněžníci, kteří vypadali, že by chtěli něco říct, ale neřekli nic. (nevím co s nimi). Taky tu chodil nějaký další obchodník, všechny zdejší postavy jsou ty, co byly dříve v táboře hledačů, mají stejné zboží a jelikož jsem je okradl už tam, tady to ani nešlo je okrást. Ale dalo se jim prodávat ty krámy, co jsem tu našel.

Taky tu byly různé pracovní stoly a přístroje, na kterých se dají asi vyrábět nějaké předměty, nějaké návody se daly i naučit ze svitku na zdi. Výroba věcí atd, je v tomto díle poměrně komplikovaná, hodně věcí se dá vyrábět kombinací předmětů a to lze udělat kdykoliv (není na to potřeba žádné nářadí nebo pracovní stůl), pak jsou tam návody na věci, kde něco takového potřeba je, třeba některé jídlo lze uvařit jen v hrnci, jiné jen v peci, některá brnění či zbraně asi na kovadlině nebo těchto pracovních stolech. Návody se dají zjistit náhodným zkoušením, nebo taky čtením knížek s návody, kterých je ve hře mraky. Občas někde visí na zdi svitek (papír), který nejde vzít, ale lze jej použít, ze kterého se lze též naučit nějaké návody (jeden byl třeba už úplně na první lodi, co se potopila v tamní kuchyni). Jakmile si hrdina návod naučí, zapamatuje si jej a v obrazovce výroby na návody lze kliknout a prohlédnout si je a taky rovnou jde i vidět, jestli má parta u sebe potřebné předměty a co může a co nemůže vyrobit a pokud má vše, tak to zde i rovnou vyrobit jde. Já zatím vyráběl jen předměty, které jsem víceméně hned prodal, spíše kvůli tomu, abych se zbavil těch surovin a nezatěžovaly mi inventář a současně jsem je neprodával tak levně. Třeba větev a ostrý kámen vyrobí sekeru, nebo větev a mušle vyrobí magickou hůl, tětiva a větev vyrobí luk a podobně. Věci na nic, ale je za ně více peněz.

Po vyrabování této paluby jsem šel ještě o palubu níž, kde byla ještěrka obchodnice a kluk Han (ten, co byl i v táboře hledačů a mohl mě odvést z pevnosti loďkou), kteří stáli u zavřených dveří do kajuty Dallis. Dveří jsem si zatím nevšimal a šel rabovat dostupnou část paluby. Kousek od těch dvou byla další ještěrka Zrilla, která umožňovala najmout stoupence. Tedy různé další společníky, kteří nemají žádný příběh či úkol, s kterými ani nelze víceméně mluvit. Tito společníci zřejmě budou též držet level hrdiny. Prozatím jsem ale nikoho nenajímal (ostatně jsem sebou měl tři společníky a tedy plnou partu a tak to ani nešlo, musel bych některého nechat odejít) a šel dál  zkoumat loď.

Po chvilce jsem potkal bardku Lothu, vyhodil prince a vzal do party jí. Předtím, než se přidala, jsem jí ale musel slíbit, že jí zabiju, kdyby jí hráblo v bedně a démon v ní jí ovládl. Kousek od ní našel svůj nový domov Alexandar, vězení hlídala nějaká ještěrka, ale odemčela jej, když jsem jí řekl. Ve vězení byla i nějaká ještě mistryně řádu. Alexandar ležel a byl mimo, zatímco mistryně chodila sem a tam a byla nervozní. Přes přesvědčování jsem jí nejprve ukecal, aby mi řekla něco o Dallis (nic moc důležitého). Když jsem chtěl se podívat na Alexandara, nelíbilo se jí to a chtěla mě zabít, ale dalo se jí ukecat, ať zklidní hormon, že si jej chci jen prohlédnout. S Alexandarem se mluvit nedalo, tak jsem jej alespoň prohlédl od hlavy k patě a prošacoval mu kapsy, jestli nemá něco cenného. A měl, nějakej divnej černej šutr k ničemu. Sebral jsem ho. Asi jej nešlo zabít a tak jsem vypadl dál a začal se pomalu vracet zpět jinou cestou.

Bylo zde zrcadlo, ve kterém jsem se mohl upravit a změnit. Kousek od něj bylo i skryté prkno, kterého si všimla asi Lotha díky vnímání, kde bylo pár věcí. Kousek nad zrcadlem byla i elfka Sebille, tak jsem jí nabral do party taky, místo trpaslíka a měl jsem tak zase svojí partu.

Pak již nebylo kam jít jinam, než se pokusit dostat do kajuty Dallis. Blíž byly dveře, vedoucí do nějaké menší místnosti, asi pokladnice, kde z mé strany byly dveře a z druhé strany (vedoucí do kajuty Dallis) byla mříž. Použil jsem tedy ty dveře, byly to mluvící dveře, řekl jsem jim heslo Odvaha a nic nestalo. Dveře mě odpálkovaly za těmi druhými, u kterých stála ještěrka a Han. Řekl jsem dvěřím opět heslo "odvaha" a opět se nic nestalo a neotevřely se. Musem jsem do nich ještě použít ten šutr, co jsem našel u Alexandera, pak říct heslo a konečně se slavnostně otevřely.

Uvnitř vpravo byla spousta a spousta poliček, které se daly otevřít a vybrat z nich různé lektvary a prázdné lahvičky na lektvary (po vybrání všech jsem jich měl přes 70), taky mě tu oslovil nějaký chlapík, co tu byl, jménem Tarquin. Ten tvrdil, že je vězněm Dallis, ale působilo to dost zvláštně a nějak jsem mu to úplně nebaštil. Je nějakej podezřelej, ale nakonec jsem musel uznat, že na lodi má každej nějaké své tajemství. Navíc to byl obchodník, co prodával vcelku dobré věci a kouzla nekromacie. Kousek od něj vpravo byla spousta věcí, předveším ale teleportační pyramida, kterou se dalo použít k přenesení k druhé pyramidě. Zatím jsem jí ale nepoužil a pokračoval v rabování v kajutě Dallis.

Vlevo od chlapíka byl nějaký stůl s velkými obrazy a na něm knížka, které nejspíše obsahovala píseň, kterou Dallis ovládá loď. Kousek od něj vlevo jsme objevily tajný vchod do ještě nižšího patra. Ještě dále byla zase spousta skříněk s různými dopisy, svitky a podobně. Taky se tu proháněla kostlivec kočka jménem Kulička, s kterou se dalo i promluvit. Neměla moc radost, že je kostlivec, říkala něco v tom smyslu, že sežrala nějakou otrávenou myš, chcípla a Tarquin jí ze škodolibosti oživil. Měla ale ráda svojí paničku Dallis, které říkala maminka. Když jsem jí nakecal, že jsme s Dallis největší kamarádi a že nás poslala, abychom ovládli loď a odpluli, řekla nám i nějaké další informace (nic moc důležitého).

Pak ve středu byla postel a truhle, vpravo od postele byl nášlapný spínač, který odsunul jednu skříňku a za kterou byl další spínač, který otevřel mříž do pokladnice (tedy tu místnost, kam vedly ty druhé mluvící dveře, co se nedaly otevřít). O tomto mluvila i ta kočka, něco ve smyslu, že jakožto kostlivec je moc lehká a nemůže to otevřít. Zde jsme to všechno vyrabovali a taky tu byl spínač, který ty mluvící dveře otevřel.

Vrátil jsem se do kajuty a pomocí kapsářství okradl Tarquina o knížky nekromacie a pak odešel dolů tajným poklopem. Zde nás napadli dva nějací Dallisini mazlíčci. Byly to zase ty velké příšery, kde s jednou jsem již pojoval při boji s Alexandarem. Tidle byli ale silnější, měli něco přes 600 životů a dávali opravdu pořádné pecky. Každý z nich by byl schopný zabít asi kteroukoliv mojí postavu na 2-3 rány. Zřejmě ovládali i dovednosti ničemů, zejména útok do zad, díky kterému se mohou přesunot vcelku rychle a bez ceny akčních bodů k postavě i na větší vzdálenost a zaútočit na ní. Prakticky tedy nebylo vyhnutí, že v lepším případě každý z nich zaútočil na jednoho mého hrdinu (v horším případě oba na jednoho, což pro něj znamenalo smrt). Nicméně tadle dovednost se jim pak chvíli obnovuje, takže jsem je poté pomocí kouzla teleportace přemístil co nejdál to jen šlo od mých postav, na takovou dřevěnou vyvýšenou plošinu, kam vedl jen jeden žebřík, tam jim zabránil v přístupu k žebříku, aby nemohli slézt pomocí vyvolaných zjeveních a totemů. Oni ty moje strašidla na 8 levelu zabili na jednu-dvě rány, totemy na jednu, takže moc nevydržely, ale já je stihal čarovat rychleji, než je oni stíhali ničit. Mezi tím jsem si vyléčil své zraněné postavy, kterým po tom jejich prvním útoku zbývalo opravdu trošička života a drtil je tam jak šlo, dokud nechípli. Měli slabší fyzickou zbroj, takže jsem na ně všemi společníky útočil především zbraněmi a dovednostmi dávající fyzické zranění. Mimo jiné jsem tak víceméně poprvé vyzkoušel kouzla nekromacie, jako nakažení, nebo komáří roj a podobně.

Po boji, který byl fakt docela tuhý, jsem vybral i tuto mísnost. Krom nějakých zas dopisů a věcí, tu byla především druhá teleportační pyramida. Pak jsem se vrátil za Tarquinem, rozprodal mu všechno, co jsem měl a koupil od něj i nějaké věci.

Zdálo se, že nic víc se tu dělat nedá a tak jsem se zase vrátil na palubu lodi, Malady řekl o svém úspěchu s vykradením kajuty Dallis a ukázal jí knížku, ta mi řekla, že Dallis použila kouzla ještěřanů na zotročení lodi a že tedy mám jít napříď k té dračí hlavě, jí tu píseň zazpívat a zotročit loď pro nás. Namítal jsem, že jestli je to živá bytost, že bychom jí měli dát svobodu, protože nejsme žádní otrokáři, ale nedívala se na mě zrovna s pochopením pro takovou myšlenku.

Šel jsem tedy, zazpíval hlavě, ta se na mě otočila a začala mi něco povídat, pak jsem jí dal svobodu a požádal jí, ať nám pomůže. Byla ráda, ale byla to loď a tak slíbila, že nás odveze, kam budeme chtít. Taky nám řekla, jak se stala lodí, že to byl nejprve elf, pak se změnil po smrti na strom předků v jejich lese, který řád zlikvidoval a z něj udělali loď.

Pak bylo zase nutné promluvit s Malady, což byl zase dialog, z kterého nebylo návratu a kde jsme mohli pokračovat v plavbě.


Dle toho, že mě hra varovala, ať mám u sebe správné společníky, jelikož plujem do nebezpečných vod a že už taky třeba nebudu mít příležitost si vzít jiné očekávám, že bude následovat něco nehezkého a že asi budem i s lodí pod útokem. Ale dál jsem zatím nepokračoval, tak uvidíme.

Byl jsem na 8 levelu, za celou misi na lodi se mi nepovedlo získat ani level, protože tu nebylo téměř s kým bojovat.
« Poslední změna: Říjen 26, 2019, 00:01:46 od Milhaus »
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Divinity: Original Sin 2
« Odpověď #23 kdy: Říjen 27, 2019, 15:31:28 »

Promluvil jsem tedy s Malady a řekl jí, že chci pokračovat v plavbě. Dle předpokladů se to krapek zvrhlo, protože nás dohnala lod Řádu s Dallis Kladivem na palubě. Na naší loď se dostala nějaká její sebranka z řádu a nějaké její obludy, ona sama i s nějakým mágem stála na své lodi. Kupodivu ten mág, co jí doprovázel, byl mocnější než ona. Nejprve začaroval nějaké kouzlo ohnivého deště, čímž zabil skoro celou mojí posádku. Přežili jsme to jen my čtyři vzkřísení, Malady a Gareth.

Malady naznala, že to nemůžeme vyhrát a začala čarovat nějaké mocné kouzlo, co by nás mělo zachránit, ale potřebovala čas, kdy jsme jí měli jakože bránit. Naopak Dallis popoháněla sé pohůnky na lodi, aby útočili na ní a zabili jí. Dle deníků tedy byly dvě možnosti, buď bojovat s pohůnky tak dlouho, dokud to Malady nedokončí a ochránit jí, nebo dát na tlamu Dallis.

Boj to byl opravdu extremně těžký, každý ten nepřítel byl mnohem silnější zhlediska životů, než mé postavy. Většina měla jen jednu zbroj, buď fyzickou, nebo magickou, ale opět hodně vysokou. Všichni dávali taky pořádné pecky. Na Dallis se vůbec nedalo z paluby útočit a navíc ona měla něco přes 1300 životů a opravdu pekelně vysoké zbroje.

Nejprve jsem boj vyhrál tím, že jsem zabil většinu těch nepřátel na lodi a nechal Malady dokončit kouzlo. Ono moc času nebylo, asi 4-5 nebo tak nějak kol. Ani to nebylo vůbec snadné, hojně sem tam využíval kouzlo teleportace a přenášel ty nepřátelé, co neměli magickou zbroj do ohně uprostřed lodi, co tam zbyl po ohnivém dešti a celkově jsem tento ohneň pomocí kouzel magie země co nejvíce rozšířil po celé lodi, takže často uhořeli i nepřátelé, co magickou zbroj měli a přišli o ní. Na Dallis se ale pořád dostat nedalo, dalo se pomocí teleportů či skoků dostat na její loď a tam na ní zaútočit, ale to by bylo bez šance. Jednak by ona a ten její mág postavy okamžitě zabili a jednak ani nebyl čas jí zabít, protože to by Malady stihla dokončit to své kouzlo.

Nakonec jsem tedy pomocí skoku taktického ústupu v dovenostech lovce hned jako první tah vyskočil na horní plošinu stěžně, odkud byl lepší výhled a dalo se i útočit na Dallis. Tu jsem teleportoval do ohně uprostřed lodě, aby jí snižoval magickou zbroj při každém jejím pohybu. Mé postavy byly od počátku rozdělené, Sebille a Lotha stály na opačné straně lodi, než můj hrdina a Fane, kteří stály u Malady. Se Sebille jsem tak pomocí kouzla magie země "Nabodnutí", nejprve zaútočil na asi 4 obludy a rozšířil požár až k nim a pak se pomocí dovednosti plášť a dýky přemístil za požár na úplně opačnou stranu požáru na lodi, co nejdál od Dallis i těchto oblud a aktivoval neviditelnost. Lothou jsem se též přemístil za ní pomocí lovecké dovednosti taktický ústup, pak vyčaroval co nejblíže k Dallis svoje staršidlo, co bylo nabité ohněm a hodil i na ní neviditelnost. Strašidlo ohně umí střílet ohnivé koule, tak jsem jí vystřelil na ty 4 obludy a pak zaútočil na Dallis a současně jí zablokoval, aby se nomohla hýbat. Fane nejprve pomocí kouzla teleportace přemístil Malady co nejdál to jen šlo od oblud a pak též vyčaroval poblíž 4 oblud strašidlo ohně a použil ohnivou kouli. Asi ve druhém kole se do boje zapojila i moje loď, které jsem dal svobodu a neudělal z ní otroka, ta se nechtěla vrátit do rukou Dallis a tak nám pomohla nějakým kouzlem s požehnáním.

Pak jsme se chvíli rubali, snažil jsem se Dallis co nejvíce udržet v tom ohni a pořád jí tam i vracel pomocí kouzla teleportace a současně na ní útočit, ale nejspíše ani tak bych jí nedal. Nakonec se přes oheň dostala blízko Sebille a Lothtě, ty ale už byly blízko jedné velké balistě, což bylo vybavení na lodi, které se dalo použít a vystřelit z ní (stálo to dost VB). Tato balista dávala docela slušnou ránu a dokázala asi vše zabít na jednu ránu a ignorovala zbroje. Její výstřel se ale asi dělil dle nepřátel, které zasáhla, nebo alespoň druhá balista na druhé straně lodi, která byl od počátku blízko těm 4 nepřátelům a kterou jsem mohl vystřelit hned jako první tah, tydle obludy nezabila, ale jen je trochu zranila. Tak buď byla slabší než ta druhá, nebo se způsobené škody dělily.

Každopádně na této straně lodě, kde Sebille s Lothou byly, po výstřelu na Dallis přišla o všechny životy a zavelela k ústupu. Proměnila se v draka a zmizla, čímž boj skončil.

Ať už jsme Dallis porazili, nebo vydrželi, dokud Malady nedokončí kouzlo, výsledek byl vždy stejný, Malady asi dokončila kouzlo a já sám (bez společníků), jsem se zase ocitl v říši Ozvěn (v říši Bohů). Musel jsem jít po cestičce níž kde byl jakýsi podivný bílý strom a kde asi zrovna slavili Vánoce, neboť na něm bylo pověšeno všech 7 bohů. Nezdálo se, že by z toho měli radost, že byli použiti jako baňky na stromečku a k tomu byli ještě prokletí. Zkoušel jsem se všemi promluvit a pak je i požehnat pomocí kouzla (bylo zde hodně louží pramene, který z nich vytékal). Většina se mnou moc mluvit nechtěla a čekala na svého šampiona. Nakonec jsem promluvil s lidským bohem Rhalicem, jehož jsem byl šampion, který mě zachránil, když jsem se topil a který mě i naučil kouzlo požehnání. Ten mi řekl něco o tom, že je na strom pověsila prázdnota, že jsou totálně v prd.. a že jediný, kdo je může zachránit jsem já tím, že se stanu bohem. Abych se stal bohem, musím se hodně učit. Ale už mi nějak neřekl, co se mám učit a od koho, nějak se to zvrhlo, já cítil mražení a probudil se zase zpět na mé lodi, která ale nebyla na moři, ale v nějakém podivném světě, kam nás asi Malady přenesla. Každopádně z tohoto stavu bohů jse vůbec dobrý pocit neměl.

Na lodi byli i mí další 3 společníci, Lotha, Sebille a Fane a ti asi měli podobný zážitek a též se setkali s bohy na stromě. Jinak ale na lodi nikdo nebyl. Ležela tu obouruční palice Dallis, asi jí tam nechala, když se proměnila v draka a uletěla. Na lodi se i objevily nějaké věci, které se dalo sbírat a tak jsem začal rabovat a pomalu tak postupovat lodí přes jednotlivé paluby až dolů.

V nejspodnějším patře jsem potkal duchy mých dvou společníků ještěrky Rudého prince a trpaslíka Bestie. Tedy nejspíše jsem o ně definitivně přišel, když nebyli v partě před bojem s Dallis a nevím, jestli je půjde nějak oživit. Tím jsem přišel i o všechny věci, co u sebe měli a které jsem jim nevzal (nic moc cenného neměli). Já teda doufám, že je nějak oživit půjde, ale nevím nevím. Kousek od nich ve vězení, kde byl před tím Alexandar, byla i Malady a nějací přeživší. Po rozhovoru nás přenesla zase do normálního světa na moře, nedaleko místa, kam bychom měli vyrazit, kde je nějaká mistryně hledačů, která by nás měla učit.

Loď nám asi zůstane jako základna, nově jde do ukládací truhle na ní i posílat předměty na dálku. Nicméně na lodi zůstala jen ještěrka, co umožňuje najímat stoupence. Malady někam odešla, Gareth šel dom za rodiči, orat pole, a Hun (malý kluk) nám byl vděčný, že jsme jej zachránili a tak se nabídl, že nám bude nosit věci a já jej pro něco poslal.

Lodičkou se dalo přesunout na břeh, lodička asi bude sloužit i jako návratový teleport. Po připlutí na břech jsme se objevili na nějakém menším poloostrůvku, relativně daleko od míst, kde by měly být NPC postavy, kam nás vedl úkol. Tak jsme jej pomalu začali zkoumat, byl tu teleportační portál a já zjistil, že na původní ostrov se opravdu teleportovat nedá.

Podél moře na pláži jsme vybírali různé krámy, byl zde i polomrtvý žralok, s kterým se dalo mluvit, ale nešlo mu pomoci jinak, než jej zabít. V jeho břichu jsme našli nohu a když jí Sebille slupla jak malinu, zjistila, že patřila nějakému malém chlapci, kterého asi žralok sežral, díky čemuž jsme dostali nový úkol. Na jednom místě kousek dál od žraloka byly krvavé stopy na zemi a tam na nás zaútočilo 6 velkých štěnic, tento boj nebyl příliš těžký, navíc se mi nějak záhadně během něj povedlo je podpálit a oheň co u nich vznikl byl prokletý, což je dost hodně rychle zabilo. (existuje i požehnaný oheň, ten může udělat pomocí kouzla požehnání).

Cesta z tohoto menšího poloostrova končila nějakou zničenou a přepadenou karavanou, kde se dalo posbírat spoustu dobrot pro Sebille, byla zde též nějaké postava, co křičela a asi něco chce, ale to už jsem dále nepokračoval a nechal to na indy.


Po boji s Dallis a její porážce jsem získal dost zkušeností a dosáhl 9 úrovně. Nejspíše samotné splnění úkolu s přenesením lodi skrz Malady by mi dalo dost zkušeností na další úroveň (zdá se mi že za to bylo něco přes 20tisíc zkušeností), za zabití Dallis bylo něco přes 5tisíc, ale nestihl jsem přitom zabít příliš mnoho těch ostatních nepřátel, protože jsem se na Dallis soustředil. Pokud bych zabil je, nejspíše bych v součtu za ně všechny získal více zkušeností. Nejlepší by bylo samozřejmě zabít všechny. Kouzelník co byl na lodi Dallis společně s ní, byl velmi silný a nebylo příliš moudré jej teleportovat odtama na loď, jelikož ten by asi dokázal zabít Malady sám a na nic jiného by asi ani neútočil. Pokud by útočil na některou postavu, nejspíše by jí zabil. Na druhou stranu možná by se i jej dalo zabít tou balistou, pokud by si jej tam člověk nalákal, ale těžko říct, měl ještě o dost víc životů i mnohem vyšší hodnoty brnění, než Dallis.


« Poslední změna: Říjen 27, 2019, 15:48:53 od Milhaus »
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Divinity: Original Sin 2
« Odpověď #24 kdy: Říjen 28, 2019, 15:52:27 »

Postava u karavany, byla nějaká trpaslice bojovnice. Byla dost vyděšená, neboť na karavanu zaútočili démoni prázdnoty. Respektive když se mi jí podařilo přes přesvědčování uklidnit, vylezlo z ní, že patří k odbojným trpaslíkům, co se snaží osvobozovat černokněžníky ze spáru Řádu, že zaútočili na karavanu, ale mezi tím se tam objevili démoni, všechny pozabíjeli a černokněžníky odtáhli do nějaké jeskyně. Udělala mi i značku na mapě daleko na západě a pak zdrhla.

Kousek odsud na východ se dalo jít do kopce ke zvednutému mostu u kterého stál malý kluk a snažil se odvést pozornost nějakých démonů prázdnoty na druhé straně od své matky. Slíbil jsem mu, že jeho matce pomůžu a zachráním jí. Potíž byl v tom, že se na druhou stranu nedalo dostat. Nakonec jsem pomocí dovednosti Taktický ústup skočil z mostu na lodičku, co byla za vodou a pomocí teleportační pyramidy se ke mně přesunul i zbytek party. Odsud se dalo jít do domu, kde byla ona matka chlapce. Po rozhovoru mi dovolila, že můžu vyrabovat zdejší dům a pak už nezbylo, než jít bojovat s těmi démony. Byly to tři nějací brouci, co stříleli jed, nicméně se je dalo zablokovat venku tím, že ještě před bojem jsem přesunul dva sudy s olejem do dveří, následně je otevřel a když začal boj a oni se přiblížili k sudům, tak jsem je podpálil. Nijak těžký boj to nebyl.

Po boji jsem promluvil ještě s matkou, otevřel most, promluvil opět s oběma, matka byla nějaká zmatená, nicméně patřila k Řádu v Dřevospádu a její příbuzný byl nějak hodně vysoce postavený mistr, za kterým mě i poslala. Pak odešla a já ještě prozkoumal domeček a okolí. V domečku byl vchod do sklepa, kam se dalo jít, kde byly nějaké cenné předměty a dvoje mříže, které bylo možné vypáčit. Jedny vedly do místnutky s dalšími věcmi a druhé do jeskyně. Už jen po vstupu jsem dostal 5000 zkušeností, ale netuším za co. Kousek dál od dmečku na severu byla i studna, do které se dalo vlézt a která ustila v této jeskyni. Byli zde i 3 nášlapné spínače, které po spuštění otevřely mříže od sklepa, ale to mi už bylo vcelku naprd.

Přes most jsem se zase vrátil k přepadené karavaně a odsud pokračoval dál na sever. Došel jsem tak k slepičárně, kde se se slepicemi dalo promluvit. Většina mě posílala za hlavní kvočnou s tím, že se ztratilo vejce, s jednou se z neznámého důvodu mluvit nedalo a jenom kvokala. Hlavní kvočna byla černá slepice, co neběhala po dvoře, ale prostě tam jen čuměla, měla 256 životů :D. Ta mě tedy zaúkolovala, že chce vajčko donést, řekla mi, že jej ukradla nějaká velká obluda s mnoha nohama a udělala mi značku, kde jí viděla naposledy. Ze zdejšího úlu se dal do prázdné slenice nabrat med.

Značka vedla dále na sever po cestě. Kousek od slepic byl vstup do vesnice Dřevospád, ale tam jsem zatím nešel a šel tedy pro to vejce. Na pláži byl kruh několika nakažených vajec a louže pramene. Všechna tyto vejce jsem musel zničit a nakonec se tam objevil i zase ten velký brouk, co byl i u mostu. Nebylo to těžké. Za ním bylo jedno nenakažené vejce, které jsem sebral.

Jen kousíček osud na západ byla šibenice, kde pověsili mistryni Sivu, což je čistě náhodou přesně ta mistryně, za kterou mám jít, aby mě učila. Pověsili jí za ruce, ale byla živá, nejspíše jí mučili z pomsty za smrt Alexandara, z které řád obviňoval všechny, kteří k nim nepařili. Byla zde i stráž, tedy nějaká starší mistryně Řádu, která jí hlídala a s kterou se dalo i promluvit. Bylo možné tudle mistryni ukecat, aby Sivu nechala utéct a odešla, ale nebyly za to žádné zkušenosti. Druhá možnost byla promluvit se Sivou, osvobodit jí, tím se stala ona strážkyně nepřátelská, přivolala si na pomoc ještě další 2 mistry řádu a psa a u sebe měla jednoho tichého mnicha. Tedy boj se 5 nepřáteli. Ale nic, co by nevyřešily správně umístěná kouzla Nabodnutí a Ohnivá koule.

Siva někam odešla, nevím kam, nehledal jsem jí. Během rozhovoru mi řekla, že jí Řád "vyléčil" od pramene, ale zastavil proces dřív, než se z ní stal nemyslící tichý mnich, nejspíše asi, aby jí mohla Dallis mučit osobně. Nezdálo se tak, že bymě mohla něčemu učit. Vrátil jsem se ke slepicím a předal vejce. Slípka měla radost, já získal nové zkušenosti a to mi stačilo na to, abych se povýšil na 10 úroveň. Nicméně úkol se slepicemi je stále v deníku aktivní a není dokončený, tak se asi tu má ještě něco udělat.

Šel jsem do Dřevospádu, nejprve jsem si musel pokecat s hlídači na mostě, kteří byli nějací vyděšení a byli ještě víc, když jsem jim řekl o přepadené karavaně. Účast trpaslíků jsem taktně zamlčel a řekl jim jen o démonech, ale jeden si to stejně domyslel. Poslali mě zase za zdejším velitelem Řádu, který byl v přísazvu a chystal se odplout (za tím stejným, za kterým mě poslala i matka u padacího mostu).

Pak jsem tedy slavnostně vstoupil do této díry. Jak jsem si vzpomněl, už jsem tu byl dřív a vyvolal jsem vlka přímo ve zdejšího hospodě, čímž jsem udělal dost rozruch a zatkli mě (Ifan). Ukázalo se, že si mě stále pamatují, neboť hned první mistryně Řádu, co mě potkala, mě chtěla zatknout. Mohl jsem buď bojovat a všechny zdejší vojáky řádu pozabíjet, nebo se vykecat, ale měl jsem malé přesvědčování, nebo jí podplatit 100 zlatých. Zatím jsem nechtěl bojovat a tak jsem dal úplatek.

Začal jsem procházet město, kousek od vstupu na západ bylo tržiště s obchodníky, prodal jsem jim všechny krámy, co jsem měl. Někteří prodávali i knížky s dovednostmi, ale okrást se moc nedali, protože se nedalo plížit (pořád mě při plížení někdo viděl, asi budu muset elfce říct, ať se plížení více učí). Od tržiště jsem to vzal na jih, kde byla rybárna, před ní byl nějaký pes, který cítil pod ní nějaké velké zlo a byl z toho nervozní. Nějaká mistryně mi taky řekla, že hledají nějakého černokněžníka, který je podezřelý z toho, že může za zmizení několika mistrů řádu a který by se měl skrývat někde v rybárně. Do rybárny jsem ale zatím nešel a podél řeky se vrátil na východ, byly zde dvě děti na molu, které vyhlížely svého kamaráda. Čistě náhou to byl ten, jehož nohu jsem našel v břiše polomrtvého žraloka na pláži, kterého jsem utratil ze soucitu. Tak jsem jim to všechno řekl, co se stalo, neměly z toho moc radost, ale zvládly to.

Ještě kousek na východ byl na molu ten velitel Řádu, který se zrovna chystal někam odplout lodí a drbal nějaké své otroky, aby mákli. Řekl jsem mu, že jsem zachránil jeho příbuznou, ale moc mi to nepomohlo a rád mě neměl. Nějak ze mě cítil pramen. Nakonec jsem jej ale přesvědčil, že se plete, pověřil mě vyšetřováním zmizelých mistrů a hledáním a likvidací odbojných trpaslíků, nechal tu nějakého svého zástupce, dal mi lejstro, díky kterému by mě měli všichni mistři Řádu nechat být a pustit, kam chci a pak odplul pryč. Kousek nad ním byl ještě další obchodník a na věži i nějaká truhla.

Vrátil jsem se k rybárně a celou jí prošel, posbíral všechny jedovaté ryby i normální ryby, co se daly vzít. Nejprve jsem rybárnu obešel zvenku, přes západní stranu až po východní. V jedné místnustce byl sud a v něm schovaný chlápek, kterého řád hledal pro podezření z ražd mistrů. Chtěl pomoci utéct. Mohl jsem mu buď pomoci, nebo ho naprášit. Zatím jsem to nechal být. Venku na východní straně rybárny byl nějaký trpaslík, při rozhovoru se dalo prohlédnout sudy s rybami a zjistit tak, kam je posílají. Asi to bude nějak důležité pro nějaký úkol.

Odněj se dalo jít i dovnitř rybárny, zde byl nějaký další černý pes, který zase cítil velké zlo pod rybárnou. Byl zde i zamečný vstup do sklepení, odstranil jsem z něj nenápadně bedny a sudy a odemčel jej, ale dolů jsem zatím nešel a pokračoval v průzkumu rybárny. Kousíček odsud byl nějaký trpaslík, který ryby operoval až skoro vědecky (narozdíl od jiných trpaslíků). Po chvíli jsem zjistil, že ryby zkoumá a nabídl mi experiment, že mám jednu sníst a že on zjistí, co to semnou dělá. Souhlasil jsem, snědl žlutou rybu. Tydle ryby byly dotknuté prázdnotou, nebo taky otrávené, jak která. Já jich měl už plný batoh. Otrávané by asi nevadili Fanemu, který by se pomocí nich mohl léčit. Dotknuté prázdnotou by asi vadili všem. Po sežrání té žluté v rámci experimentu jsem tak měl nějaké nepříjemné vidění a cítění prázdnoty a onemocněl (na chvíli). Trpaslík byl ale nadšen a dal mi nějaké bylinky. Další trpaslice mi řekla o aréně v hospodě. Taky tu byl majitel rybárny, z kterého se dalo vykecat, kam ty otrávené ryby posílají, ale tudle informaci jsem už věděl prohlédnutím těch značek na sudech. Nicméně vykradl jsem alespoň jeho pracovnu o přebytečné věci. Z jeho pracovny zase vedla cesta ven na západní stranu rybárny, kde byl další trpaslík, s kterého se dalo vykecat, kde se skrývá ten černokněžník, kterého hledá řád pro podezření z vraždy mistrů a který byl převlečen za sud v jedné místnustce, o čemž jsem ale už věděl.

Vrátil jsem se dovnitř rybárny a šel do slepa, prošetřit, co zdejší psi cítí za zlo. Bylo zde dost věcí na sebrání, taky tu byly pasti na zemi, které spouštěli ohnivý ohňostroj, přes ně se dalo dostat dál k různým sudům s věcmi, v některých byl jed až do velké místnosti. Sem vedly i zamčené mříže z první vstupní místnosti s žebříkem nahoru, které se ale z druhé strany asi nedaly otevřít, zde z druhé strany se ale dal najít odnich klíč a otevřít je. Ve velké místnosti bylo zase i hodně krabic a sudů, kde v jednom jsem našel pašované zbraně naplněné pramenem (meč a kuš). Když jsem je sebral, objevilo se zde několik démonů prázdnoty - štěnic, nebyli moc silní. Nějspíše útok či smrt červené verze (nebo možná smrt všech verzí), pomocí ohnivých kouzel způsobuje, že je pak ohěň prokletý. Po jejich lividaci už tak nebylo tady co dělat a vrátil jsem se zpět nahoru do rybárny. Pejsek byl spokojen, že zlo z dola necítí, ale nevěřil mi, že já sám nejsem zlo.

Šel jsem za chlapíkem, co se schovával v sudu a nabídl mu pomoc, musel jsem jej bezpečně odvést pryč z rybárny, aniž by nás viděl některý mistr Řádu, kteří tu různě po rybráně chodili a hlídali. Bylo to ale vcelku jednudché, stačilo jít zvenku jižně rybárnou na západ, počkat si, až jeden mistr Řádu, co tu chodil, přejde kousek dál k místnosti majitele rybárny a pak proklouznout přes řeku západně a vylézt po žebříku na vyvýšenou dřevěnou plošinku, kde chlapík naznal, že je už v bezpečí, dal mi odměnu a řekl mi, proč jej Řád podezírá z vražd mistrů. Prej si koupil za babku nějaké mocné kouzlo, co patřilo jednomu ztracenému mistrovi, od kuchařky v hospodě. Kuchařka tak rázem byla podezřelá.

Kousek od plošinky jižně stál rybář, který hledal ztracený zásnubní prsten. Problém byl, že byl trošku napuštěný pramenem a on se bál jej hledat, aby nepřilákal démony prázdnoty. Nabídl jsem mu, že jej najdu. Všiml jsem si (díky všímavosti), že prsten je ve vodě kousek od něj a tak jej sebral. Opravdu se zde objevilo několik nepřátel. Jednak nějaké žaby a jednak i nějaká větší obluda. Tento boj byl trochu těžší, jelikož měli menší zbroj fyzickou a tedy bylo výhodnější na ně útočit zbraněmi nebo dovednostmi s fyzickým poškozením. Nakonec jsem je dal. Mohl jsem si prsten nechat (dával bonus do přesvědčování), nebo jej rybáři dát zadarmo, nebo chtít peníze. Vzal jsem peníze. Nejspíše by možná i šlo prsten pak rybáři ukrást, ale nezkoušel jsem to, nestál za to.

Šel jsem na sever po cestě, řku jsem měl po pravé ruce, ažjsem došel k mostu vedoucímu zpět do Dřevospádu, na kterém zase stáli nějací mistři Řádu. Tito u sebe měli pse a ti na mě štěkali, jelikož cítili pramen. To byl důvod, aby mě chtěli tito mistři zatknout. Mohl jsem jim ukázat lejstro od jejich velitele a tak by mě nechali být, nebo je přesvědčit, ať mě nechají být, ale za nic z toho nebyli zkušenosti. Skončilo to tedy bojem a dal jsem jim na budku, zacož naopak bylo dost zkušeností.

Vrátil jsem se do města, po pravé straně byla rybárna, polevé straně na severu nějaký opuštěný domeček. Šel jsem do něj, byla zde nějaká spící trpaslice, která seděla na poklopu vedoucímu do sklepa. Nejprve jsem domeček vykradl o věci a pak trpaslici vzbudil a přesvědčil jí, ať měpustí dolů. Vlezl jsem i dolů, opět jsem získal i zkušenosti jen za to, že jsem sem šel, ale raději jsem odešel pryč a nechal to tu napozději. Nevím, jestli sem nevěde nějaký úkol od někoho.

Od domečku byl východně i zdejší hostinec. Dalo se jít kolem něj na sever, kde byla bílá kočka. Ta po mně chtěla otrávené ryby, neboť jí prej strašně chutnají a ujíždí na nich. Dal jsem jí tři normální zdravé ryby a ona mi udělala značku na mapě s nějakým pokladem. Kousek od nich ještě více na sever byly dvě slepice, jedna mi dala po rozhovoru vejce. U jejich slepičárny byl i zakopaný poklad, ale vyhrabal jsem jen kostru kočky. Tak jsem obešel hospodu a dostal se na sever od ní, našel jsem tu i zamčenou trhlu za jedním domečkem, kterou nešlo rozbít a bylo nutné jí vypáčit. Pak jsem tedy šel do hospody.

Nejprve jsem promluvil s chlapíkem u stolu, který si mě spletl z obsluhou. Po rozhovoru jsem zjistil, že byl on a jeho kolega přepaden démony, kolega byl zabit a jejich zboží bylo ztraceno. Chtěl by jej zpět, udělal mi značku na mapě, kde k přepadení došlo. Potom jsem promluvil se zdejší servírkou, ukázalo se, že je to matka psychopata, co vedl mučírnu v pevnosti. Když jsem jí to řekl, netvářila se moc nadšeně a nechtěla už se mnou nic mít. Byla zde i kuchyň a zdejší elfská kuchařka. Tu jsem jaksi podezíral, žemá něco společného se zmizením mistrů. Při rozhovoru řekla, že má, ale že jí s jejich zmizením pomohli i všichni obyvatelé města, což bylo dost divné. Pak mě ale odpálkovala, že nemám žádný důkaz. Díky vnímání jsem si v kuchyni všiml úkrytu pod prknem na zemi, v kterém byl prsten jednoho z mistrů od krve. To byl jasný důkaz, který jsem kuchařce ukázal, skončilo to bojem. U ní jsem pak našel její seznam mistrů, které zabila a které se zabít chystala. Zdá se, že měla pravdu, že se zmizením těch mistrů ji opravdu pomohli všichni obyvatelé města, jen o tom chudáci ani nevěděli.

U baru seděla nějaká ožralá elfka, s kterou se dalo zachlastat a vykecat z ní, že má nějaký blízký vztah s nějakým pavoukem, nebo co, což se zapsalo i do deníku, ale netuším, o co jde. Taky tu byl bard, který poznal Lothu a složil jí píseň. Pak tu byl i chlapík, co tu obsluhoval hosty, z něj se dalo vykecat, aby mi dohodil ještěřanku-prostitutku pro uspokojení mých sexuálních potřeb a dal mí klíč, od jejího pokoje v horním patře hostince. Kousek dál byl ještě trpaslík se jménem mlátička, který hlídal vstup dolů, nejspíše do zdejší arény, o které mluvila trpaslice v rybárně. Nicméně i když jsem mu řekl, že mě posílá, nechtěl mě dolů pustit. Zatím jsem to neřešil a místo toho jej okradl o nějaké knihy do schopností ničema a také o nějaké předměty. Pak jsem mu i nějaké prodal, až ho přešlo hledání zloděje a nějaké koupil.

Šel jsem do horního patra hostince. Byl zde zamčený pokoj, v kterém se dal najít další nástroj na stahování ksichtů pro Faneho. Už jen po vstupu do něj jsem získal zase zkušenosti, nevím za co. Celý jsem jej vyraboval. Pak tu byla v pokoji nějaká zmatená kapitánka, které se potopila loď a která furt slyší zvony a chtěla s tím pomoci. Netuším, oč jde a jak jí pomoct. Taky tu seděli dvě mistryně řádu, které se dohadovali o tom, jestli je normální, že jedna z nich se peleší se zdejším prostitutem ještěřanem. Řekl jsem, že to nikho v dnešní době moc nezajímá, čímž jsem tu, která mě oslovila moc nepotěšil. V další místnosti spal někaý chlápek, který mluvil ze spaní a říkal něco o nějakém ostrově a hřbitově a podobně. Zapsal se mi úkol do deníku, ale vzbudit se mi jej nepovedlo. V další místnosti byl obchodník. Jakožto Ifan, člen osamělých vlků jsem ihned poznal, že jej jeden z nás, nějakej kamoš a on poznal mě. Řekl mi, že jejich šéf je někde zde v oblasti a udělal mi značku na mapě. I jej jsem okradl a taky vykradl zdejší truhle (byly u nich i pasti, které bylo nutné deaktivovat). Jeho i jeho dva stráže jsem ale nejprve skrz dialog musel zabavit pomocí ostaních postav, aby měla elfka volný prostor pro své umění krádeže a kapsářství. V truhlách nic moc nicméně nebylo. Snad až na dopis, kde se psalo, že zákazkou tohohle chlapíka je lov Vzkřísených a že je má dostat do pasti, tedy nejspíše asi mě a mojí party a nejspíše o nás vědí.

Po schodech se dalo jít ještě do vyššího patra, kde měla pokoj ona ještěrka-prostitutka, za kterou jsem si zaplatil. Musel jsem poslat své společníky pryč, aby mě obsloužila. Po vášnivé noci se tam ukázali zloději, co mě chtěli okrást. Nicméně jejich velitelka mě poznala, byli jsme spolu staří dobří kámoši a tak mi vrátila věci a nechala být. Ješťerka, která v tom jela s nimi, ze mě byla docela vyděšená, když jsem tam zůstal, ale já jí to odpustil a místo toho jsme si dali další kolo vášnivého sexu. Pak jsem vyrazil pomocí teleportu na svojí loď, vzít do party své společníky. Musel jsem zase opravdu projít celou loď až dolů, abych je našel, což se teda moc nepovedlo, snad je nebudu muset z party vyhazovat příliš často. Vrátil jsem se teleportem zase do Dřevospádu a opět do hospody a promlubil si s číšníkem, od kterého jsem si ještěrku koupil a který tento celý podvod měl nasvědomí. Vymlouval se, že musí uživit sebe a svojí dcerku, která je v kuchyni. (věděl jsem, že tam žádná není), ale řekl jsem, že se tam zajdu podívat a že jestli lže, dám mu na hubu. Šel jsem do kuchyně se kouknout, jestli se tam náhodou neobjevila, ale nebyla tam a při návratu zpět jsem zjistil, že se číšník vypařil. Asi jej budu muset najít.

Ale byl jsem už z toho sexu z ješťeřankou nějaký ztrhaný a tak se mi dále již nechtělo.
« Poslední změna: Říjen 28, 2019, 16:14:58 od Milhaus »
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Divinity: Original Sin 2
« Odpověď #25 kdy: Říjen 29, 2019, 11:20:48 »

Rozhodl jsem se, že najdu mistryni Sivu a budu se zas chvíli věnovat hlavnímu úkolu. Respektive jsem se rozhodl jít do jejího domu a ani jsem nečekal, že bude tak hloupá a vrátí se tam a že v Řádu jsou takoví ignoranti a nechají jí projít. Ale chtěl jsem jej prohledat s tím, že třeba zjistím, kde je. Překvapivě tam byla.

Zadala mi úkol zmačknout tlačítko na stěně a nutno říct, že byla dosti svérázná a neustále si ze mě dělala legraci ve smyslu, jestli to na mě není moc složitý technický úkol a že mi když tak sepíše návod, jak jej mám stisknout. Ignoroval jsem jí a místo toho jí okradl o nějaké věci. Pak tedy stiskl tlačítko, odsunula se skříň, pod kterou byl poklop do sklepa. Kombinaci mi řekla ona, takže jsem jej otevřel.

Ve sklepě mi řekla, že mám udělat nějaký obřad a znovu se dostat do síně ozvěn. Vše potřebné, jako obřadní miska, kořen nějaké rostliny, obřadní dýka na pořezání se, i oheň na podpal tu bylo, byl tu i návod v knize, jak obřad vykonat. Vše se točilo okolo výroby a nejspíše to chtělo mě naučit, jak s výrobou pracovat. Nejprve jsem tedy zkombinoval misku a kořen. Pak v inventáři použil dýku, tím na ní byla kapka krve, kterou jsem opět zkombinoval s miskou. Misku jsem dal na zem pod nějaký zdejší chrlič ohně. Ještě jsem potřeboval být nabitý pramenem, ale měla zde nádobu pramene, takže to nebyl problém.

Při obřadu jsem se nadýchal kouře a ocitl se v síni Ozvěn a potkal sám sebe. Sám sebe jsem naučil nové kouzlo, díky kterému můžu vidět duchy mrtvých. Rovnou jsem jej použil a můj obraz se změnil v boha Rhalica, který mi řekl, že je nyní mojí součástí a že jsme jedna duše jedno tělo. Že abych všechny zachránil před prázdnotou, budu se muset vykoupat v nějakém spešl jezeře Pramene, který společnými silami vytvořilo všech 7 bodů a dali do něj část své síly. Než to budu můct udělat, budu se ale muset učit od mistrů pramene a sám se mistrem stát. Taky mi řekl, že novým bohem se může stát jen jeden a že mí společníci mě nesmí předběhnout, že dojde k boji mezi lidmi i bohy o to, čí šampion se bohem stane a podobné žvásty. Nakonec jsem se zase vrátil zpět do sklepa.

Ve sklepě jsem potkal i svého prvního ducha, nějakou zdejší učednici, co zkoušela stejný obřad a nějak se jí to vymklo, ale nic užitečného mi neřekla. Mistra Siva mi řekla, že budu muset najít mistry pramene, kteří mě budou učit, ale že na neštěstí všechny ty hodné a dobré už zavřel Řád a dal jim obojky, nebo je "vyléčil". Ona sama byla též "vyléčena", tedy učit mě nemohla. Musím tedy najít zlé a proradné mistry pramene a učit se od nich. Prý má Řád ve zdejších kasárnách seznam černokněžníků, které ještě nechytl a mám se tam jít podívat.

Kasárny byly hned západně vedle domečku Sívy, chodil jsem už kolem něj, když jsem šel do hospody. Po cestě jsem ještě našel nějakého ležícího chlapa pod stromem, který u sebe měl dost jídla a ten mi řekl, že se otrávil rybama a že jej vyléčil nějaký mocný mág jen dotekem. Možná tedy někdo, kdo by mě mohl učit. Kousek dál stála trpaslice, která po mě chtěla peníze s tím, že je ztratila a že jí její pán potrestá. Něco jsem jí dal a utekla. To už bylo kousek od kasáren a tak jsem tam vlezl.

V kasárnách byla ta žena se synem, co jsem jí zachránil. Byl tu nějaký zdejší velitel, kterému jsem řekl o mém vyšetřování zmizelých mistrů a o kuchařce. V horním patře asi nebylo nic, a v dolním patře bylo vezění, kde bych nejspíše i mohl skončit, pokud by mě chytli třeba přo krádeži. Taky tu byla zavřená mísnost s věcmi, kam jsem se asi měl dostat kvůli seznamu černokněžníků. Byl tu strážný a dva tiší mniši. Strážného se dalo ukecat, ať odejde pryč, ale asi by z toho nic nebylo. Taky jsem zjistil, že mistrům řádu se příliš nelíbí, když před nimi kouzlím kouzlo, díky kterému můžu vidět duchy mrtvých a hned mě napadnou. To jsem teda zjistil už venku, ale tady to plně využil, vyprovokoval tak zdejšího strážného a zabil jej i s tichými mnichy. Měl u sebe i klíče od cel a té místnosti se seznamem. V jedné místnosti byl i duch, který mi řekl nějaké bezvýznamné věci. V místnosti jsem tedy našel ten seznam a posunul se dál ve svém hledání mistrů.

Šel jsem znovu do hospody za trpaslíkem Mlátičkou, vykecat si povolení vstupu dolů. Nakonec, když zjistil, že jsem Ifan, mě dolů pustil, nicméně z neznámého důvodu jej Ifan už nemůže oslovit, protože pokaždé, když to udělám, mě napadne (přitom k tomu nemá žádný smysluplný důvod. Naštěstí jej může oslovit jiná postava a pak s ním obchodovat.

Vlezl jsem dolů a zjistil, že tu trpaslíci mají svojí noru. Hned kousek od vstupu v kaluži jedu byl zakopaný poklad a kousek od ní byla trpaslice, co prodávala drogy, které se daly vyhulit v dýmce kousek od ní. Různé drohy zvyšovaly různé vlastnosti asi na minutu. Pak tu bylo pár méně zajímavých postav, které nic moc neřekli, včetně trpaslice, co ze mě vyžebrala peníze a tvrdila, že se na ní mistr bude zlobit, protože je ztratila. Ukázalo se, že pěkně kecala.

Pak tu byla nějaká žena, která byla hodně zvláštní a slibovala mi splnit každé přání. Musel jsem jí odpovědět na podivnou otázku, z které vydedukovala, co chci. Já tedy řekl něco vy smyslu, že vidím velkého mocného draka a ona zjistila, že toužím po moci. Ale byly tu i jiné možnosti. Nakonec chtěla polibek za splnění tohoto přání, ale prej mám dojít sám na místo určení. Naštěstí nebylo nutné vyhazovat parťáky na loď, ale stačilo je jen nechat kousek dál. Co naopak bylo nutné, jít za ní hned po rozhovoru, protože pokud jsem tam nešel, vrátila se zpět a musel jsem s ní mluvit znovu. Když jsem tam došel, proměnila se ve velkého pavouka. Naznal jsem, že jsem měl i horší rande, než todle a nechal jí, ať mi dá pořádnýho hubana. To mi dalo nový talent, který snížuje odlonost o -2 a zvyšuje všímavost o 2. Potíž u tohoto úkolu je, že se vztahuje na každého společníka spešl a Lotha již měla v deníku úkol také s tímto pavoukem od ožralé elfky zvrchu hospody. Když jsem to celé absolvoval znovu s ní, dalo mi to opět talent, ale pouze to snížilo odolnost, ale nezvýšilo vnímání. Navíc Lotha je vyvolávačka a používá štít a štít má požadavky na odolnost, tedy i kdybych to udělal jen čistě s Lothou, bylo by to v jejím případě nevýhodné. Tak ten její úkol asi nesplním.

Pak tu měli arénu, kde se dalo bojovat. Byl tu nějaký trpaslík obchodník, který měl vcelku slušné věci, o které jsem jej okradl a pak mu jich poustu prodal zpět. Měl u sebe i klíč, který se dalo ukrást, ale asi bylo lepší mu jej nechat. Ten mě poslal za nějakou zdejší šamiponkou s tím, že s ní mám mluvit uctivě, jinak se mnou nebude chtít bojovat. Byli tu další postavy "Jednoho" a na konci byla ona šampionka. Dole pod mříží dokonce držela velkého démona prázdnoty. Musel jsem jí ukecat, ať se mnou bojuje, ale nepovedlo se mi to. Tak chtěla, ať nejprve projdu zkouškou a že pokud uspěju, bude se mnou bojovat.

Zkouška spočívala v tom, že jsem bojoval s několika (asi 5) nepřáteli v aréně. Nicméně všechny mé postavy měly na hlavě pásek a byli celý boj oslepené. Výzva byla v tom si to nesundat a vyhrát boj po slepu. Oslepení se pak projevuje tím, že postava může sesílat kouzla i útočit na nepřítele jen velmi kousek od sebe. Byl to zajímavý boj, musel jsem své hrdiny ukrýt za zdí a počkat, až nepřátelé dojdou blíž a pak jim dát nakládačku. Nutno říct, že byli poměrně silní.

Po boji jsem mohl bojovat o titul šampiona zdejší arény se samotnou trpaslicí šampionkou. Byla to lotryně a ovládala hodně schopnosti ničemi. Měla asi 800 životů a asi kolem 200 zbroje, trošku horší asi v magické. Už jsem bojoval i se silnějšími nepřáteli, nicméně ne za těchto podmínek. Tadle trpaslice byla opravdu rychlá, během kola dokázala urazit velkou vzdálenost a ještě měmálem přizabít. Musel jsem před vůbec zahájením vyčarovat všechny 4 strašidla a až pak přes dialog spustit boj, aby mě ta strašidla chránili. Sice to nepomohlo a trpaslice i tak na mě zaútočila, ale naštěstí v prvním útoku minula a v druhém se už věnovala strašidlu. Použil jsem na ní dovednosti ničemi, které ničí magickou zbroj, pak jí odteleportoval co nejdál a zasypal jí kouzli nabodnutí a ohnivé koule, aby hezky hořela. Po druhém kole se uvolnil velký démon prázdnoty a zapojil se též do boje. V tuto chvíli zde tak byly tři nepřátelské strany, které na sebe útočili. Moje parta, trpaslice a démon. Démon skočil k mému strašidlu a použil nějaké plošné bleskové kouzlo, čímž zranil všechny mé bojovníky. Trpaslice v tuto fázi ještě během dialogu s démonem použila neviditelnost. I démona jsem osteleportoval pryč, zhruba na místo, kde jsem věděl, že je trpaslice a zasypal jej dalšími kouzli země a ohně a nakonec použil neviditelnost na všechny postavy. Démon ještě útočil na nějaké mé strašidlo, v dalším kole již trpaslice přišla o neviditelnost a tak se démon a trpaslice pustili do sebe, když mé postavyneviděli. Já jim tam přivolal strašidla nabité ohněm všemi postavami a kouzlil dál kouzla, všechny 4 strašidla použili svojí ohnivou kouli i útok, nakonec nejprve uhořela trpaslice a chvíli na to i démon a já se stal šampionem arény. Démon byl mocnější nepřítel, než trpaslice.

Po boji mě šampionem ustanovil zdejší trpaslík obchodník a dal mi klíč od další odměny arény, kam se prý dostane jen šampion. Kousek od původního místa, kde jsme se s trpaslicí potkali a kde byl zavřený démon byl i vstup dolů, kde pasoval ten klíč. Nicméně v nižším patře byli další mříže a i když nebyly zamčené, nedaly se z nějakého důvodu odemčít a nepřišel jsem na to, jak to udělat. Za mřížemi bylo vidět, že je tam nějaký poklad v podobě truhlic, ale také se tam asi nebude snadné dostat kvůli jedu a podobně.

V brlohu trpaslíků byla ještě jedna místnost, zřejmě ze zdejším bossem Lotharem. Ten zrovna řešil svojí nevlastní dceru, které hráblo v bedně a chtěla jej zabít dýkou. Řešil něco se svým knězem, což by mimo jiné mohl být mistr pramene, který by mě mohl učit. Tento kněz má prý domeček západně od hospody, tedy ten, v kterém jsem již byl a kde spala trpaslice na poklopu do sklepa.

Šel jsem tedy tam, trpaslici jsem ukecal už dřív, tam jsem rovnou šel do sklepa. Pomocí vnímaní jsem odhalil páku na sloupku, která otevřela tajné dveře, ze kterých vyběhli dva vyplašení trpaslíci od Lothara. Něco málo mi řekli a pak jsem je nechal jít. Nejprve jsem ještě prozkoumal tudle místnost, na jedné stěně severozápadně jsem našel tajný spínač - lebku, která asi otvírá dveře. Chybělo jí ale jedno rubinové oko a nikde jsem nenašel nic, co by se tam dalo dát. Sice jsem tu našel nějaký amulet s rubínem, s kterého by se možná dal rubín i vytáhnout, ale nepřiešl jsem na to jak.

Vlezl jsem tedy do menší místnosti, ze které vyběhli trpaslíci, chvíli jsem tu raboval, až jsem šlápl na spínač na zemi uprostřed mísntosti a zavřel si tak únikové dveře. Skončil jsem tak ve stejné pasti, jako trpaslíci. Nevadilo. Pokračoval jsem dál v rabování. Ostatně vždy se můžu přesunout teleportem. Byla zde nějaká socha - hlava, s kterou se nedalo nic dělat. Za bednama byla schovaná polička, v které jsem našel dopis, adresovaný tomu knězi, kterého pro Lothara hledám a kde dostal od někoho instrukce, aby Lothara zabil. Taky tu byl návod, jak otevřít dveře pomocí oné sochy-hlavy. Otevřel jsem si tedy, přesunul se zase k trpaslíkům (měli v brlohu i teleport), šel za Lotharem a dal mu dopis pro kněze.

Byl docela rozčarován, řekl mi o tajné jeskyni a o jejich útocích na Řád a pašování zbraní. Prý s nimi vyzbrojoval své vojáky a že je to lepší, než když by je měl řád. Souhlasil jsem. Zněl docela rozumně, neboť taky říkal, že jednoho dne našli něco tak mocného, že to nesměl dostat do rukou nikdo, ani Řád ani trpaslíci a že to chtěli zničit. Nejspíše po tom jde ten kněz, co jej chtěl zabít. Mělo by to být v tajné základně trpaslíků na západě a udělal mi i značku toho místa s tím, že tam mám hned vyrazit a kněze zastavit dřív, než bude pozdě. Tudle značku mi nicméně asi udělala i trpasličí bojovnice u přepadlé karavany s tím, že tam odvlekli démoni prázdnoty černokněžníky. Tak nevím.

V Dřevospádu se už asi prozatím nic dalšího dělat nedalo, zdejší vojáky Řádu jsem ještě nechal raději žít, nejsem si jist, jestli je nebudu potřebovat a pokud bych je napadl, asi by se znepřátelili všichni. Nachystali jsme se tak na první cestu z města západní bránou, což by nás mělo dovést k oné základně trpaslíků.

« Poslední změna: Říjen 29, 2019, 11:35:43 od Milhaus »
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Divinity: Original Sin 2
« Odpověď #26 kdy: Listopad 01, 2019, 16:10:24 »

Vydal jsem se tedy na západ. Byly zde tři cesty, jedna na jih vedla na pláž s rybářem, kde jsem již byl, pak zde byla cesta na jihozápad, která vedla do středu této jihozápadní oblasti a pak cesta jemně na severozápad, kde by mělo být místo přepadení obchodníků, jak mi o tom vykládal jeden chlápek v hospodě.

Vydal jsem te tou jihozápadní, po chvilce mě u zbořeného dřevěnoho mostu napadli dva posedlí trpaslíci, kteřížto hned vzápětí dostali nakládačku. Na dřevěný most se dalo i vylézt na obě strany (nedalo se přes něj přejít). V té části více na východě byly jen nějaké předměty, nic zajímavého.

Já šel dál po cestě spíše na jih, která se po chvíli kroutila na západ, kde mě přepadli další posedlí trpaslíci. Byla zde nějaká přepadená karavana. Po jejich smrti se tam objevili i jejich duši, díky kouzlu, které mi umožňuje duchy vidět, ale nic významného mi neřekli. Z tohoto místa šlo jít více směry, buď dále na západ, nebo do hor mírně jihozápadně, nebo do dalšíh hor mírně jihovýchodně a nebo do hor na jih, případně se dalo jít severně do středu této oblasti, kam vedl i ten rozbořený most dříve.

Já se vydal nejprve jihovýchodně a dostal se tak přes liánu na pláž, kde nic nebylo, krom nějaké lampy. Tu jsem vyčistil a objevil se tam nějaký džin. Respektive to byl nějaký ještěr, co dříve byl též Vzřísený a bozi mu naslibovali hory doly, jak bude mocný a pak si to rozmysleli a všechnu moc mu vzali, což jej moc nenadchlo a tak se o moc obrátil k prázdnotě, která mu jí sice dala, ale současně ho zavřela do lampy. Prostě strašně srdcetrhající příběh, který mě ovšem nechával vcelku chladným. Džina jsem ukecal, ať mi dá nějakou knížku s kouzlem, ten pak zmizel a zůstala mi ještě nějaká další knížka s textem a prázdná lampa.

Pak jsem se zase vrátil a šel přímo do hor na jih. Byla zde nějaká socha, u které byly 4 pochodně. Zdálo se, že cílem je ty pochodně zapálit všechny, jenže ty rychle uhasli a tak to nešlo. Vyřešila to ohnivá koule, kterou jsem zapálil všechny současně a socha se nějak změnila a tak jsem s ní promluvil. Byl to nějaký prokletý věštec, kterého proklel Braccus Rex za to, že mu vyvěštil jeho pád. Kupodivu nebyl zrovna nadšený, že jsem louče zapálil a považoval to za mučení. Něco zajímavého mi o Braccusovi Rexovi povykládal, taky z něj i vypadla nějaký kniha s věštbou, začínám mít pocit, že Braccus Rex není tak úplně mrtvý, jak to vypadalo a že ti dva stopaři kdysi dávno v minulosti asi neodvedli dobrou práci, spíše to vypadá, že se Braccus Rex zčuchnul s Prázdnotou a že to nejspíše bude můj budoucí nepřítel.

Odsud se dalo jít na západ a dostat se tak na cestu, která z původního přepadení trpaslíků vedla na jihozápad do hor. Tady byl nějaký most, na něm pasti. U něj jsem měl i značku pokladu, kterou mi udělala bílá kočka Pox, ale abych jej odhalil, musel jsem zvednout všímavost pomocí kouzel. Přes most jsem se pak postupně dostal k nějaké pevnosti z vrchu, která asi vedla do Jeskyně vraků, což byla ona základna trpaslíků, kde bych měl najít trpasličího kněze Morduse pro Lothara. Nejprve jsem to tu vybral od věcí, dalo se i zaútočit na nějaké nepřátelé trpaslíky, co byly na nádvoří této zříceniny, ale prozatím jsem to nechal být a vrátil se na místo, k přepadené karavaně, kde mě přepadli trpaslíci. Odsud jsem se vydal po cestě na západ, která zase vedla k té zřícenině pevnosti, jen z jiné strany. I odsud bych na trpaslíky mohl zaútočit, ale zatím jsem to nechal být.

Tato cesta vedla kolem vstupu do pevnosti na sever a tak se dalo zase dostat k místu, kde byli dle značky přepadení trpaslíci. Došel jsem tak mostu, který vedl dále na sever do další oblasti, který hlídal velký troll. S trollem se dalo mluvit, tradičně po mě chtěl poplatek za přechod, nějakých 5000 zlatých, což se mi moc dávat nechtělo. Nechtěl jsem jej ani zabíjet a ukecat se mi jej nepovedlo a tak mi dal úkol, abych zlikvidoval jiného trolla na jiném mostě kousek vcentru oblasti, který má poradně nízké ceny a je nepříjemnou konkurencí. Přes most mě ale přejít nenechal. Dole pod mostem více na západ byla vidět i nějaká menší pláž s vraky lodí a sochou teleportu a také výustí nějaké jeskyně, ale nedalo se tam dostat.

Kousek od mostu směrem na východ byly vidět nějaké krvavé stopy a ty vedly do takového menšího místa kousíček od mostu, kde byla dřevěná cestička a kousek odsud i duch zabitého obchodníka. Ten mi řekl, že jej nezabili démoni prázdnoty, ale ten parchant obchodník v hospodě, protože chtěl shrábnout všechno zboží. Chtěl po mně, ať toho obchodníka vykuchám a donesu mu jeho hlavu. Byl zde i hrob tohoto obchodníka a po vykopání jsem našel truhlici a když jsem jí vzal, napadli mě nějací tři zplozenci prázdnoty.

Pak jsem se zase vrátil na původní cestu a šel dál směrem na východ směrem k Dřevospádu, až jsem se dostal zase na původní křiovatku u výlezu z Dřevospádu. Byla zde asi cestička více na sever, kama by se možná dalo dostat do té oblasti severně, kam vedl most, který hlídal troll, ale tam jsem zatím nešel. Udělal jsem tak okruh v této jihozápadní oblasti a měl jí skoro celou projitou. Ještě jsem došel k rozbořenému mostu, kde mě původně přepadli dva trpaslíci a vylezl na něj, abych prozkoumal i úplný střed, byl zde nějaký tábor trpaslíků, kde byli nějací mrtví trpaslíci, nějaké truhle na rabování a po začarování kouzla i duch trpaslíka, který mi taky něco řekl.

Pak už byl čas jít do Jeskyně vraků. Rozhodl jsem se, že zaútočit na trpaslíky na nádvoří bude lepší z hradeb, na kterých jsem byl poprvé, když jsem je viděl. Byl zde i nějaký démon práznoty - kudlanka, ale ten někam zmizel. Trpaslíci tam měli i nějakou sochu, která kupodivu byla během boje taky nepřátelská, ale netuším, co dělala, jelikož jsem jí zničil jako první a během ničení nedělala nic. Po boji se dalo jít v zřícenině jedinou cestou do vstupu do jeskyně, který měl podobu velké lebky. I zde v tom místě boje byli nějací duši, především nějakého mrtvého černokněžníka a spoustu dobrot našla i elfka, která též mohla z masa něco vyčíst.

Vlezl jsem dovnitř jeskyně. Nic moc tu nebylo, spousta mrtvol a dobrot pro elfku. Byl tu zase vidět i démon-kudlanka, ale někam zase odešel pryč. Našel jsem tu ale dokonce i živou trpaslici, se kterou šlo i mluvit, ale nic smysluplného mi neřekla. Cesta končila na jěnom takovém větším útesu, kde byla i krysa, která mi řekla, ať odejdu pryč, dokud můžu. Dole z útestu byl vidět nějaký vrak lodi a ještě níž pak pokračovala jeskyně dál. Pokud bych se odsud chtěl vrátit zpět do jeskyně, odkud jsem přišel, napadlo mě několik těch démonů kudlanek, svázali mě a odnesli do nějaké jiné jeskyně, kde byla moje parta rozdělaná, tedy každý jsme byli někde jinde. Tento boj se asi nedal vyhrát, ale moc se mi to nelíbilo.

Místo toho jsem použil teleportační pyramidy a pomocí kouzel teleportace a schopnosti telekineze dostal jednu pyramidku na ten vrak lodi dole pod útesem. Zde byly pasti a taky truhla, která se dala vybrat. Odsud pak šla pyramidka přenést ještě níž do jeskyně, na nějakédřevěné trosky nejspíše lodi.

Mohl jsem z lodi slézt a byl tam vidět už i ten samotný trpaslík knět Mordus, jak tam přešlapuje a cosi drmolí. Taky tu ale byl poklop, který vedl do jiné oblasti a jelikož jsem to chtěl nejprve důkladně projít, než se pustím do trpaslíka, šel jsem tím poklopem.

Objevil jsem se v části jeskyně, kam by mě nejspíše přenesli ti démoni, akorát jsem měl kompletní partu na jednom místě. Tahle část byla docela velká, po chvilce mě ostatně i napadl jeden ten démon kudlanka. Měla poměrně velkou magickou zbroj, nicméně dospěl jsem k názoru, že je obecně efektivnější všechno zabíjet kouzli, než fyzicky, protože kouzel mám prostě víc a je to rychlejší.Navíc magické poškození způsobuje i prostředí, třeba jed, nebo oheň a podobně. Kudlanka tak z velké míru spíše uhořela.

Pak cesta vedla více směry, byly zde i zamčené brány, které jsem nechal rozbít své vyvolané strašidlo. Prošel jsem to tu tedy úplně celé, nejpve jsem šel spíše jihovýchodně a dostal se tak až do slušně vybavené cimry, kde byly truhle s Mírotvůrce, což je loď, které kapitánovala kapitánka v hospodě v Dřevospádě a která se jí potopila a ona furt slyší zvony. Nikam jsem se ale tady v jejím úkolu nepohnul. Byla tu ale trpaslice, která cosi dělala se smrtimlhou. Zjistil jsem, že trpaslíci získali při přepadení lodi Řádu smrtimlhu a Mordus a jejich královna v Arxu se jí zřejmě rozhodla použít. Lothar byl asi proti, neboť se smrtimlhy děsil a takou zbraň považoval za příliš strašlivou. Ona smrtimlha je silně jedovatý plyn, který dokáže zabít vše živé. Já, jakožto Ifan s tím mám zkušenosti, neboť v době, kdy jsem byl pod vedením Alexandera jí řád použil, já měl za úkol varovat elfy, jenže jí použili dřív, než bylo domluveno a všechny elfy tak vyvraždili. Elfové se tak díky tomuto útoku smrtimlhy stali ohroženým druhem a já kvůli tomu odešel od řádu, stal se osamělým vlkem a řešil, rpoč to všechno se vlastně stalo a měl vyčitky svědomí, že to bylo kvůli mě. Nejspíše to je i věc, které jsem se Alexandara chtěl zeptat, proč tu smrtimlhu použili dřív, než jsem stihl elfy varovat.

Trpasice ale čekala na nějakou specialistku, která uměla udělat bombu, která smrtmlhu obsahovala. Měla by to být nějaká ještěrka a měla by být už na cestě do jeskyně. S trpaslicí se dalo i obchodovat a tak jsem jí prodal všechny krámy, co jsem měl. Kousek od této její místnosti bylo i malé jezírko, u kterého byl zakopán poklad a po vykopání se tam objevila díra, kterou se dalo vlízt zase do této místnosti s trpaslicí, jen trochu níže, kam by jinak jít nešlo a kde byla truhla. V místnosti s trpaslicí byla i krysa, která o dírách mluvila a říkala, že je to jediná cesta pryč.

Vrátil jsem se zhruba do středu této oblasti, kde jsem našel zase poklad a po vykopání díru, která vedla na útes - místo, kde mě napadlo několik démonů kudlanek a odneslo by mě sem do této oblasti. Když jsem tou dírou prošel, tak to ostatně zase udělali, protože před tím jsem je obešel, ale zase se mi to nelíbilo a tak jsem to vrátil a raději pokračoval od díry více na sever. Zde byly další trosky nějaké lodě, kde se dalo rabovat a kde bylo několik nepřátelských prokletých vajček (byli jako nepřátelé, ale sami o sobě nic nědělaly, pokud je ale hráč nezničil dost rychle, vylýhly se z nich démoni prázdnoty - štěnice). Tydle vejce byl různě v této oblasti, krom démonů kudlanek. Na tomto místě na lodi byli ještě ale i nějací nepřátelští trpaslíci. Všichni dostali na držku a cesta vedla ještě dále na sever do jeskyňky a v ní se dalo jít západně, kde byl i tajný průlez a cesta zase na jih zpět do míst, kde jsem již byl a kde jsem začínal. Vrátil jsem se kousek na jih a šel chodbou na západ, kde tato velká oblast zase pokračovala dál. Byly zde i nějaké nové příšery - démoni prázdnoty upíři a podobně. Taky tu tuším byla teleportační socha. Jeskyně vedla až na útes, kde bylo vidět, že se dá přeskočit na další dva útesy na jih a sever a pokračovat dál v cestě a dalších oblastí. Použít k tomu ale bylo třeba teleortačních pyramid. Nejprve jsem šel na jih a prošel zdejší oblast. Byl zde nějaký posedlý trpaslík s kyblem na hlavě, který se snažil odolat svému posednutí a s kterým šlo i mluvit. Mohl bych jej během dialogu i podřezat, ale nakonec to skončilo bojem a objevil se tam i nějaký ještě další trpaslík. Celé jsem to tu vyraboval, ale jinak tu nebylo nic zajímavého.

Vrátil jsem se zasena útesy a pomocí pyramid se dostal na ten severní, zde byly zase nějací nepřátelé, bylo tu i hodně těch prokletých vajec a nešlo se k nim dostat včas, takže  z některých se ty štěnice vyklubaly. Po boji se to tu zase dalo vybrat. Pak jsem se vrátil úplně zpět a došel k tajnému průlezu, který jsem během průzkumu našel a vynechal jej a zjistil, že vede přesně do tohohle místa s mnoha vejci, jen tam člověk příjde z jiné strany. Tím jsem měl celou tudle oblast projitou a vyčištěnou od havěti a tak nezbývalo, než se vrátit k žebříku, kterým jsem sem přišel a podívat se na zdejšího trasličího kněze Morduse.

Před tím, než jsem zahájil dialog, jsem si i předchystal bojiště, neboť jsem měl takové divné tušení, že tento rozhovor skončí bojem a že to nebude nic hezkého. Na pohle sice trpaslík nevyladal zas tak silně a už jsem bojoval s horšími nepřáteli, ale tak nějak jsem již věděl, že nic není takové, jak se zdá. Byly zde různě po oblasti sudy, jeden s olejem a jeden s jedem v horní části tohoto místa a jeden s prokletým olejem dole, kde chodil trpaslík. Všechny jsem je pomocí telekineze dal do středu místa, kde chodil Mordus, pak ještě rozdělil partu, abychom nestáli všichni úplně u sebe, jelikož bylo jasné, že trpalsík je kouzelník a že bude mít i nějaká hromadná kouzla. Nejvýhodnější místo na boj mi přišlo zvrchu zdruhé strany, než odkud jsem sem přišel, kde byla nějaká menší místnustka s věcmi a dřevená palisádka. Kolem ní jsem tedy rozestavěl své postavy a pak na ní vlez a zahájil dialog s Mordusem. Mordus tu měl i asi 5 prokletých trpaslíků, co jej hlídali.

Žádná možnost, jak s Mordusem vést dialog, aniž by to skončilo bojem asi nebyla, jelikož mu asi krapek hrabalo v bedně. Jakmile začal boj, musel jsem jej přenést pomocí kouzla teleportace k těm připraveným sudům a pak použít ohnovou kouli a prakticky celopu spodní část podpálit díky tomu, jak se ten olej, jed a prokletý olej rozlil po oblasti. Vzniknuvší oheň byl navíc prokletý a Mordus ani ti ostatní trpaslíci se mu prakticky nemohli vyhnout. Odteleportoval jsem tam i jednoho trpaslíka, který byl blíž a který neměl magickou zbroj. Potíž byl v tom, že jeden trpaslík na Morduse začaroval kouzlo opovnění a s ním nelze postavu teleportovat a sám Mordus uměl skákat z místa na místo a tak se přesunul k mým postavám. Vyřešilo to sice kouzlo medůzí hlava, díky které zkameněl, ale byl moc blízko, abych na něj mohl sesílat kouzla. Po nějaké době se Mordus proměnil na obrovzkého démona prázdnoty - kudlanku, měl asi 600 fyzickou zbroj, asi 300 magickou zbroj a hlavně asi 3000 životů. Dával neskutečné pecky a nešel teleportovat pryč, třeba do toho ohně ve středu. Nejsem si úplně jist, co se tady má jakože dle autrů dělat, ale nemyslím si, že je možné tento boj vyhrát. Mé postavy dávali max poškození kolem 100 životů a to jen u těch nejsilnějších kouzel a musel bych je tak začarovat 30x, tedy vydžet 8 kol, pokud bych použil 2 za kolo, tak 4, jenže těch kouzel s takovým zraněním není tolik a většina je slabším, takže by ten boj trval spíše mnohem mnohem déle, než 8 kol a to nepočítám zbroje. On by byl schopný kteroukoliv mojí postavu bez léčení a podpory zabít během kola nebo max dvou a k tomu zde byli ještě ti další trpaslíci. Prostě nemožné to vyhrát. Možná je ta jeho přeměna v kudlanku jen dočasná, nevím. Ale veškeré mé pokusy po jeho proměně vzaly docela rychlý konec a skončili smrtí některé mé postavy.

Nakonec jsem to ale udělal tak, že jsem Morduse zabil dřív, než se stihl proměnit v kudlanku. Sice jsem tím přišel asi o zkušenosti za ty další trpaslíky, jelikož ti po porážce Morduse hned vybuchli, ale to byl asi jediný způsob, jak jej porazit. Po pobji nebyl mrtví, jen zmlácený a dalo se s ním mluvit. Chtěl jsem, aby mě učil něco o pramenu a slíbil mu,že pokud mě něco naučí, nechám jej odejít. Musel jsem sežrat sdrce démona prázdnoty, což teda nebyla zrovna pochutina, ale naučil jsem se, jak mít více pramene v sobě (počet nabití pramenem stoupl na 2). Trpaslík - kostlivec, taky působil dost vyděšně a bál se nějaké mocné bytosti a nechtěl o ní mluvit a nic říct. Nějak jsem tam z nějakého důvodu cítil na pozadí Braccuse Rexe a že s tím nějak prostě bude souviset, ale jistě to nevím. Nakonec jsem jej mohl buď nechat jít a splnit slib, nebo ho zabít. Taky jsem se mohl od něj ale nic o pramenu nenaučit, nejspíše i stím hra počítá. Nechal jsem jej jít, i když nevím, jestli to není chyba.

Pak jsem mohl prozkoumat oblast jeskyně, která byla za ním a kde jsem ještě nebyl. Po cestě dál byl jeden výlez ven asi z jeskyně a pak ještě nějaké obytné prostory s věcmi, kde byl i poklop někam níž. Šel jsem nejprve poklopem níž, bylo zde nějaké podzemní jezírko, v kterém byly nášlapné pasti a byl zde i ostrůvek, kde ležela nějaká mrtvola trpaslíka. Obral jsem jí a našel pytel v kterém byl rudý rubín ve tvaru oka, o kteérm bylo jasné, že patří do spínaře lebky v domě Morduse ve dřevospádu.

Po cestě pryč z tohoto ostrůvku a místa se pak stalo něco hodně divného, neboť skrz zeď jeskyně sem projela loď, respektive vrak lodi, která mi zabrnila i v cestě, taky sem přicupitalo několik malých krabů a žralok a začal boj. Malincí kraby nebyli nepřátelští, jen žralok a ten útočil na ty kraby. Zabil jsem je všechny a pak si prosekal lodí cestu ven.

Když jsem vylezl zase poklopem do obytné místnosti, šel jsemz jeskyně s Mordusem ještě tím dalším východem a objevil se na menší pláži, kterou jsem už viděl dřív, když jsem byl na mostě, který hlídal troll. Byla zde teleportační socha a na jedné lodi byl vidět poklop. Na loď se dalo dostat pomocípyramid. Uvnitř byla smrtimlha, ukázalo se, že je to Mírotvůrce, jehož kapitánka je v Dřevospádu a slyší zvony. Fanemu smrtimlha nevadí a může jí projít, tak to tu vybral. Našel zde i kompas kapitánky. Nicméně nijak nás to neposunulo v jejím úkolu. Pak už tu nebylo co dělat a tak jsem se teleportoval do Dřevospádu, rozprodal ty fůry krámů, co jsem měl, nakoupil nějaké kouzla a věci, co mi chyběli. Nejprve jsem šel za tou kapitánkou jí dát ten kompas, ale nešlo to. Tentokráte mi sice řekla, že kompas postrádá, ale nešlo jí říct, že jej mám a ať si jej vezme. Nevím, co v jejím úkolu mám udělat a jak se v ním posunout dál.

Pak jsem šel do domu Morduse a pomocí červeného šutru správně umístěného v lebce jsem otevřel v jeho sklepě dveře. Došel jsem tak nějakému hlavolamu se spínači na zemi. Nebyla tu nikde žádná nápověda, co se s ním má dělat, prostě jen hlavolam a zápis v deníku, že jsem našel hlavolam. Byla to plocha s 4x4 spínači ve čtverci. Pokud jsem některý spínač zatížil, objevila se nad ním i nad sousedícími spínačemi modrá značka vody. Pokud jsem zatížil další tak, aby byl ovlivněn některý spínač 2x, objevila se nad ním místo modré značky vody, červená značka ohně. Pokud byl některý spínač ovlivněn 3x, objevila se místo značky ohně zelená značka země. Pokud 4x, neobjevilo se nic a značka zmizela. Kousek od spínače byly i magickýzamčené dveře dál, tedy bylo třeba vyluštit hlavolam a otevřít dveře. Asi hodinu, možná dvě jsem bádal nad tím, co je cílem tohoto hlavolamu. Povedlo se mi třeba docílit toho, že byly nad všemi spínači modré značky. Nebo červené značky. Ale nic, dveře se neotevřeli. Došel jsem tak k závěru, že cílem je udělat všude zelené značky, ale to asi nešlo, nebo jsem nepřišel na nic, jak to udělat. Nakonec spíše ze zoufalství jsem se spíše zaměřil na hledání nějaké nápovědy, protože to prostě nebylo možné, ale nic jsem nikde nenašel a ale napadlo mě použít kouzlo s viděním duchů. V tu chvíli se tam nápověda opravdu objevila a pak již bylo řešení zase pro změnu velmi snadné a jednoduché.
viz screen: https://i.postimg.cc/HLNxtXvC/Eo-CApp-2019-10-31-23-53-51-727.jpg

Otevřely se tak dveře dál, do další místnosti, kde ležel na jěkém lůžku kostlivec. Byla zde spousta nádob na vykrádačku, ale ukázalo se, že jsou topřevlečení kostlivci, kteří mě napadli. Po boji jsem i promluvil s tím připoutaným kostlivcem, ukázalo se, že patří k rase nesmrtelných, jako Fane. Nejspíše díky rozhovoru s Fanem mi i řekl, kterou páčku mám zmačknout na zdejším přístroji, abych jej uvolnil a osvobodil. Na pultu se spínači před ním jsem tak zmačkl druhou páčku zleva, to jej opravdu uvolnilo, jako odměnu mi nabídl nějakou knihu dovedností s několika oblastí, pramen mě učit nechtěl. Po rozhovoru zničil ten pult s páčkama a zmizel a já dostal za úkol jej najít a zjistit, co dělá, neboť se mi příliš nezdálo to, že mumlá něco o tom, že má hlad a že jde jíst.

Zde již ale dále dělat nebylo co a nevím, kam kostlivec šel a tak jsem šel do brlohu trpaslíků za Lotharem mu říct o Mordusovi a mé návštěvě jejich jeskyně. Kupodivu v dialogách jsem všem říkal, že je Mordus mrtvý, ačkoliv jsem jej nechal žít. Od Morduse jsem dostal nějaký amulet a ten jsem Lotharovi ukázal, takže mi i věřil, že jsem Morduse zabil. Řekl jsem mu i to, že vím o smrtmlze a on už pak nezapíral a byl rád, že se Morduse povedlo zastavit dřív, než se dostala do rukou královny trpaslíků. V tomto bodě jsem jej nejspíše krapek zklamal, jelikož Mordus už jí stihl na lodi propašovat do Arxu. Slíbil jsem mu, že udělám vše proto, abych jí našel a zničil.

Tím jsem prozatím skončil. Nejspíše bych si měl vážně promluvit s obchodníkem v hospodě o vraždách a hlavách. Kostlivce a číšníka z hospody nevím, kde mám hledat, tak se třeba časem najdou sami. Měl bych nejspíše z města vyrazit na sever, okolo šibenice a projít centrální část Vražedného pobřeží, kde by měl být i druhý troll na mostu, který má malé ceny.


Dosáhl jsem 12 úrovně a stále si nejsem jist, jak je to s nepřáteli a jestli levelují společně s hrdinou, nebo jestli mají své úrovně dány napevno a já jen mám to štěstí, že procházím hrou přesně tak, jak si to autoři naplánovali.

Spíše bych se přikláněl k tomu, že postavy se při svém prvním generování řídí úrovní hrdiny a tedy jí mají stejnou. Pokud se jedná o nějakého bosse nebo silnějšího nepřítele, může jí mít i o určitý počet levelů vyšší. Pokud je ale hrdina v této chvíli nezabije, odejde pryč, někde nějaké další levely zase získá a vrátí se, už se podle něj neupraví a budou na levelu nižším (na tom, kdy jej poprvé potkali). Ale jist si nejsem.

Co se týče rozvoje, myslím, že se hráči vyplatí mít u všech magií 2 body a můct se naučit a používat kouzla 2 úrovní. Vyplatí se to i u schopností, které se váží na zbraně, tedy ničemi (dýka), lovec(střelné zbraně), válečnictví (zbraně na blízko), ale jen kvůli některým dovednostem. Ty dovednosti v nich, které i vyžadují přímo tu zbraň, jsou ve směs na nic, ale dovednosti, které jí nepotřebují, jako třeba právě v dovednosti lovec taktický ústup, nebo v ničemovi plášť a dýky či ničení magických zbrojí a podobně, se hodí všem postavám. Podle toho by se měla daná postava i ty dovednosti naučit. Od třetí úrovně dovedností to už je diskutabilní. Ne jen, že většinou potřebují 2sloty v paměti, ale navíc na své použití vyžadují pramen a tedy jsou prakticky nepoužitelné.

Co se týče vybavení, je to též otázka. Je dobré, pokud každá postava má u sebe štít a může jej kykoliv nasadit a použít dovednost posílení štítu (kteoru štít automaticky dodá při nasazení), když její zbroj klesne. Celkově je štít i užitečný na nošení, protože dost zvyšuje zbroje jako takové, ale vyžaduje to odolnost. Co se zbraní týče, nejspíše je výhodnější, pokud postavy mají spíše zbraně na dálku a snaží se udržet co největší odstup od nepřátel. Především od těch, co útočí sami na blízko, jelikož ti dávají děsné pecky a rozhodně není dobré stát vedle takové postavy. Zbraně na blízko s fyzickým útokem jsou luky a kuše, nicméně ty mohou dávat i útok magický, ať už díky jedné dovednosti elementární šípy, nebo talentu elementární tulák, nebo speciálním šípům. Luky i kuše mají relativně velké zranění, ale jsou to obouruční zbraně a tedy nelze mít současně s nimi v ruce štít. K lukům se váže i pasivní dovednost lukostřelba, do které je možné dávat body a která zvyšuje sílu útoků s luky. Ale moc si nemyslím, že se vyplatí do toho dávat body, alespoň tedyne ze začátku.

Pak jsou tu malé magické hůlky, které také střílí na dálku a mají magický útok. Lze mít v každé ruce jednu, což zvýší sílu útoku, nebo mít v ruce jen jednu a štít, což zvýší obranu. Vzhledem k tomu, že postava ale většinu útoků dělá pomocí naučených kouzel a ne pomocí základního útoku jako takového (kouzla dávají větší zranění), tak je víceméně asi zbytečné mít v ruce dvě hůlky a je výhodnější ten štít. Nemluvě o tom, že tyto zbraně mají magický útok stejně, jako kouzla, ale ono by se spíše někdy hodilo mít útok fyzický. Jsou zde dvě pasivní dovednosti, které zvedají útok. Buď jednoruční zbraň, nebo dualista. Jednoruční zbraň bylě zvyšovat útok při použití jedné jedoruční zbraně, nejspíše v kombinaci se štítem. Schopnost dualista by se naopak měla projevit jen v případě, že je postava vybavena dvěma jednoručními zbraněmi. Nejsem si jist, jestli se to vztahuje i na magické hůlky, nebo jen na skutečně zbraně alá meč/sekera/dýka. Na hůlky se neváže žádná dovednost se schopnostmi a k sesílání kouzel není nutné mít je v ruce.

Pak jsou zde zbraně na blízko s fyzickým poškozením. Na dýky se váží dovednosti ničemi a většinu bez dýk v ruce nejde použít. Dýky jsou ale poměrně slabé a moje elfka, která je má, se v drtivé většině případu do útoku s nimi nedostane a pokud ano, stejně to není nijak zvlášť efektivní. Ono dýky by měly mít vysokou šanci na kritický zásah a lotři obecně by na to měli být specialisti, měli by nejspíše útočit do zad a ideálně při plížení a podobně. Ale moc efektivní to není a pokud to jde, je rozhodně efektivnější místo toho nepřítele trefit ohnivou koulí a pak vyčarovat zjevení ohně, který jednak zas trefí ohnivou koulí a pak jej ještě praští. Když už to nejde, tak stejně radši držet odstup a zastřelit to třeba tím lukem a když nejde ani to a boj na blízko je nutný, použít spíše jiné zbraně. Na boj na blízko a jeho použití má totiž značná vliv i portsředí a kouzla jiných postav. Kdybych měl postavu vybavenou dvěma sekerama a naběhl na nepřítele s tím, že jej jdu zmlátit, nesmel bych na něj žádná kouzla či hromadné útoky použít, protože bych zasáhl i svého hrdinu. Pokud by navíc okolí hořelo, nebo bylo ledové, jedové, nebo bleskové, dostával by poškození i od něj.

Jednoruční zbraně jako meče nebo sekery se dají používat podobně, jako hůlky, tedy buď dvě v každé ruce jednu, nebo jednu a štít. Podle toho, co by případně hráč z těch pasivních dovedností rozvíjel (jednoruční/dualista), by pak měl být vybaven. Tedy mít buď jednu magickou hůlku a jednu jednoruční zbraň a vždy štít, nebo dvě hůlky a dvě jednoruční zbraně, štít mít v batohu a vytáhnout jej jen v případě potřeby a pak jej zase dát do batohu a vzít si zbraň. U dýk je jasné, že by měla mít postava dvě a případně i rozvíjet dualistu. Na zbraně na blízko se váže schopnost válečnictví a většina tamních dovedností nějakou zbraň na blízko vyžaduje (je asi většinou jedno, jestli jednoruční nebo obouruční).

Poslední možností jsou ty obourční zbraně. Zas je zde i pasivní schopnost Obouruční zbraně, která zvyšuje útok s nimi. Jsou zbraně s fyzickým poškozením (sekery, palice a podobně), nebo s magickým poškozením - tedy dvojruční magické hole. Tydle zbraně dávají zranění vždy vyšší, nejde logicky je mít v ruce a používat štít, ale mělo by jít ten štít vytáhnou, použít schopnost posílení štítu a pak zase vytáhnout obouruční zbraň. Dle nepřítele a situace použít buď s fyzickým nebo magickým útokem. Magické hole skrz jednu schopnost umožnňují i útok na dálku, ale není to tak praktické, jako v případě hůlek.

Varianta s obouruční zbraní s tím, že bude mít u sebe postava v batohu jak palici, tak magickou hůl a tak i štít je asi nejshůdnější, protože zbraně na blízko se sice moc často nepoužívají, ale když už, tak ať to nepřítele alespoň štípne. Jenže je to dost náročné na sílu postavy, kterou by bylo nutné zvedat. Zatímco třeba u dýk je potřeba obratnost a hodí se je kombinovat třeba s luky.

Ve finále tak zatím to hraji tak, že dvě postavy mají v ruce magickou hůlku a štít, jedna luk a jedna dýky, ale s tou elfkou s dýkama budu muset něco udělat, protože ono když už se do boje dostane, stejně už teď není moc efektivní (ze začátku to byla moje největší vražedkyně a většinu bojí rozhodla defakto ona), ale nyní se většinou do boje vůbec nedostane a když jí dojdou kouzla, nemůže se za nepřáteli stejně dostat, aniž by prošla prokletým ohněm několik metrů a i když to udělá, tak to pak tam neustojí a nepřátelé jí umlátí jak magií, tak fyzickými útoky (ani v jednom na tom není moc dobře).



IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Divinity: Original Sin 2
« Odpověď #27 kdy: Listopad 02, 2019, 15:37:51 »

Moc daleko jsem nepokročil a spíše se snažil vyřešit některé nedokončené úkoly v Dřevospádu, víceméně spíše neúspěšně. Nejprve jsem zašel za obchodníkem v hospodě, předal mu práznou skříňku, kterou chtěl a ale z toho, že jsem jí vybral, moc radost neměl. Měl bych tohoto obchodníka i zabít pro toho druhého obchodníka ducha, kterého zabil, ale nepřišel jsem na způsob, jak to udělat, aniž bych kvůli tomu musel pozabíjet celou hospodu. Nejspíše by se jej dalo nějak dostat ven přes jídlo, neboť má hlad a chce místní spěciální vyhlášený guláš (který zdejší kuchařka vařila z mistrů, než jsem jí zabil). Dva guláše jsem zde i ukradl, zkoušel jsem jeden i otrávit jedem, ale žádný efekt to nemělo, druhou porci jsem mu dal normální s tím, že třeba půjde na latrinu venku před hospodou (někdo v ní zrovna tlačí a stěžuje si, co do toho guláše dali), ale i tu sežral a nic. Pak mi řekl, že už je plnej a že by do sebe dostal jedině něco extra speciálního. Jenže nevím co, kuchařka je už mrtvá, servírka se se mnou nebaví, tak nevím, jak jej dostat pryč, nebo co mu dát.

Pak bych rád pokročil v úkolu s kapitánkou v horním patře, ten její kompas už mám, ale dát se jí nedá, furt slyší zvony. Přesunul jsem se znovu k vraku lodi přes sochu, kde jsem kompas našel a šel do Mírotvůrce, zde jsem i použil kouzlo na vidění duchů a nějaký duch nějakého mista tu i byl a něco mi řekl o jeho smrti, ale v úkolu mě nijak neposunul. Přesunul jsem se ještě do jeskyně trpasličích pirátů do místnosti, kde byla trpaslice - vědkyně - obchodnice, co něco kutila se smrtimlhou. Zde by měli být nějaké bedny z té lodi, ale nenašel jsem nic, co by mě posunulo dál. Tedy opět nevím, co v tomto úkolu mám udělat.

Když už jsem byl tady, ještě znovu jsem si promluvil s trpaslicí, tentokráte ale s Ifanem (před tím jsem s ní mluvil s Lothou). To mě posunulo v mém osobním úkolu, jelikož ten dialog se pak rozvíjel ještě trochu jinak a já zjistil, že to zařízení na uvolnění smrtimlhy - tu bombu, co má, já znám a že jsem to byl já, kdo jej elfům přinesl, a že mě nejspíše obelhali, neboť mi řekli, že to zařízení dělá něco úplně jiného. V konečném důsledku tak jsem to já, kdo může za vyvraždění skoro všech elfů a ani jsem o tom nevěděl. Měl bych najít tu ještěřanku, která to zařízení vymysela. Tady jsem se tedy kousek posunul. Nakonec jsem i tu trpaslici zabil, aby v tom vývoji té zbraně se smrtimlhou nepokračovala. S kapitánkou jsem každopádně nehl.

Pak jsem se vrátil do Dřevospádu a šel do horního patra kasáren. Od trpaslíka Lothara jsem dostal klíč od zdejší truhle jakožto odměnu, měly by v ní být nějaké cennosti, ale byli zde dva mistři. Kuchnul jsem je a truhlu vybral, těm spodním to nevadilo.

Nakonec jsem se tedy rozhodl rezignovat na plnění těch úkolů, u kterých nevím, co mám dělat a šel z města východní bránou a na sever, kolem šibenice, projít centrální oblast nad Dřevospádem. Během toho jsem se ale ještě zastavil ve zdejším kurníku, neboť v deníku jsem měl pořád otevřený úkol s kuřaty, jakl jsem zdejší kvočně to jedno vejce přinesl. Zjistil jsem, že kuře se už vyklubalo a zabilo všechny zdejší slepice a nejspíše se z něj stalo nějaké monstrum, ale pořád to byla slepice. Po rozhovoru s kuřetem mě začalo považovat za matku a začalo mě pronásledovat. Pomocí vidění duchů jsem i objevil ducha zdejší kvočny, co mi úkol zadala a ta chtěla, abych kuře dovedl k jeho otci, nějakému spešl kohoutovi. Kuře šlo pořád za mnou, takže jsem vlastně ani neměl moc na výběr. Dle značky na mapě je spešl kohout někde v té centrální oblasti nad Dřevospádem, kam jsem měl tak či tak namířeno.

U šibenice jsem ještě použil kouzlo vidění duchů a promluvil s duchem zdejší pověšené ještěřanky, nic zajímavého mi neřekla. Nicméně možná jsem jí mohl říct, že jejího bývalého milého, který jí podrazil, tedy Mistra Borise, který byl v Pevnosti, jsem již krapek zabil a možná by jí to udělalo i radost.
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Divinity: Original Sin 2
« Odpověď #28 kdy: Listopad 03, 2019, 15:23:34 »

Vydal jsem se tedy na sever nad Dřevospad, byl zde nějaký starý mlýn, u kterého stála trpaslice hudebnice. Byla to ségra nějakého trpaslíka, kterého jsem již potkal v Pevnosti, tomu jsem tam i ukradl loutnu, ale dát jí ju nešlo. Prodávala loutny, ale ukecal jsem jí, ať mi vyrábí a prodává i luky a ona řekla, že se za ní mám stavit později.

Šel jsem tedy ještě dále na sever, protože tudy bych se měl dostat k megakohoutovi a zbavit se kuřete a jednak tu byla i vidět na mapě i teleportační socha. Došel jsem k nějaké zřícenině, kde byli paladini. Já, jakožto Ifan jsem k nim dříve patřil, když jsem ještě sloužil Božskému Lucianovi a jeho synovi Alexandarovi, než mě podrazili. Před vstupem měli i pasti, které málem přizabily moje kuře Pipi a musel jsem si na ně dát pozor.

Většina postav mi nic nijak zvlášť zajímavého neřekla. První paladin vůbec nic, pak tu byl nějaký farmář, který utekl z oblasti Temnojam na východě a který se mi po chvilce ukecávání přiznal, že tam nechal svojí holku a bojí se tam vrátit. Pak tu byli nějací mrtví paladini, kterým jeden paladin zpíval písničku a kousek od něj i zdejší velitel Paladinů, co seděl u stolu s nějakou mapou. Ten mě poznal a byl rád, že žiju a dal mi úkol, abych prošetřil aktivitu bílých mistrů (nejaké vyšší verze mistrů řádu) v Temnojamách. Taky prodával dovednosti válečnictví a lukostřelce, takže jsme jej poctivě o všechno okradli. Pak tu byl i paladin, kterého jsem již potkal v Pevnosti a kterými pomohl dát nakládačku tamnímu veliteli. Pevnost měla i most, kudy se dalo projít na východ do oblasti Temnojam, která by dle všeho měla být zamožená zplozenci prázdnoty. Vedlo mě tam několik úkolů, jednak tam chtěl jít Fane, jednak mě tam posílal tady ten paladin a jednak by kousek od tama měl mít farmu velitel Hledačů Gareth. Ale zatím jsem tam nešel a pokračoval v průzkumu těchto polí v centru nad Dřevospádem.

Vrátil jsem se tedy a šel kousek severně a západně, až jsem došel k nějakému domečku, kde jsem viděl, že je Gareth s nějakým chlapem. Vedla zde i cestička přes vodu dále na sever, od které by měl být kousíček ten megakohout. Protože jsem měl strach, jestli mi nechcípne, nejprve jsem šel za tím megakohoutem se toho kuřete zbavit.

Megakohout naznal, že to opravdu je jeho dítě, ale že je prokleté a že jej mám zabít, jinak nás zabije všechny. Odmítl jsem a objevilo se tam hodně prokletých kuřat a napadly nás. Nebyly příliš silné a neměli žádné zbroje, takže pochcípali rychle. Z jejich těl nicméně padaly vcelku vzácné orby prázdnoty (dají se použít jako runa do předmětů) a temné perly. Cesta tu vedla i ještě dál, do dalších oblastí na sever a severovýchod, ale já se prozatím rozhodl se vrátit k té centrální oblasti polí.

Došel jsem tak zas k domečku, kde byl Gareth s nějakým chlapem. Zjistil jsem, že ten chlap je nějaký bílý mistr, že je to kamoš Garetha, s kterým dřív sloužil, kterej jej asi nějak podrazil a kterého zde Gareth trošku skoro přizabil. Pak váhal, jestli jej má dorazit, nebo ne. Přesvědčil jsem jej, at ho zatím nechá žít a on řekl, že jej odvede někam na bezpečné místo a zmizel.

Od domečku se dalo jít dále na západ, kousek odsud byl zbořený most a u něj další teleportační socha. Most vedl na sever přes jezero, které bylo plné smrtimlhy a vedl na ostrov Krveluna. Asi by se tudy na ten ostrov dalo i přeskákat po zbytcích mostu, ale zatím jsem to nechal být. Pokračoval jsem dále průzkumem této centrální oblasti, šel na západ podél vody/jezera, až jsem došel k další řece, která oddělovala centrální část severně nad Dřevospádem od západní centrální části, kam vedl i most s trollem, kterého jsem již dříve potkala  který chtěl, ať zabiji konkurenci. Byla to oblast s nějakým klášterem, či co. Zde na severu této centrální části jsem našel i spadlý strom, přes který se dalo přes onu řeku přejít a tak se do té oblasti dostat. Ale to jsem zatím nechal být a pokračoval s průzkumem centra.

Šel jsem tedy po cestě na jih, ta by měla vést k druhému mostu s trollem, kterého mám za úkol zabít. Po cestě jsem promluvil s nějakými veverkami a jedné jsem málem vzal oříšek, ale moc se jí to nelíbilo. U mostu byl i nějaký starý králík, který taky cosi řekl. V této oblasti bylo hodně takových menších zvířátek, ale skoro žádní nepřátelé. 

Když jsem došel k mostu, troll po mě chtěl 2 zlaté za přejití. Když jsem mu poradil jakožto voják, jak lépe hlídat most, slevnil na 1 zlatou. O stromu přes řeku jsem mu raději neříkal, ale řekl mu o mém úkolu od jeho souputníka trolla, že jej mám zabít. Chtěl, ať zabiji toho druhého a já souhlasil. Přes most jsem zase nešel a místo toho pokračoval dále v průzkumu této oblasti a jelikož jsem byl na jejím jihu, nebyla jiná možnost, než jít na východ a zase se tak postupne vrátit k mlýnu s trpaslicí.

Nejprve jsem tu narazil na nějaké dvě krávy, které jak jsem zjistil byly prokleté od zdejší čarodějnice a byli to původně lidé. Chtěly po mě nějaký lektvar ze sklepa domu té čarodějnice a řekly mi, že čarodejnice doma není, ale že utekla na západ přes most, protože jí honil řád. Byla to nějaká Alice. To mi ostatně potvrdil na mostě i ten troll, neboť ten říkal něco o tom, že mu poslední dobou hodně platí a že mu dali prachy jak čarodějnice, tak řád. Taky mumlaly něco o krysách, ale nechtěly mi říct, oč jde. Kousek nad nimi byl i nějaký nemocný kohout, ale tomu asi nebylo pomoci.

Domeček čarodějncie byl kousek na východ od krav. Našel jsem u něj i klíč od domu a před odmem pokecal s žabákem čarodějnice. Ten mi potvrdil, že není doma, ale jinak mi nic neřekl. V domečku jsem našel nějaké krámy, například i oko samotné čarodějnice, která si jej asi vyloupla kvůli nějakému kouzlu. Taky tam byla krysa, nic mi ale neřekla. Byla zde i cesta do sklepa, tak jsem šel tam.

V první místosti byla krysa, které mi cosi řekla a po rozhovoru vybuchla. V další místnosti bylo celé hojeno krys a vždy, když se k nim někdo přiblížil, tak vybuchly, což během chvilky znamenalo smrt dané postavy. Nemělo ani význam je zabíjet, jelikož se hned obnovovaly. Taky tam byla páka, která otvírala mříže do třetí místnosti, ale dostat se k ní nebylo snadné. Dalo se pomocí postavy, která ovládá dovednosti taktický ústup u lovce a plášť a dýky v ničemovi, nejprve skočit k páce, tu otevřít, pak skočit za otevřené mříže do místnosti a pomocí teleportačních pyramid za ní přesunout zbytek a tak se krysám ve velké míře vyhnout. Druhá možnost byla ta, že nejprve některá z postav zničila všechny díry ve zdech, ze kterých krysy vylézaly a když byly všechny zničené, vyvolávat strašidla a pobíhat s nimi po místnosti, nechat krysy vybuchovat a tak jejich počet zredukovat na 1, která nevybuchla. Tak či tak jsme se dostali do třetí místnosti, kde byl i lektvar, který by měl pomoci kravám venku. Taky tu byl nějaký bleskový žabák za mířežemi, který mumlal něco o tom, že mu nemáme brát knížku Alice. Příliš jsem nepochopil, o čem mluví, protože žádnou knížku jsem nenašel. Mohl bych jej i zabít, ale nevím, jestli to mělo nějaký účel. Dokonce bych jej mohl nejspíše kouzlem teleportace přesunout do té místnosti s krysami a nechat je, ať jej svými výbuchy zabijí, ale neměl jsem k tomu moc důvod.

Vrátil jsem se s lektvarem za kravama. Byly dvě a já měl jeden lektvar, taktže to vypadalo, že budu můct odčarovat jen jednu. Když jsem si řekl o odměnu, nabídla mi jedna zdarma návody na výrobu věcí a druhá mi nabídla, že mi řekne o svém pokladu se zásobami. Nicméně za odčarování krávy jsem pak získal 8500 zkušeností. Pokud jsem si o odměnu neřekl, nedostal jsem nic, ale získal 13500 zkušeností. Jelikož třeba ty návody, co by mi dala ta jedna kráva zadarmo, by mi byly na nic (většinu jsem uměl, jen z jedné knížky bych se naučil něco nového a ta se navíc od ní dala koupit za pár zlatých) a jelikož poklad určitě najdu sám, jsem jim o odměnu neříkal. Nejprve jsem osvobodil tu s návody a ta se proměnila v hezkou ženu obchodnici. Pak jsem promluvil i s druhou krávou, překvapivě jsem mohl dát lektvar i jí, opět bych si i zde ještě mohl říct o odměnu a dozvědět se tak, kde ten poklad má, ale neptal jsem se a dostal znovu 13500 zkušeností.

Pak jsem šel dále na východ, jeden králík mi říkal něco o tom, že je na poli strašidelný strašák, který se hýbal, když si chtěl vzít seno. Strašáka na poli jsem i našel kousek dál na východ od domu čarodějnice. Ovládala jej prázdnota. Mluvil hodně hezky a bylo těžké mu odolat. Skrz přesvědčování se Lotha sama se dokázala přesvědčit, že odolá, ale stejně neodolala a mohla si vybrat, jestli se podvolí, nebo ne. (k tomu došlo, i když neuspěla v přesvědčování). Pokud se ten z nás, který se strašákem mluvil podvolil jeho svodům, okamžitě zemřel ještě během dialogu a na zbytek naší party strašák zaútočil s polečně s dalšími strašáky, co tu na polích byli. Pokud se nepodvolil, skončilo to opět bojem, nicméně byli jsme živí všichni čtyři. Strašák i jeho pohůnci byli vcelku silní, byly to magické bytosti a kouzlili nějaká silnější kouzla, nicméně hořeli hezky.

Od strašáků to už bylo kousek dále na východ od mlýna a trpaslice, která nám mezi tím vyrobila ty luky a nabídla nám je v prodeji, tak jsme jí poctivě okradli o ty nejcenější a pak jí pradali různé krámy, co jsme po cestě našli. Centrální oblast nad severně nad Dřevospádem jsem tak měl projitou, nejspíše se sem dalo jít už dřív, protože moc bojů tu nebylo.

Vydal jsem se na západ k mostu s trollem a šel do té centrální západní oblasti. To byl nějaký les s klášterem. Měly by tu být kořeny, které potřebuji pro obřad, abych se dostal do síně ozvěn, jak mě to naučila Mistryně Siva. Ostatně po té, co jsem se naučil druhý bod pramene od Morduse, jsem dostal za úkol ten obřad podstoupit znovu a opět se spojit se svým bohem, aby mě něco naučil.

Když jsem přešel most, šel jsem nejprve doleva, na jih. Byli zde nějací medvědi, co do sebe hrnuli ve velkým med ze zdejších úlů. Moc se dělit nechtěli a když jsem si vzít chtěl, tak mě napadli. Po chvilce boje se navíc proměnili ve zplozence prázdnoty medvědy, takže boj byl ještě zajímavější. Kousek od nich již byla cesta do oblasti západně od Dřevospádu s trpaslíky, kterou jsem již procházel dřív a která končila kousek od západní brány do Dřevospádu.

Zde jsme našli kostlivce-licha, kterého jsme osvobodili v domě Morduse, jak se zrovna nacpává mrtvolami nějakých trpaslíků, které nejspíše přepadl. Mohli jsme jej buď zabít za ta zvěrstva, nebo nechat být. Rozhodl jsem se jej nechat být, ačkoliv se to ve mně krapek příčilo. Ostatní mí společníci to tak ale chtěli.

Zruba v centru této oblasti byly nějaké zříceniny, asi kláštera, kde byly vidět i blesky a tak jsem tam raději nešel a obešel to tedy z jihu kolem nich. Došel jsem tak do nějakých trosek menších, kde byla nějaké obchodnice kostlivec. Ptala se, na čí straně jsem, jestli na straně Řádu, nebo Černého kruhu. Když jsem řekl, že na své, nevadilo jí to a byla ochotna obchodovat. Pokud bych jí řekl, že na straně Černého kruhu, nejspíše by se mnou obchodovat nechtěla. Nejsem si jist, co přesně Černý kruh je, ale asi to nebude nic dobrého. Pochopil-li jsem to dobře, tak dřív Řád pod vedením Luciana s Černým kruhem bojoval a já byl součást této války a Řád měl smrtimlhu použít právě na zničení Černého kruhu. Místo toho mě někdo podvedl a využil mě ke zničení elfů.

Prodávala dovednosti vyvolávání a nekromacie, tak jsem jí poctivě okradl. Tato žena chtěla přinést nějakou speciální knihu dovedností, díky které vybuchují mrtvoly. Nejsem si jist, kterou má na mysli. Jedna dovednost v nekromacii umožňuje oživit mrtvolu a ta pak bojuje na straně party a může i vybuchnout, ale tu i ona sama prodávala, takže to asi na mysli neměla. Skrz přesvědčování jsem i zjistil, že jí chce použít na sebevraždu, jelikož její kostlivý stav jí nevyhovuje.

Kousek od ní na jih byl onen most s trollem, kterého jsem potkal dřív, chtěl 5000 zlatých za přechod a taky, abych zabil jeho konkurenci. Nyní to byl můj cíl, neboť jsem přijal zakázku na jeho zabití od toho druhého. Troll byl na 18 úrovni (já na 12), měl přes 10 tisíc životů, vyšší fyzickou zbroj, žádnou magickou. Dával naprosto děsné pecky, buď fyzickým útokem, nebo nadálku jedovým útokem. Hned po zahájení boje mi hra nabízela, ať z něj uteču, neboť nepřítel je slinější. Někde jsem i našel knihu o trollech a o tom, jaké jsou druhy a jak s nimi bojovat. Na tohoto by dle všeho měl fungovat oheň. Nejpodstatnější v tomto boji však bylo si od něj udržet co největší odstup a hlavně nepostavit partu vedle sebe, jelikož měl útoky hromadné. Po dlouhém boji plného ohně, vyvolaných oblud, naříkání a přemáhání, nakonec padl. V jeho inventáři jsem našel i nějaký hodně dobrý prsten, na jehož identifikaci jsem potřeboval dovednost Učenec dokonce na úrovni 5 (běžně nacházím předměty s potřebnou úrovní učence úrovní 3). Taky jsem se dostal na 13 úroveň.

Po boji jsem se zase vrátil k té obchodnici kostlivci a po západní straně této oblasti šel dál na sever. Všude tu rostly ty černokořeny pro ten obřad a já je sbíral, ale neměl jsem tu aktivovanou sochu teleportu a tak jsem zatím obřad nedělal. Na severozápadním cípu této oblasti byl nějaká oltář a u něj stál nějaký velký vlkodlak. Něco se tam u toho oltáře modlil a když mě viděl, skončilo to bojem. Vlkodlak sám o sobě by byl docela problém, ale on si navíc ještě přivolal několik vlků. Všichni vlci, co si přivolal, na něj seslali i nějaké kouzlo, kterým jej nejspíše výrazně posílili a hlavně zrychlili, jelikož dokázal zaútočit během kola i 4x-5x a dával děsné pecky, navíc zase i s hromadným útokem, kdy zásáhl všechny postavy a ještě k tomu často s kritickým zásahem. Po několika pokusech jsem na tento boj rezignoval s tím, že jej asi momentálně nedám, jestli vůbec někdy, protože opravdu netuším jak.

Pokračoval jsem místo toho severně okolo zřícenin kláštera, došel tak až k přístavu úplně na severu této oblasti, který byl v jezeře plném smrtimlhy. Byla zde i loď, kterou bych se mohl asi nechat převést přes to jezero na ostrov Krveluna, taky tu byl nějaký nemrtvý převozník, ale jelikož jsem to prozatím neměl v plánu řešit, tak jsem s ním ani nemluvil a vrátil se zpět k zřícenině kláštera.

Kolem severní stěny kláštěra se dalo jít na východ, kde poletovala upálená čarodějnice Alice. Nejpsíše jí řád dostihl a upálil jí. Dialog s ní příliš nedával smysl a nešlo jí ukecat, ať je hodná a tedy to vždy skončilo bojem. Měla na sobě nějaké kouzlo "aura bolesti", které automaticky vzalo všem postavám půlku životů. I když se to třeba nestalo a třeba Lotha, která s ní mluvila, měla přes 800 životů a přes 600 magickou zbroj, zabila jí ta čarodějnice hned prvním ohnivým útokem na jednu ránu. Ten útok byl navíc hromadný, takže pokud by jím zaútočila na celou partu, zabila by nás všechny jednou ranou. Moc nechápu, jak s ní bojovat, nebo co s ní mám dělat. Dalo se tu i použít koulo vidění mrtvých a promluvit si s duchem mistra řádu, který jí upálil a tak se dozvědět něco víc, jak k tomu došlo. Každopádně zabít se jí nedá.

Pak jsem šel kláštěr obešel a dostal se tak na severovýchodní část této oblasti. Měl tu tábor nějaký lovec démonů, kterého hledala Lotha, aby jí pomohl s tím démonem, co je v ní. Po rozhovoru s ním domluvila, že my zajdem na ostrov Krveluna, tam dáme nakládačku nějakému démonovi jménem Advokát, pak se vrátíme za tímto lovcem, ten nás naučí něco o pramenu a jí pomůže s démonem. Byla z toho dost nadšená, ale i jí se zdálo, že je to nějaké moc jednoduché. Lovec si mě pak vzal ještě stranou na slovíčko a řekl mi, že se Lotha nesmí za žádnou cenu povznést a stát se bohem, jelikož pak by se bohem stal ten démon v ní a ne ona a že musím být připavený jí zabít dřív, než se jí to podaří, pokud by k tomu mělo dojít.

Vykradl jsem mu dům. Do jeho tábora vedl i spadlý strom přes řeku do té centrální oblasti. Já šel ale z jeho tábora na jih, čímž bych se dostal zase k mostu s trollem, ale dřív, než jsem k němu došel jsem zahl na západ do oné zříceniny kláštěra. Zrovna tu probíhal boj mezi ještěrkou černokněžnicí a Řádem. Respektive mistři Řádu se schovávali za lavkami a ještěrka na ně střílela blesky. Stála u teleportační sochy, tak jsem šel za ní, abych si sochu aktivoval a současně s ní promluvil.

Byla to ta ještěřanka, co vymyslela to zařízení na smrtmlhu, jak na ní čekala trpasličí vedkyně v jeskyni a tedy jsem si s ní chtěl důkladně promluvit. Současně to byla mostryně pramene, takže jsme si s ní chtěli promluvit všichni. Ona s nama ale mluvit nechtěla s tím, že má práci s Řádem a někam se odteleportovala dál, v rámci zříceniny. Všichni mistří rádu se přesunuli za ní a tentokráte se schovávali za zdí. Mohl jsem buď pomoci jim, nebo té ještěrce. Přišlo mi nelogické pomáhat řádu a tak jsem je všechny pozabíjel. Ještěrka byla ráda za pomoc, řekla mi i o tom, jak vyrobila to zařízení na smrtimlhu a že o tom Lucian i Alexandar věděl, k čemu je a kčemu jej chtějí použít. Zatím jsem to přešel a nechal jí žít a chtěl po ní, ať nás naučí něco o pramenu. Ona ale nejprve chtěla, abychom šli do Temnojam a pomohli nějakému jejímu učni, kterého ohrožuje Řád a že až pak nás bude učit.

V klášteře na severu jsem našel znovu i kostlivce licha, jak žere malé dítě, co nejspíše zabil. Asi byla chyba, jej nechat žít, ale nyní již bylo pozdě jí napravit a nemělo význam jej zabíjet. Nechal jsem to tedy znechuceně být a z velkou chutí vybral truhlu se zásobami, co mi tu nechal. Ale nic cenného tam moc nebylo. Tím úkol s ním skončil.

Přesunul jsem se teleportem do Dřevospádu a šel do domečku mistryně Sívy, provést obřad. V Síni Ozvěn jsem se zase setkal se svým bohem, vypadal nějak nemocně a naučil mě novou dovednost, jak vysávat pramen z mrtvých nebo i živých. V podstatě bych mohl asi z jakéhokoliv ducha, kterého vidím, pramen vysát a nebo třeba během boje jej vysát s nepřítelea  tím asi získat zásobu 1 bodu pramene. Tím by se staly ta kouzla, co vyžadují pramen použitelnější. Chtěl po mě, ať to kouzlo vyzkouším na něm, což se mi příliš nezdálo, vzhledem k jeho stavu, ale jiná možnost ani nebyla. Pak jsem mohl odejít pryč.

Nyní jsem se vydal z Dřvospádu východní branou, kolem kurníku se slípkama. Tamnímu duchovi kvočny jsem řekl, jak to dopadlo s kuřetem, což se jí moc nelíbilo, mohl jsem jí i vysát pomocí té schopnosti, ale neudělal jsem to a ona se přenesla za svým kuřátkem do Síní Kvoken. Šel jsem na padací most, který jsem na začátku spustil, v rámci záchrany nějaké té zdejší bojovnice, abych prozkoumal tudle východní oblast, jelikož jsem tu skončil jen tím domečkem, ale cesta vedla i dále na východ.

Došel jsem k bráně, u které stál kouzelník, kterého jsem již znal a kterého jsem našel v kajutě Dallis na lodi, když jsem se do ní poprvé dostal a který tvrdil, že vězněm Dallis. Brána vedla na zdejší hřbitov a on říkal, že je na hřbitově jak doma a má to tam hrozně rád. Ale že jej zdejší správi vyhnali, když se ochomítal kolem. Prej je tu pohřbenej nějakej mocnej artefakt, kterej by tuze rád získal, ale nemůže tam jít. Tak nějak mě sám bez nějakého velkého ptaní zaúkoloval, že mu jej mám přinést. Nyní bych tedy měl jít na onen hřbitov. Brána byla zamčená, ale se jí odemčít, nebo se přes ní dostat dovednostmi plášť a dýka nebo taktický ústup a pak tam přenést zbytek party pomocí teleportačních pyramid.

« Poslední změna: Listopad 03, 2019, 15:51:31 od Milhaus »
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Divinity: Original Sin 2
« Odpověď #29 kdy: Listopad 04, 2019, 09:06:37 »

Kamenná zahrada, jak se zdejší hřbitov jmenuje, bylo docela zvláštní místo. Rozhodl jsem se to nejprve projít zase kolem dokola a pak projít střed a řešit zde ty úkoly, co tu byly. Vzal jsem to proti směru hodinových ručiček a tedy šel od jihu nejprve na východ, pak na sever, západ a vrátil se zpět na původní místo. Bylo to ale trošku matoucí.

Hned na začátku byl nějaký podivný tichý chlapík, co tu hlídal. Na celém hřbitově jich bylo více, asi zdejší služebnictvo. Hodně připomínali tiché mnichy, které vyrábí Řád, ale byli i trošku jiní. Kouzlem vidění duší se dalo i zjistit, že u každého stojí jejich duše odděleně a tak nějak bylo jasné, že s nimi není něco v pořádku.

Pak tu byl pes, který byl původně ve městě Dřevospád a kterého zneužíval tamní žebrák u sochy s teleportem. Když jsem byl v Dřevospádu, zjistil jsem, že mu nasadil úmyslně obojek, který jej zraňoval a pak žebral na nemocného psa. Obojek jsem mu sundal a on utekl a utekl sem. Tady mi řekl, že jedna hrobka divně smrdí, ale nevím asi přesně která.

Pak jsem prošel okolo hrobky, kde by měl být artefakt, který hledal Tarquin, ale zatím jsem dovnitř nešel, kousek od ní na východ byla taková velká spalovna, kde byla truhla, kterou jsem odteleportoval kouzlem a vybral. Hřbitov je asi rozdělen na část pro ještěrky, část pro lidi, část pro trpaslíky a část pro elfy. Tadle spalovna je asi pro ještěrky. Kousek dál na sever byl strom elfů, pomocí kouzla se zde dali vidět i duši i duch stromu, ale nepřišel jsem na to, co se tu má dělat. Na mapě se ukazuje, že by se tu mělo dát projít někam dál, ale nepřišel jsem na to jak.

Pak jsem šel dále na sever a došel na takový útes, který byl již asi trošku mimo hřbitov, ale byl slepý a nedalo se z něj někam jít. Byl tu hrob, který mluvil a chtěl, ať jej vykopu. Po vykopání vyskočil kostlivec filozof a chtěl si dát souboj ducha. To spočívalo v tom, že mi dá tři divné otázky a odpovědi a já mám říct ještě divnější odpověď. Ten znás, kdo prohraje, zemře. Já sám jsem to nedal, ale Fane jakožto kostlivec mu docela natrhl kaďák (teda pokud by nějaký měl) a jeho odpovědi byly i docela sranda.

Vrátil jsem se zpět,  a šel již pomalu na západ, byla tu teleportační socha a kousek od ní západně u hrobek i hlava anděla. Ta pasovala na jednu sochu u hrobky též severně od teleportu. Díky všímavosti jsem si všiml, že s těmi hrobkami můžu manipulovat a když jsem je obě otočil směrem od hrobky, u které byly a dosadil onu hlavu, hrobka se otevřela a já jí mohl vyrabovat. Taky jsem tu našel nějaký poklad s rukou ještěra a nechal jí elfku sežrat. Asi to byla chyba a měl jsem před tím použít vidění nemrtvých, neboť mě nějaký duch proklel a já musel elfku požehnat, aby se prokletí zbavila.

Šel jsem dále na západ a zde byla vysoká hrobka trpaslíků. Vstupem se dalo projít na střechu, kde byl orel, který žral mrtvolu nějakého trpaslíka. Ukecal jsem jej, aby se ke mně přidal a musel kvůli tomu ochutnat kousek toho trpaslíka. Díky tomu se Lohse naučila nové kouzlo s vyvoláním Orla. Taky tu byli dva duši trpaslíků, co se dohadovali a já měl možnost podpořit jednoho z nich. Ale asi to důležité nebylo.

Kousek ještě dál byla cesta pryč z hřbitova, která vedla kousek od zříceniny paladinů již za branou. Zjistil jsem, že tato severní oblast nad hřbitovem a východní oblast směrem od pevnosti paladinů, nejsou Temnojámy, jak jsem si myslel, ale je to nějaký jiná oblast. Temnojámy jsou ještě kousek dál, přesně na východ od hřbitova. Tam jsem ale nešel a pokračoval dál na západ, až jsem došel k domu Rykera. To byl místní šéf, co zřejmě ovládal a nejspíše i nějak vytvářel zdejší sluhy.U domečku jsem potkal nějakou trhlou ještěrku, která mi řekla, že zdejší sloužící touží po osvobození a že jediný způsob, jak je osvobodit, je zabít Rykera. Do domu Rykera jsem ale zatím nešel, vybral jsem nicméně nějakou trhlu, která byla u severní zdi jeho domu a kde po cestě bylo několik bleskových jedovatých cibulek.

Od jeho domu jsem šel tedy na jih, byla zde nějaké hrobky (zdejší hrobky s mřížemi se dali většinou vypáčit a vybrat sarkofágy uvnitř. Zdejším sloužícím to nijak nevadilo, ale jen v některých byl sarkofág a nebylo v nich obecně nic moc cenného) a za nimi nějaká socha, nebo něco. Pomocí koula vidění duší se tu dalo odhalit a promluvit s nějakým duchem, který byl asi zloděj. Mluvila s ním moje elfka a když jsem v dialogu volil tagy psance, měl by mi předat svoje štěstí. Ale netuším, co to udělalo.

Pak mě tu napadl nějaký pes Andras, který si hrál na pána smrti. Vyvolal si kostěného trolla a kostlivce. Zjistil jsem, že nepřátelé opravdu nelevelují společně s hrdinou, ale jsou dopředu daní a na hřbitov měl jít hráč asi v době, kdy došel poprvé do Dřevospádu a nějaké úrovně tam získal. Zdejší nepřátelé totiž byli na 11 úrovni, já byl na 13 a už pro mě byli slabší. Tidle neměli moc šanci. Po boji se dalo pokecat i s duchem toho psa, řekl něco o své paní, která by měla být v hrobce, u které hlídal a která dle všeho hledala stejný artefakt, jako já. Ale na to jsem přišel až trošku později. Nyní jsem pokračoval dál v průzkumu hřbitova a došel zase k psovi na začátku, který mi říkal, že tu něco smrdí.

Nyní jsem šel do hrobky té rodiny, která by měla mít onen artefakt, který jsem měl najít. Musel jsem vypáčit dveře, po vstupu jsem byl v menší místnosti, kde jsem našel dva spínače, které otevřely cestu dál. V další místnosti byl velký sarkofág, který nešel otevřít a pak otevřené mříže do další místnosti, kde byl nějaký kulatý nášlapný spínač. Když jsem zatížil spínač, zavřely se mříže. Nebylo moc jasné, co se tu má dělat, dokud jsem nepoužil kouzlo vidění duší. V tu chvíli se tam objevily i 3 páčky v místnosti se sarkofágem. Nešly ale použít, dokud nebyl zatížen ten spínač v té druhé místnosti. Zatížíl jsem jej vázou a pak použít šly. Bylo třeba najít správnou kombinaci páček. Při každém zmačknutí se v místnosti s nášlapným spínačem změnil povrch, tedy buď byla místnost plná vody, krve, jedu, ohně a podobně. Většina těch změn zničila tu vázu, tím se uvolnil spínač a nešlo použít páčky. Pokud by tam byla postava, nejspíše by jí to zabilo. Nakonec jsem zkoušením na kombinaci přišel v místnosti se objevil posvátný oheň a v místnosti se sarkofágem se před ním objevil poklop dolů. Dole byly nějaké nehybní hlinění vojáci (celá armáda), pak duch poslední majitelky artefaktu, nějaké poklady a sarkofág s artefaktem. Nejprve jsem promluvil s duchem, byla nějaká trhlá, hrál jsem že jsem sluha a dal jí čaj a ona mi řekla nějaké slova v cizím jazyce, kterým ona ani já jsme nerozumněli. Pak jsem vybral poklady a nakonec nechal sarkofág. Když jsem ten artefakt vzal a chtěl odejít, oživli ti hlinění vojáci, tedy oživovali postupně a chtěli mě zabít. Bylo jich hodně, ale nebyli silní a neměli zbroje, takže jsem je vyřídil vždy všechny jednou dobře mířenou ohnivou koulí. Byli tu ale i hlinění vojáci zvlášť, jako jednotlivci, kteří měli i trošku magickou zbroj, což asi byli velitelé těchto armád a uměli je oživit. Boj by se tak mohl trošku protáhnout, ale ani oni moc nevydrželi. Pak jsem šel ven, protože nic dalšího se tu již nedalo dělat.

Kousek na západ, nedaleko stromu elfů, byla i hrobka hrdinů. Což byl takový spešl památník i s bránou. Uvnitř byly 4 sarkofágy. Když jsem na jeden klikl, dozvěděl jsem se, kdo tam leží a také se mi na mapě udělala značka s truhlou, kde by mělo být vybavení daného hrdiny. Takto to bylo u všech sarkofágů, tedy se mi na mapě udělaly 4 značky truhel, 3 severne od hřbitova v té oblasti, kde jsem ještě nebyl (kam vedl most od paladinů) a 1 v Temnojamách na východě. Nicméně po té, co jsem klikl na všechny, ti zdejší hrdinové ožili jakožto nemrtví a chtěli mě zabít. Když jsem je zabil, ožili znovu a chtěli mě zabít, alespoň tedy někteří. Po svém oživení byli ještě silnější. Ale neměli šanci. Nutno říct, že jsem to příliš nepochopil, protože to vypadalo, jako by na mě čekali a měli s někým dohodu, že mě zabijí. Fakt divný.

Pak jsem se vrátil k hrobce, u které mě napadl pes Andras, šel dovnitř poklopem a došel do místnosti, kde bylo několik zkaměnělých lidí. U jednoho sarkofágu byla i Quana, o které mluvil pes Andras a která byla jeho panička. Ta byla taky zkamenělá. Sarkofág, u kterého stála totiž měšl tudle schopnost. Odkamenil jsem jí kouzlem požehnání, vylezlo z ní, že hledá ten stejný artefakt, jako já, nabízel jsem jí, že budeme hledat společně a dokonce jsem ve svém přesvědčování uspěl, ale stejně to skončilo bojem. Boj to nebyl příjemný, jelikož hned ve svém prvním tahu vyvolala kostlivce. Oba vyvolali další kostlivce a ti nově vyvolaní vyvolali další kostlivce a takto by to asi pokračovalo dál, dokud jsem se nedostal k tahu a nezabil jí. Pak všichni kostlivci zmizeli. Z její mrtvoly jsem sebral knihu, v které byl název toho artefaktu a nějaké info a hlavně čísla 2-1-3. Což evidentně je k něčemu nápověda, hmm. Pomocí požehnání jsem ještě odkamenil všechny ostatní postavy zde, ale všechny se hned rozpadly a tak jsem je alespoň obral o věci. Sarkofág, který zkameňoval jsem obešel tím, že jsem na sebe začaroval mrazivou zbroj (kouzlo magie vody).

Zdálo se, že zde již nebylo co dělat a tak jsem šel do domku Rykera. Dveře se jevily jako zamčené, ale bylo třeba s nimi promluvit, říct jim pravdu a pak se otevřely. Dům to byl velký, vlevo po příchodu byla velká místnost s žrádlem a u piána hrál duch pianistky, které jsem si mohl říct o písničku. Taky tu byly dvoje schodiště do patra horního, ale nedalo se projít, jelikož byly jejich horní poklopy zavalené pískem. Taky tu byly druhé dveře ven. Rovně bylo velké schodiště, na nich i hlava jelena, u které byl vidět duch a po kliknutí na něm se tam duch jelena i objevil. Řekl nějakou blbost, moc jsem nepochopil, oč mu jde. Pod schodištěm byl ještě poklop do dolů. Když jsem chtěl jít po schodišti nahorů, varoval mě zdejší obraz na zdi, že tam nejdu jen smrt a ať tam nechodím. Tak jsem nešel. Zatím. Vpravo byla mísnost, kdy byl sám Ryker. I zde jsem pomocí vnímání odhalil zamčený pokop do sklepa. I jsem tam pomocí plýžení s elfkou vlezl, byl to hodně velký sklep a nevím, co se tam má dělat a nechtěl jsem naštvat Rykera, tak jsem raději vypadl.

Promluvil jsem s Rykerem, ukázalo se, že je to elf a velmi mocný černokněžník, který by mě mohl lecos naučit o pramenu. Nicméně nejprve chtěl něco donést Temnojam.

Šel jsem poklopem dolů pod hlavním schodištěm. Zde byl nějaký menší sklípek a jeskyně, která navazovala na jeskyni v domečku, kde jsem zachraňoval na začátku ženu a do které se dalo dostat i přes studnu. Zde byla krysa, která měla hlad a kousek dál želva, která milovala krysu, ale byla moc pomalá, aby jí to řekla a dala najevo. Želva po mně chtěla, ať nějak přesvědčím krysu, ať za ní dojde a může jej získat. Krysa měla hlad. Bylo třeba jí nalákat k želvě pomocí jídla. Zřejmě stačilo jakékoliv jídlo, ale nešlo to přes dialog, ale bylo třeba jej skutečně položit na zem z inventáře k želvě. Pak už lásce nic nebránilo.

Na hřbitově se už asi nic dalšího dělat nedalo a tak jsem se vrátil za Tarquinem, ukázat mu artefakt. Zjistil, že je to rukojeť nějakého megamocného meče, co dokáže zabít i Boha, ale že chybí čepel, která by měla být na ostrově Krveluna. Když už jsem byl tu, dal jsem mu zadarmo mnoho různých krámů přes obchodování, abych oblíbenost zvedl na 100 a dal mi nejlepší ceny. Asi budu všechno, co najdu, prodávat jemu.

Pak jsem se vrátil přes teleport do zříceniny paladinů a rozhodl se jít na východ do oblasti nad severně nad hřbitovem, které je zdá se poměrně velká a zabírá celou severovýchodní část zdejší mapy. Úplně na východě je pak asi možnost jít na jih do oněch Temnojam.

« Poslední změna: Listopad 04, 2019, 11:09:36 od Milhaus »
IP zaznamenána