Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Hm, dnešek nezačal zrovna šťastně. Opustil jsem Labyrint a vydal se přes molo do Undeground City, jenomže při pokusu o vstup do města na mě vybafla chybová hláška, se kterou nešlo nic dělat. Myslel jsem si, že je to jen ojedinělá chybka, ale ani po loadu se nic nezlepšilo. Zkoušel jsem schválně i různé přechody přes Labyrint a Dark Lantern, ale chybka vyskakovala jen u Undeground City, což byl vzhledem ke klíčovému významu tohoto dungeonu docela průšvih. Málem bych zpanikařil, ale pomohlo zauvažovat nad zněním té chybky, která avizovala přeplněný inventář. Poměrně rychle jsem pochopil, o co tu běží.

Byť je inventář neomezený, problém je skutečně v počtu položek. Zaběhl jsem do pevnosti Lorda Gryphona a začal si různě hrát s uvolněním místa v inventáři a mezi tím jsem běhal do města, co to udělá. Nakonec se mi podařilo chybovou hlášku při minimálně obsazeném inventáři odklepnout skrze volbu Continue (C) a jakmile jsem se objevil ve městě, tak jsem hru ihned uložil. Od té doby už mám zase klid. Chyba se pravděpodobně přenáší v save pozici, tímto jsem jí snad zrušil.

Výrazně jsem si oddychl, už jsem se totiž viděl na konci cesty a znovu bych AoD asi jen tak nerozehrával, obzvláště když by mi stejná chybka hrozila znovu. Z města jsem proto vyrazil s novým elánem směrem k The Barrier a jen tak z rozmaru se zastavil v ruině u obchodníka. Vlastně jeho jsem ani tak nehledal, ale našel jsem něco jiného ... cestu k Ward Bridge Ono se k mostu musí jinudy, než jsem si myslel, problém je, že cesta k němu je blbě identifikovatelná Kámen z chrámu mi cestu uvolnil a než jsem se nadál, ocitl jsem se na křižovatce mezi planinou a Chrámem Měsíce. Je to tedy výrazná zkratka.

Zamířil jsem si to rovnou do Sanctuary a ke stromové entitě, což je ve skutečnosti Velekněz řádu Clay. Dostatal jsem od něj hroudu jílu a radu, že mám navštívit jistého trpaslíka v Ohnivé hoře, který mi pomůže s výrobou schránky. Cestou zpět jsem to vzal opět přes most a skrze město jsem zamířil do jeskyní pod stromem. Cestu do dungeonu mi uvolnila trumpeta.

Dungeon pod stromem se skládá ze dvou částí, ta spodní přestavuje systém kořenů a jsou tu celkem tři významné body. Jedním je mnich, který mě naučil ochranné kouzlo a pověděl mi jméno jantarového draka, který je důležitý pro výrobu schránky ... tedy jeho zářivý dech. Cestou po dungeonu jsem narazil na 7 podivných kořenů. Bylo mi to divné, tak jsem si jejich pozici preventivně zaznačil do mapy a dobře jsem udělal

Chvilku mi trvalo pochopit, co mám u draka dělat, ale pak se mi podařilo kurzorem sebrat podivnou záři, kterou na konci svého malého představení drak vypustil. Jenomže ta je nestálá. Pomohla mi s tím ovšem speciální nádobka ze zamčené místnosti vedle, do které lze prach nabrat stejným způsobem, jako je tomu u kurzoru (nádobku je potřeba držet nad září a kliknout).

O patro výše mě čekala čtveřice čtvercových úseků, které mě postupně dovedly až k úpatí stromu. Duch stromu se mi zjevil v podobě dryády a poprosil mě, zda-li bych nevyléčil jeho kořeny (to je těch 7 zaznamenaných kořenů ve spodním patře). Dostal jsem k tomu speciální hůl, která je ovšem velmi cenná i mimo tento úkol (zesiluje léčící kouzlo o 100%). K ozdravení kořenů stačí k nim přijít, hůl držet v ruce a seslal léčící kouzlo. Po vyléčení všech kořenů jsem zašel opět za dryádou a krom slov díků mi strom nabídl pomoc s přesunem přes průrvu (je to obousměrná cesta, jde se tudy tedy i vrátit). Gorge Keep jsem tak zcela obešel, přesně jak mi radilo Orákulum.

Jedinou možnou cestou jsem se vydal do podivného lesa z bambusů. Není to příliš rozlehlá oblast, ale ani zde není žádná jasná cesta ven. Na počátku mi jedno záhadné NPC prozradilo, že les je hlídán patrolami Warlorda, ale skrze les si lze klidně prošlapat vlastní cestu. A opravdu to tak funguje, mimo skály lze lesem pochodovat libovolným směrem ... naneštěstí hlídek je tu až příliš a jedná se o skřety, přes které jsem původně v Gorge Keep neprošel Krom nich jsou zde bludičky, což je potvora s velkou zásobou zdraví a nepříjemným ohnivým útokem. Napoprvé jsem les neprošel celý a omylem jsem při nálezu východu vyšel ven. Při návratu mě ovšem překvapilo, že se porost obnovil a tak jsem se dal do systematického průzkumu políčka po políčku. Odměnou mi bylo pár štírů a jedno kouzlo.

Za celou dobu jsem zapomněl zmínit jednu věc, ve které mám nyní už zcela jasno. Počet nepřátel ve hře je pevně daný, nikde se nic nerespawnuje.

Z lesa opět vedla jedna jediná cesta a to směrem k mostu, který hlídal etin. Vypadalo to, že s ním nehnu, ale pak se ukázalo, že se bojí štírů Od mostu jsem se dostal na křižovatku ke Gorge Keep a soše Titána. Do Gorge Keep nemá smysl z této strany chodit, uvnitře je zamčená brána, takže jsem se vydal k soše.

V první chvíli jsem zajásal, dungeon nevypadal nijak rozlehle a ani nijak tuze. Zdejší zmutované pavouky jsem zabíjel celkem snadno. Jenomže problém byl s hledáním cesty dále. V jedné chodbě jsem totiž narazil na zvětšeného člověka, který musel zabírat alespoň 3 patra na výšku. Brzy jsem pochopil, že se musím nějak dostat za něj. On mě o zmenšení žádal, ale napoprvé jsem minul způsob, jak toho dosáhnout - on o tom mluví, ale nějak jsem to přeskočil. Nejprve je potřeba deaktivovat antimagické pole kolem a pak zakouzlit příslušné kouzlo z hůlky nebo bonusového předmětu (je to taková tmavá kostka, kterých se mi v inventáři válí plno , popř. se tu jedna stále dokola spwanuje ). A to je potřeba provést na každém patře.

No, a tady nastává drobný problém. Patra jsem zatím objevil opravdu tři a procházejí se na přeskáčku. Přitom nejspodnější patro je z pohledu potvor a pastí docela nepříjemné. Naštěstí nemusím šetřit lektvary zdraví a hůlka od stromu je taky mocný pomocník v léčení. Zatím se mi podařilo postavě zmenšit jen hlavu a trup, na třetím patře teprve hledám cestu dále.

Ze sochy povede pravděpodobně cesta do údolí za sochou, ale váhám, co dál. Nejraději bych se po dokončení sochy vrátil a prošel nejprve Gorge Keep, ať za sebou nenechávám resty. Docela mě překvapilo, že jsem neobjevil cestu do Ohnivé hory, protože ta je podle mě klíčová před návštěvou pevnosti Warlorda. Snad jsem nic neminul.

Časově jsem na tom tuším +4 další hodiny, ale to budu muset teprve spočítat. Dneska jsem měl hraní docela kouskované. Snad mi vyjde alespoň noc

[Elemir]

Dneska jsem se dostal trošku do úzkých ohledně cesty dále, ale nejprve se vrátím k včerejšímu bugu, protože měl dneska nemilou dohru a hodinu hry jsem kvůli tomu musel opakovat. Předně připomenu, oč jde.

Bug s inventářem v Underground City po odchodu z Labyrinthu: inventář hry je za normálních okolností neomezený na počet položek, které do něj naskládáme, ale po opuštění Labyrintu může nastat problém, kdy vás hra s "přeplněným" inventářem nepustí do Underground City, což je nezbytně nutné pro další postup ve hře.řešením je inventář odlehčit od zbytečného balastu a městem projít jen s tím opravdu potřebným. Hra naštěstí nikde nic sama nemaže, takže co v dungeonu pohodíte, to tam taky zůstane (venku věci pokládat na zem nelze). Striktně však varuji před použitím tlačítka C (Continue) u chybové hlášky, ono to totiž funguje dost zákeřným způsobem. Každý stisk znamená jedna definitivně ztracená položka z přeplněného kontejneru. Takto jsem třeba přišel o své cenné lektvary s perma účinky, když jsem je skladoval ve vaku spolu s přemírou bylinek! Opravdu si ten inventář uvolněte sami.

Socha titána se nakonec ukázala jako mírné zklamání co se kompletního průzkumu týče. Na druhém patře jsem narazil zřejmě na bug, takže jsem se nemohl dostat úplně všude. Strávil jsem zde opravdu hodně času, ale jiný důvod mě zkrátka nenapadá. Naštěstí to nijak nebrání k dosažení druhého východu z dungeonu.

Cesta dále mě zavedla k památníku, pod kterým se rozkládá zamlžená oblast Quagmire. Je to oblast nepravidelného tvaru a s několika vícesměrovými teleporty, které jsem tentokrát prověřil ve všech kombinacích. Potvory jsou tu celkem v pohodě, velký žabák je sice podobně životaschopný jako bludičky, ale je pomalý.

Na jihu oblasti jsem narazil na mluvící meč, který je potřeba k odseknutí větve prokletého stromu, který se shodou okolností v této oblasti taky nachází. K osvobození meče je pro změnu potřeba věnovat 9 zlatých, naštěstí i ty se tu dají postupně posbírat. Meč je poměrně slušnou zbraní, akorát jsem v té chvíli neměl příslušnou zbraňovou dovednost ještě tolik rozvinutou, což se naštěstí začalo velmi rychle lepšit. V jedné skryté části jsem narazil na elementála vzduchu, který už měl o mě echo od Eribana a naučil mě jedno kouzlo vzduchu. V jiných dvou skrytých částech jsem pro našel hadí trumpetu a zvonkohru.

Druhý východ z Quagmire vede nahoru na památník, což je rozevřená kamenná dlaň. Problém byl, že odtud není cesty dále, mohl jsem se akorát koukat přes do dáli na pevnost nepřátel. V té době jsem měl v inventáři pořádný bordel a i díky tomu jsem si nevzpomněl na jeden předmět, který jsem v Quagmire našel hned v úvodu a který by mi býval pomohl

V podstatě však o nic nešlo, stejně jsem měl namířeno zpět do Města Mrtvých a pokusit se mimo jiné najít cestu přes Gorge Keep. Po cestě jsem narazil na bug s inventářem a vše, co následovalo poté, jsem si o hodinu později znovu zopákl Nejprve jsem zaše do Chrámu Měsíce k Orákulu, protože mi pořád vrtalo hlavou, že ta lahvička z knězovo truhly asi není přesně to, co potřebuju. Když jsem si s Orákulem znovu promluvil, tak mi to docvaklo. Je to podobné jako s drakem v jeskyni pod stromem, slzy ducha musím nasbírat do tí lahvičky. Při opakování jsem však nešel do Města Mrtvých pro duši Ivory Prince, ale zamířil jsem nejprve do Gorge Keep. Od obra ze sochy titána jsem předtím dostal kus pout, takže při revizi předmétů dle hintů by duše Ivory Prince měla být tou poslední položkou, takže to už mi neuteče

Gorge Keep nakonec není tak tuhá, jak se mi předtím zdálo. Stačí si jen udělat hned v úvodu manévrovací prostor a pak už jen sekat zástupy skřetů. Dostupné patro není zrovna rozlehlé a je opravdu hlavně o bojích (podle velikosti plátna tu bude někde minimálně ještě jedno patro). V ubykacích jsem našel dva zajímavé předměty (žhavý uhlík a něco jako hůlku) a na JV zmražené NPC. A s tím jsem také skončil. Otevřít druhou bránu nedokážu, protože se nedokážu dostat přes jedny mříže. Vůbec mě nenapadá, co k tomu potřebuji. Zmrzlé NPC pak zase nemůžu rozmrazit, protože místnost s ním je chráněná antimagickou bariérou, čímž nejde použít ohnivá kouzla a zkombinovat nalezené předměty taky nešlo. Nejspíš mi i k tomuto něco chybí. Pořád mi to vrtá hlavou, ale nemá smysl tu zbytečně dumat.

Když už jsem však byl v tom prohledávání inventáře, tak jsem narazil na píšťalku, která vypadla z mandarína na počátku Quagmire. Nahrál jsem proto starší save, zkusil vylézt na vrchol památníku a píšťaku použít. Než jsem se nadál, byl u mě ohnivý kůň a za chvilku jsem byl u brány do pevnosti zla Směr je tedy jasný, vezmu to přes Město Mrtvých, kde vyzvednu duši Ivory Prince a zase se vydám obklikou do Quagmire ... kdyby to šlo přes Gorge Keep, bylo by to mnohem rychlejší.

Časově jsem na tom +13 hodin, takže celkový čas se mi posunul zhruba na 33,5 hodiny. Když už jsem zmínil ty permalektvary, tak to dopovím celé. Z manuálu jsem původně nabyl pocit, že množství many a zdraví se zvyšuje jen skrze příslušné základní statistiky, takže existence lektvaru na přímé zvýšení many mě překvapila. Analogicky existuje i lektvar pro zvýšení zdraví. Oba pak pracují na principu náhody s hodem 1d10. Oba typy jsem zatím našel v počtu 10 ks pro každý, přičemž jeden jsem získal od obchodníka u Ward Bridge. Tenhle obchodník je užitečný i z pohledu kouzel, protože jedna z posledních nabídek je právě nové kouzlo. Celkově vás tak obchod vyjde na 5 zlatých (1 zlatý za každou položku), z toho poslední dvě položky jsou právě takto cenné.

[Elemir]

Jen jsem to dopsal, tak jsem si řekl, že zkusím poslední pokus kombinace předmětů a jak jsem tím uhlíkem tak různě kolem kostky ledu s NPC máchal a přemýšlel co dál, najednou kus ledu ubyl...

Od zmraženého hrdiny jsem získal za odměnu Crest of Tempest, který mi odemkl místnost s ovládacím mechanismem brány. Nyní už stačilo jen použít nalezenou páku a řetěz namotat na kolo ... cesta přes trhlinu skrze Gorge Keep je volná

[Elemir]

V rychlosti k tomu zabugovanému druhému podlaží sochy titána ... před chvilkou jsem narazil na podobnou zdánlivě neřešitelnou situaci a už jsem to chtěl odpískat, když jsem si vzpomněl, že na jednom kouzelném svitku se psalo cosi o využití k překonání pastí. A je to tak, jde o kouzlo Dance Upon the Stones of Wind. Chvilku mi sice trvalo najít správnou ikonku, ale díry se s ním dají opravdu bezpečně přecházet. Nefunguje jen na spinnery. Tu díru, která mi v soše titána překážela, jsem měl tudíž přejít stejným způsobem

[Elemir]

Po dalších 4,5 hodinách jsem hru prozatím utnul, protože právě stojím na počátku finále hry Prozatimní čas je tedy rovných 38 hodin ... dobrá, uznávám, Anvil of Dawn bych za jeden víkend opravdu nedal

Z Gorge Keep jsem se vydal přes sochu titána přímo do pamatníku a na jeho vrcholu jsem si přivolal ohnivého oře, který mě přepravil k Pevnosti Zla. Pevnost je trošku komplikovanější na orientaci, poznámkama v mapě jsem proto nešetřil. Ona není velká, ale je hodně členitá a zdejší potvory jsou o kousek tužší. Je tu sice i nemrtvý rytíř z úvodu hry, ale pak jsou zde i kouzelníci a gargoyly. Odpor jsem naštěstí zlomil rychle, takže pak už následovaly jen hrátky s klíči a teleporty.

Z Pevnosti Zla se dá poměrně snadno odejít směrem k Hoře Ohně, což není tak úplně od věci, protože v pevnosti je ukrytý warlordův Dark Slag, který bez schránky stejnak přepravit nejde, deník s tím dokonce počítá, nicméně jsem to chtěl vzít hezky popořádku. Z pevnosti se dá dokonce skrze mlžné zracadlo vrátit rovnou na vrchol památníku, což je asi pojistka, kdyby někdo zapomněl jeden z klíčových předmětů v oblasti před pevností.

Na úvodním patře jsou dvě díry, kterými lze propadnout do sklepení, ale to je poměrně malé a plné gargoyl. Hlavním úkolem je najít klíč ke schodišti do věže, kde je potřeba na vrcholku (3. patro), zabít arcimága a z truhly mu sebrat klíč od uzamčené sekce 2. patra věže. Arcimág na mě bafl s opravdu velkým HP barem, ale na kouzlící potvory platí stále stejná taktika - jakmile začne potvora kouzlit, tak se stačí vzdálit o 3 pole, čímž se postava dostane mimo dosah kontaktních kouzel, ale zase se nesmí vzdálit moc daleko, jinak to schytá kouzlem na dálku Arcimág jako takový naštěstí moc nevydrží, takže jsem ho ukrájel rychle.

Na 2. patře vede zamčená cesta do sálu, kde už na jihu čeká Castellan se svým vězněm. Tím je goblin, kterého si lze vybrat na počátku hry (vedle hromotluka je to již druhá postava z volby, kterou jsem potkal). Ale ani goblin nedopadl moc slavně, Castellan ho přede mnou zabil. Castellan moc rád viděl můj meč a zbroj, protože si na obojí nárokoval práva, ostatně meč mi o Castellanovi pověděl už v Quagmire. Je to prý jediná zbraň, která prorazí jeho brnění - raději jsem jinou alternativu ani nezkoušel Castellan má opět plno zdraví, ale ukrájel jsem ho poměrně snadno. Umí hodně zranit, ale jeho útoku se dá v pohodě vyhýbat.

Na chvilku odběhnu, mluvící meč používám právě od jeho nálezu v Quagmire, ale na to, jak je to silná zbraň, mi moje předchozí kladivo přišlo lepší. Paradoxně se to neměnilo ani s rostoucí úrovní dovednosti. Jenomže pak jsem si všiml, že já ty body cpal do dřevcových zbraní Naštěstí to není žádná tragédie, zkušenosti jsem postupně nabral znovu a nyní už mám v sečných zbraních 5 bodů.

Castellan hlídal malou místnůstku, ve které je truhla v ní Dark Slag. Mno, jeden by zajásal, ale co s ním, že ... Bez krytu je tahle věcička velmi nebezpečná, při kontaktu postavu otráví a v pravidelných intervalech jí zraňuje ještě sám o sobě. Otravu jsem pořešil štítem imunity na otravu, což byl až do nálezu štítu redukujícího zranění bleskem můj dobrý kamarád, protože otravu umí způsobit celkem dost potvor a otrava není nic příjemného. Ale i tak bych s Dark Slag daleko nedošel, tak jsem ho nechal být a vydal se do Ohnivé hory.

Ohnivá hora je dvoupatrový dungeon nepravidelného tvaru. Spodní patro je velmi horké, s čímž pomůže sigil ochrany proti žáru, na což jsou tu hned dva hinty. Trochu problém je tenhle amulet najít. Ještě předtím jsem pár dírama omylem propadl na spod a to se opravdu přežít nedá, vlastně jsem ani nedokázal doběhnout k teleportu k východu. Na horním patře se zároveň nachází několik skrytých oblastí. Jedna ukrývá prima brnění s bonusem proti zranění ohněm a další pak slušný meč s šancí na trojitý zásahl. Nachází se zrovna v té části, kde jsem musel díry v podlaze přejít kouzlem. Krom toho je v této části patra jeden z železných žetonů ke dveřím k trpaslíkovi Dark Gnarlovi. Ale ani v tomhle případě není nutné ty permadíry v podlaze řešit, protože 3 potřebné žetony jsou v přístupnějších částech patra. Hledání cesty skrze permadíry mi vlastně ukousl poměrné slušný kus herní doby, jinak hra už docela slušně odsýpá.

Dark Gnarl se nachází na spodním patře, ale dostat se k němu dá opravdu jen přes dveře na žetony. Nasazený sigil ochrany je přitom nutností. Trpaslík se mě jen krátce zeptal na účel návštěvy a hned se pustil do práce. Byl jsem rád, že mám vše potřebné sebou a nic jsem nikde nevynechal. Vyslech jsem si krátkou písničku vystřiženou jak ze skandinávského heavy metalu a za chvilku už jsem držel truhličku, která mi nyní měla posloužit jako schránka pro Dark Slag. Nezbylo tedy nic jiného, než se otočit a vrátit do Pevnosti Zla.

Samozřejmě jsem zkusil Ohnivou horu opustit i druhým východem, ale ten vede do Kovadliny Úsvitu a hra už se začala připravovat, jako bych nesl Dark Slag Raději jsem se proto urychleně otočil a zamířil na druhý konec jeskyně pod horou. Dark Slag jsem vzal pod vlivem ochrany štítu proti otravě a přesunul ho na truhličku. Víčko zaklaplo a aura smrti pominula. Záznam v deníku mi přišel trošku zmatený, ale pak jsem nalistoval zpět, kde se po zabití Castellana objevila rada, co dělat dále. Na druhou stranu to není nic překvapivého, žádný jiný směr už mi ve hře ani nezbyl

Trošku mě irituje několik zvláštních předmětů, co mi v batohu zůstaly. Mám takový divný pocit, že jsem minul něco důležitého, ale opravdu mě nenapadá, k čemu by se daly použít. Jde o roh a zvonkohru z Quagmire. Budu se s tím muset asi smířit Nyní mě čeká nejspíše poslední dungeon hry.

[Elemir]

Když jsem nad ránem psal, že stojím na počátku finále, ještě jsem netušil, že do konce hry mi zbývá opravdu jen slabá hodinka. Celkový herní čas se tak vyhoupl na konečných 39 hodin.

Z Ohnivé hory vede přímá cesta až do Anvil of Dawn (Kovadliny úsvitu), což je hora zrození "uprostřed" ledové pustiny. Nikam se nedá odbočit, cesta končí u vstupu do dungeonu, jenomže ten je zavřený a bránu hlídá ledový golem. Rád by mi pomohl, ale již dávno přišel o své ruce, které nyní leží pod ledovým příkrovem na dně moře. Bez nich nedokáže bránu otevřít. Mírně jsem ztuhl, k tomu mě dorazil dramaticky vylíčený záznam v deníku. Nechtěl jsem si připustit, že se budu vracet a budu muset začít systematicky prohlížet dungeon po dungeonu, abych našel alespoň náznak, co jsem přehlédl.

Nejprve jsem si proto několikrát prošel trasu mezi Ohnivou horou a Kovadlinou úsvitu, jestli jsem náhodou přeci jen něco neminul. Přitom se mi někde na pozadí mysli skládaly různé myšlenky ohledně rozhovoru s golemem a do toho se mi pořád míchal pojem konstrukt (výtvor). Skončilo to tím, že jsem tak nějak intuitivně seslal budovatelské kouzlo - za pokus prostě nic nedám V tu chvíli se golemovi ruce vynořily z vody a magicky se spojily s jeho tělem Opravdu mi spadl kámen ze srdce. Takhle na konci hry už jsem čekal mnohem jednodušší průběh.

Samotný dungeon se jeví na první pohled rozlehlý, ale ve skutečnosti je docela malý. Vynahrazuje si to však dost nepříjemným rébusem. Je to tu samá neviditelná zeď, kterou je potřeba popřeskládávat a otevírat si tak postupně přístupy na klíčová místa a nakonec do středu dungeonu, kde se s pomocí poháru otevírají dveře do samotného finále. Zdejšími potvorami jsou dost tuzí hadi, kteří dřepí na místě. Na dvě kousnutí mě klidně dokázali zabít. Musel jsem se proto uchýlit k častějšímu ukládání. Útok hadů se dá předvídat, ale ne vždy jsem stihl uhnout.

Po průchodu dveřmi jsem se ocitl na 3D mapě, podobně jako je tomu venku mimo dungeony, ale jakmile jsem vykročil, hra mi sebrala kontrolu nad pohybem a dovedla mě na okraj propasti, kde už čekal Warlord. Doufal jsem v nějaký boj, ale finále je čistě kecací. Warlorda moc nezajímalo, že jsem ho připravil o Dark Slag, nepřikládá mu takovou váhu. Ocenil však mé schopnosti a nabídl mi, abych se jako generál postavil do čela jeho armády. Jako správný klaďas jsem samozřejmě odmítl a s truhlou na hrudi jsem skočil do propasti ... pak už následovalo jen závěrečné video, kde byla má oběť tak na okraj zmíněna, prostě aby se neřeklo Cenou útěchy mi byla alespoň výsledková listina



Zkusím kdyžtak ještě poskládat nějaký krátký obrázkový přehled posledních dní, ale raději nic neslibuji. K celkovému zhodnocení hry se pak vrátím v dalším příspěvku, teď to budu muset trochu vstřebat a hlavně se prospat

[Elemir]

Pokud naváži na poslední příspěvek s obrázkovou dokumentací, tak jsem skončil odchodem z Labyrintu, kdy jsem v Undeground city narazil na inventářový bug. Následovalo tedy první třídění inventáře a bylo to hned znát na jeho přehlednosti. Bohužel mi to dlouho nevydrželo



Dle rady Orákula jsem se vydal do jeskyní pod Prastarý strom, ale nejprve jsem si musel spustit most.



Skrze jeskyně jsem si proklestil cestu až do horních pater, odkud jsem se konečně dostal na čerstvý vzduch. Duch stromu se mi tu zjevil v podobě dryády a požádal mě o pomoc s léčbou svých kořenů. Odměnou mi byla pomoc stromu s překonáním trhliny pod sebou - přenesl mě na druhou stranu.



Na druhé straně mě čekala oblast, která by se v překladu měla jmenovat rákosový les, ale spíše než rákos mi zdejší rostlinstvo připomnělo bambus. Hned v úvodu jsem zakopl o úkryt jedné přátelské bytosti, od které jsem dostal užitečnou radu.



Když jsem vycouval z Gorge Keep, tak jsem čekal, že cesta přes Prastarý strom a bambusový les bude jednodušší, jenomže hned v úvodu lesa jsem narazil na skřetího jezdce, tedy tu samou potvoru, která mě v Gorge Keep zastavila



Nakonec byl skřetí jezdec ten menší problém, mnohem nebezpečnější jsou v bambusovém lese bludičky se svým ohnivým útokem.



Skrze porost se dá v lese normálně chodit, takže tu lze prakticky stoupnout na každé políčko vyjma skal. V porostu se nachází krom nepřátel i bodcové pasti, ale ty jdou poměrně dobře vidět, takže nejistý krok do neznáma tu moc nehrozí.



Po odchodu z lesa jsem narazil na drobný problém - jediný most široko daleko a na něm dvouhlavý obr ... Naštěstí se tahle horda svalů bojí štírů, které jsem si z lesa přinesl.



Kousek za mostem jsem se mohl podívat, jak vypadá Gorge Keep z druhé strany. Konečně jsem se dostal za velkou trhlinu a mohl si na chvilku oddychnout, v dalším směru už se přede mnou tyčil Železný titán a s ním i další dungeon.







Uvnitř sochy je zdánlivě bezbečno, na prvním patře je jedinou potvorou zmutovaný pavouk, který má ovšem zajímavý útok na dálku - švihá jazykem. Ihned mě v souvislosti s tím napadla asociace k hrobicím ze Zaklínače 3 a jak se nám ty herní nápady pomalu opakují



Průchod sochou se však nakonec ukázal mnohem složitějším, v přístupu do klíčových prostor sochy mi totiž zabránil magicky zvětšený obr. Nebyla to zrovna jeho vůle, že by mi chtěl bránit v pohybu, on sám je vězněm a tak nezbylo, než mu pomoci.



O pár hodin později jsem se konečně ze sochy vymotal a zamířil jsem do Quagmire, bažiny okolo památníku. Jak příhodné v tu chvíli bylo, když na mě z poza rohu vybafla tato blátivá ženština.



Ale podobně jako v bambusovém lese, blátivá ženština byl ten menší problém, mnohem horší jsou zdejší ropuchy, které jsou naštěstí pomalé.



Ve skryté oblasti na jihu jsem narazil na spoutaný mluvící meč, který mě požádal o vysvobození. Meč má spadeno na jistého Castellana, který je právě zodpovědný za jeho současný stav.



Uprostřed Quagmire se nachází prokletý strom. Je to ten samý strom, o kterém mluvil démon z vraku, ale větve stromu nelze odseknout běžnou zbraní. To dokáže jedině mluvící meč.



V další skryté oblasti Quagmire jsem narazil na přátelského elementála vzduchu. Eribanus se o mě a mé cestě zmínil v dobrém, takže i tento elementál se mi rozhodl pomoci a naučil mě jedno kouzlo.



Na vrcholu památníku se mi zjevil úchvatný pohled na širé okolí, ale můj zrak záhy ulpěl na bodu mé další cesty - Pevnosti zla.





Cesta k Pevnosti zla je tak přímočará, jak jen přímočará být může, jenom musíte vědět, jak toho dosáhnout



Nakonec jsem Pevnost zla prozatím pustil z hlavy a místo toho jsem udělal čelem vzad. Neměl jsem u sebe ještě všechny potřebné ingredience pro schránku a navíc jsem si chtěl otevřít cestu přes trhlinu i skrze Gorge Keep. Když už jsem se v pevnosti prosekal přes úvodní zástupy skřetů, narazil jsem na jiný problém. Brána na konci pevnosti se nedá snadno otevřít ani z této strany. Klíčem je velitel pevnosti, ale když jsem ho viděl naposledy, byl to jen kus ledu ...



Následovalo dlouhé tápání v tmách, přitom řešení je strašně jednoduché. Potíž je jen v tom, že efekt rozmražení je poměrně pomalý, takže jsem patřičné řešení na poprvé přehlédl. Dopomohla mi tak trochu náhoda, kdy jsem dal předchozímu pokusu více času. Odměnou mi byl klíč od místnosti s mechanismem ovládání brány, takže nyní už mi nic nebránilo v tom, abych si otevřel i druhý východ z Gorge Keep.



Návrat na vrchol památníku a cesta do Pevnosti zla prošly hladce. Ohnivý kůň mě po přeletu k pevnosti opustil, což nevěstilo nic dobrého, ale v pevnosti se hned v úvodu nachází zrcadlo, které funguje jako teleport na vrchol památníku. Díky tomu jsem neztratil spojení s předchozími částmi mapy. Pokud jde o nepřátele, těch je v pevnosti hezká řádka a jeden je lepší, než druhý Dva z nich pak patří do kategorie boss, za chvilku se k nim dostanu. 





V Pevnosti zla jsem narazil na možný drobný zádrhel. Většina spínačů a páček je ve hře dobře rozeznatelných, problém činí jen helma s rohy na následujícím obrázku. Ona působí na pohled jako klasická plochá textura, ale při pohledu z boku už je jasné, že se jedná o spouštěcí mechanismus.



Prvním z bossů pevnosti byl arcimág ve věži, který hlídá důležitý klíč od velkého sálu o patro níže. Naštěstí je málo odolný a jeho kouzlům se dá úspěšně vyhýbat.



Druhý boss nebyl o nic tužší, jen je opět potřeba si dávat pozor na jeho útok. Jakmile zasáhne, hodně to bolí Na druhou stranu, pokud bych u sebe neměl mluvící meč, asi bych si ani neškrtl - Castellan je přesně ta osoba, na kterou má meč spadeno. Vězeň po pravé ruce Castellana je Daganoth, jeden z volitelných hrdinů z počátku hry. Bohužel, je taky jedním z těch, co ve hře umřou, o Daganotha se postaral Castellan.



Porážkou Castellana jsem získal přístup k Dark Slag, ale to mi bylo prozatím k ničemu. Následovala proto cesta do Ohnivé hory.



Uvnitř hory jsou jen dva typy potvor, ale těžko říci, která je vlastně horší. Kamenná ruka je velmi nebezpečná, ale zdejší pavoučice zase umí potrápit útokem z dálky. Navíc se většinou vyskytují v hloučcích. Ohnivá hora je vedle Pevnosti zla vlastně jediným dalším dungeonem, kde se na několika místech spawnují potvory na základě spuštěného triggeru, všude jinde je umístění potvor víceméně dané a všechny jsou hned viditelné na mapě. Uvnitř hory jsem se díky tomu několikrát dostal do drobných potíží. Není nic krásnějšího, než když si to jdete dlouhou rovnou chodbou, na jejím konci šlápnete na pole se spinnerem a za vámi se spawne čtveřice těchto potvor ...



Ohnivá hora není klíčovým dungeonem jen kvůli legendárnímu kováři, ale nachází se zde mimo jiné svitek, který obsahuje heslo k Anvil of Dawn (Kovadlině Úsvitu).



Po průchodu prvním patrem jsem zkusmo odešel z hory druhým východem, abych se podíval, co mě čeká dále. Vyskočila na mě přitom tabulka rozdělení bodů, tak jsem toho využil. Rozdělení zbraňových dovedností je v Anvil of Dawn trošku matoucí, navíc dlouho nemáte tušení, co bude asi nejvýhodnější. AoD je bohužel jedna z těch mnoha her, kde ty nejlepší kousky zbraní najdete mezi meči. Ke cti jí slouží jen to, že svůj první kvalitní meč najdete až v Quagmire Druhý je zrovna v Ohnivé hoře.



Legendární temný trpaslík Dark Gnarl se nachází v kovárně o patro níže, ale cesta k němu není zrovna snadná. Byl jsem docela rád, že si pro výrobu schránky pro Dark Slag nekladl žádné podmínky a hned se pustil do práce.



Po malé odbočce, kdy jsem se vrátil pro Dark Slag do Pevnosti zla, jsem se konečně vydal z Ohnivé hory k poslednímu bodu své dlouhé cesty - Kovadlině Úsvitu. Socha nalevo je ledový golem, kterého je potřeba nejprve opravit a pak mu povědět heslo ze svitku z Ohnivé hory.



Uvnitř je malý, ale spletitý dungeon, ve kterém lze narazit na poměrně tuhou potvoru. Není to nic pro vyslovené mágy, protože tihle přerostlí hadi se nacházejí na místech, kde je zakázáno kouzlit (antimagické pole).



Východ z dungeonu vede ke kráteru uprostřed hory, kde se nachází hluboká průrva do samotného srce země.



Bylo by to příliš snadné a asi neomalené, kdyby vám hra nedala možnost, podívat se do tváře hlavního záporáka hry. Ano, Warlord stojí hned na okraji průrvy Nicméně finále je čistě kecací a jak jsem později zjistil, má 4 možné konce. Nevím proč, já jak obvykle vidím průrvu, neznámý paprsek apod., tak mám potřebu sebeobětování, takže jsem ani na chvilku nezaváhal a skočil

[Elemir]

Po dohrátí hry jsem samozřejmě nalistoval cluebook, abych se podíval na pár nejasností, které mi po dohrátí hry vrtaly hlavou. Na 3 různé konce jsem přišel sám, protože mě po tom prvním samozřejmě napadlo vyzkoušet ještě variantu, kdy se pokusím k Warlordovi přidat. Jenomže to je dle očekávání past, Warlord samozřejmě touží Dark Slag získat zpět a postava na tenhle trik doplatí svým životem. Další možností je neobětovat se a truhlu s Dark Slag do průrvy hodit. Jenomže i to nemá šťastný konec, protože truhla se jako na potvoru zasekne o skalní výběžek a Warlord si jí magicky přitáhne - postavu samozřejmě za odměnu zabije Čtvrtá možnost mi unikla víceméně díky náhodě, ale ani jsem nemusel dočíst, koho jsem minul a ihned jsem tušil, co se přihodilo. Tenhle bod jsem totiž neminul, jen mě v té době nenapadlo, jak s ním naložit.

Když jsem rozmisťoval první kameny do oltářů kolem Sanctuary, jedna cesta vedla na pokraj menších skalisek. Napravo za jedním z nich bylo vidět neco barevného, co zaujalo můj zrak, ale cesta dále už nikam nevedla. Vrátil jsem se na tohle místo ještě několikrát, jestli se něco nezměnilo, ale vše zůstalo stále stejné. Tohle se stalo ještě předtím, než jsem narazil na Parsafala, takže už jsem si to nedal dohromady. Ono přitom stačilo, kdybych na tom místě býval přejel kurzorem myši po obrazovce. Ta pestrobarevná věc je totiž zčásti ukrytý mág Ianmyrth, další z hrdinů z počátku hry Jakmile se s ním pokusíte promluvit, tak vystoupí ven. Během rozhovoru od něj získáte speciální amulet a radu, jak přežít finální sebeobětování.

Část té rady je funkční i pro setkání s Paní Moře, ale tenhle hint lze ve skutečnosti objevit mnohem dříve díky jednomu svitku. Já jak nemám magii rád, tak už jsem to neřešil. Nebýt problémů s propadly, tak jsem snad magii krom léčení nevyužíval vůbec Nakonec se však ukázalo, že hra na některých místech s využitím magie vysloveně počítá, což se ukázalo už při stavbě mostu k Dark Lantern, nebo odstraňování závalů v dolu pod Undeground city. Mohl bych tu třeba zaargumentovat tím, že patřičné kouzlo stojí více many, než byl můj pool, ale ono se dá vyvolat i z jedné z figurek, které se ve hře často povalují v truhách Je to třeba další z mnoha důvodů, proč by se vyplatilo hru znovu rozehrát

Když už jsem u poolu many a spol. Do konce hry jsem si vystačil s tím, co jsem měl od počátku. Sice jsem veškeré permalektvary skladoval, ale nevypil jsem ani jeden. Díky tomu jsem měl max. pool many 300, což je pro dost lepších kouzel samozřejmě málo. Naštěstí ve hře existuje možnost některá užitečná kouzla sesílat i s pomocí kouzelných figurek, jak jsem zmínil výše. U kouzel mi obecně vadilo, že nelze snadno identifikovat druh kouzla podle ikonky, protože neznáte vztah ikonka - runa, ale na konci hry jsem si pak všiml, že když listujete seznamem kouzel, tak v pravém horním rohu se nezobrazuje jen spotřeba many, ale je tam vidět i příslušná ikonka kouzla Nj, holt ta magie pro mě bude vždycky španělskou vesnicí

Poslední bod, který před samotným hodnocením zmíním, bude ještě jedna poznámka ke cluebooku. Jeho zpracování je perfektní, ale už u Ravenloftu jsem si všiml jedné věci, která může na jedné straně mást, ale v případě Anvil of Dawn je to zároveň ukázka programátorského myšlení, jak si poradit s věcmi, které příslušný engine neumí nativně. Ve všech čtyřech clueboocích (Ravenlofty, Menzoberranzan, Anvil of Dawn) jsou uvedeny mapy přímo z game editoru, takže na nich vidíte mnohem více, než je ve hře možné. U Anvil of Dawn mě zaujaly různé pomocné chodbičky s koulemi a plošinkami, které tu fungují jako různé časovače - spínače. Je to úplně to samé, jako když je spínač přímo součástí designu úrovně, ale s tím rozdílem, že tenhle navíc nemůžete nijak ovlivnit (spínač v úrovni můžete vyřadit např. tím, že změníte směr koule).

[Elemir]

A je to tu Nebudu to nijak extra protahovat a začnu rovnou číslem ... 80%. Anvil of Dawn byla první hrou, u které jsem zauvažoval o přehodnocení většiny předchozích hodnocených her. To, co je v dnešní době výhodou, může být na druhé straně jistým prokletím. Problém je totiž zařazení Anvil of Dawn do kontextu k novějším hrám a tady prostě odpadá další část kritérií, anebo se musí zase pro změnu brát ohled na tehdejší možnosti. Hlavním kritériem tak zůstává zábavnost a na to je opravdu desetibodová stupnice k ničemu.

Anvil of Dawn mi tak zůstal mezi Menzoberranzanem a Wizards & Warriors. Když však vezmu v úvahu, že Menzoberranzan má ode mě těch 5% za příběh, tak realita je 70%. Anvil of Dawn je však po všech stránkách lepší a to je v podstatě současníkem Menzoberranzanu, takže by ten odstup měl být větší. V porovnání s Wizards & Warriors však přeci jen ztrácí, takže ho musím zařadit před. Problém je, že W&W prostě nemůžu vynechat a dělat, jakože neexistují. W&W navíc opravdu na 90% nedosáhnou. Logickým řešením by tak bylo jít s Menzoberranzanem níže a jsem opět u zábavnosti jako hlavního kritéria, protože Menzoberranzan je ve srovnání se současníky po všech stránkách slabší, tedy vyjma příběhu.

Anvil of Dawn by si asi těch 85% zasloužil, ale nemohu mu prostě odpustit ten začátek a pár technických nedokonalostí v technicky jinak odladěném dílku. Jde hlavně o inventářový bug v Undeground city a občasné zasekávání koulí, kdy se někdy zablokoval přístup ke klíčové věci. Trochu mě vadilo i občasné zasekávání postavy v boji, kdy jste třeba 5x v pravidelném rytmu krásně provedli výpad a úhyb, ale po šesté se najednou postava přizasekla a v tu ránu samozřejmě inkasovala zásah. Někdy mi přišlo, jako by to souviselo s AI, kdy se potvora rozhodla změnit taktiku a hra postavu mezi tím pauzla, protože občas byl opravdu vidět posun v jinak periodických činnostech. Kritiku technické stránky završím kouzlením Je hezké, že potvora během kreslení runy počká, ale to samé neplatí o okolí, která si dál jede realtime. Vzhledem k tomu prodlení, které během kouzlení vznikne, to může mít fatální následky (např. pokud stojíte v pasti). U potvory se mi pak kolikrát stalo, že ještě než jsem dokouzlil, tak už napřahovala k ráně, čímž nemá smysl jakýkoliv pokus o léčení kriticky zraněné postavy apod. během boje.

Potvory mají obecně lepší fyzičku, takže selhání z důvodu ztráty staminy jim prakticky nehrozí. Někdy mi přišlo, že zbroj mám jen pro okrasu, protože pravděpodobnost úspěšného zásahu je u potvor dost vysoká a nejlepší zbroj redukuje max. 50% příchozího útoku (+ dalších max. 20% za helmu a amulet). Většina bojové taktiky se pak prostě opravdu sveze do rytmu výpad-úhyb. Problematické je i to, že útok z dálky, provedený potvorou, je vždy úspěšný. Cením si však většího zapojení statistik do boje, kdy je efektivnost boje závislá na stamině, hbitosti a síle, přičemž všechny tři vlastnosti se mohou během boje vyplýtvat - ať už přirozeně nebo vlivem schopností potvor/kouzel.

Zpočátku jsem byl trošku skeptický k systému vývoje postavy, který je zde čistě v rukou hráče a dá se ovlivnit jen permalektvary a bonusy předmětů (levelují tu jen dovednosti). Jenomže tím také odpadla nutnost řešit obtížnost jednotlivých částí hry. Anvil of Dawn není lineární koridor, hra se poměrně rychle otevře všemi směry, byť tu stále jisté náznaky řetězení dungeonů jsou, ale minimálně v první polovině hry jsou povinné jen Gryphon's Keep a Undeground City. Nevývoji postavy nakonec nahrává i výše zmíněný systém boje.

Vím, já bych se asi o magii neměl otírat vůbec, ale přeci jen k ní ještě poznámečku udělám Postava dostane do vínku jen kouzlo léčení a pak ještě jedno kouzlo dle vybraného elementu. Ostatní kouzla se učí z nalezených svitků nebo od NPC. Klidně se tedy může stát, že něco nebo někoho přehlédnete a minete tak důležité kouzlo. Magii ovšem docela obstojně suplují předměty s bonusy kouzel, které jsem ovšem zvesela ignoroval, tedy až do té doby, než mě hra některé donutila používat Podle toho, co jsem ve hře viděl, tak i minutí klíčového kouzla by nemělo znamenat konec hry (viz např. propadla, která lze přejít jen kouzlem - příslušné oblasti nejsou pro pokračování ve hře klíčové). Navíc odhozené předměty se neztratí, takže i kdybyste si vyházeli celý inventář, tak ho najdete tam, kde jste ho vyházeli.

Levelování dovedností probíhá jejich používáním, ale leveluje vždy kategorie jako celek. Pokud budete bojovat zbraněmi, bude levelovat boj, pokud budete kouzlit, bude levelovat magie. Není to tedy tak, že používáním seker levelují jen sekery apod. Volné body si pak rozdělujete až sami dle uvážení. A efekt na boj? Přišlo mi, že mnohem více záleží na zbrani samotné. U kouzel to asi ovlivňuje mnohem více (síla kouzla a délka jeho trvání).

K dungeonům nemám žádné podstatné výtky. Z počátku jsem nebyl zrovna nadšený z trojice Gryphon's Keep - Undeground City - The Barrier, protože se jedná o rozsáhlé a komplikovanější dungeony, jenomže to jsem si udělal v podstatě sám tím, že jsem je navštívil hned po sobě Za poslední týdny jsem toho odehrál už příliš, takže to byla docela slušná nálož přes limit. Pořád mě tu chyběl i nějaký ten tahák, který by mě hnal vpřed ... jenomže ten jsem právě minul A za to hru samozřejmě vinit nemohu. Potěšilo mě však, že hra obsahuje pojistku, která s tímto počítá a přeskakování dílčích částí hlavního úkolu nemá na samotné hraní podstatný vliv, max. se někam nedostanete ... opět si musím rýpnout do Star Trailu. No dobrá, Star Trail je o něco starší, ... ale zase ho dělali Němci a ti jsou pintlich na detaily ... dobrá, nechám toho

Složitost rébusů a úkolů mě mile překvapila. Hlavně jsem překvapil sám sebe. Sice jsem se k pár zákysům dostal, ale odolal jsem rychlému řešení v podobě nakouknutí do cluebooku, takže Anvil of Dawn je po dlouhé době zas jeden z dungeonů, který jsem prošel čistě svépomocí. Nutno však dodat, že mi k tomu hodně pomohl automatický deník a jaksi se zlepšující úroveň angličtiny

Příběh hry jako takový není žádné terno, ale docela ho vyzdvihují vedlejší úkoly a interakce s NPC. Vsuvky s osudem dalších hrdinů jsou zajímavé, lépe to hráče spojí s příběhem a přikládá to té jeho postavě na důležitosti. Pětice hrdinů se pokouší o zoufalý čin a ani jeden není preferovaným hrdinou. Prostě jde jen o počty, čím více hrdinů, tím větší šance, že se úkol podaří. Postupně vidíte, jak ostatní v tomto úkolu selhali a když už si myslíte, že vy máte vyhráno, tak přijde studená sprška, která se vás může anebo taky nemusí dotknout, záleží na tom, co jste objevili a co minuly, tak jako tomu bylo u mě. Hra prý údajně nabízí trochu jiné alternativy i podle toho, který typ hrdiny si na počátku vyberete, ale to nemohu potvrdit.

S postavou a výběrem konkrétního hrdiny mě váží ještě dvě věci. Je to dabing a emoce. Veškeré dialogy ve hře jsou nadabované a moje hrdinka měla opravdu příjemný přednes a barvu hlasu Mnohem více mě však překvapilo, že animace obličeje postavy reaguje různě emotivně, takže tu máte vše od neutrálního pohledu až po silně naštvaný nebo překvapený výraz.

Pokud bych měl hodnotit hratelnost jako celek, tak od Temple of the Moon přišel prvotní zlom, kdy jsem začal mít ke hře výrazně kladnější vztah, který se postupně přeměnil v čirou radost a opravdu jsem se těšil, až zase ke hře usednu. Škoda jen, že atmosféra hry ke konci zapomněla gradovat, místo toho naopak polevila. Ale to je dáno i tím, že od poloviny hry už znáte prakticky všechny fígle hry a boj je prostě taky jen rutina. V tomhle už do konce hry nenastane žádná změna, což má Anvil of Dawn společné se staršími Might and Magic Teď mě dokonce napadá, že si nijak extra nevybavuji ani hudební podkres hry. Naopak si vybavuji, že občas mi hra spíše oněměla (možná technický problém emulace).

Celkově jsem tedy s hrou spokojený a je dosti pravděpodobné, že se k ní vrátím s nějakým dalším hrdinou, abych si otestoval případné rozdíly.

[Richmond]

Moc pěkně sepsáno, dal sis s tím práci. Já bych viděl 2 negativa. Prvním je ten pohyb mimo dungeony, jednak mě to hrozně mátlo a druhak graficky dost výblitek A tím dalším je možná překvapivě chybějící atmosféra. OD začátku do konce se to dobře hrálo, vše poctivě uděláno, ale pořád mi tam něco chybělo, něco, kvůli čemu bych ji chtěl hrát znovu. A myslím, že to bylo tou atmosférou, která tam někde možná byla, ale já ji nenašel. Nebo abych nebyl úplně kritickej, napíš spíš, že jsem čekal větší vtáhnutí do hry (s Ravenloftem se to prostě vůbec nedá srovnat). Přesto i já jsem dal tuším kovadlině 80%, což je vlastně hodně slušná známka )

[Elemir]

Díky Moc se mi do souhrnu nechtělo, byť koncept jsem si v hlavě připravoval už několik dní, ale nakonec jsem si řekl, že by nebylo od věci to sepsat. Pohyb mimo dungeony je zvláštní, matoucí to bylo hlavně z počátku, ale pak už jsem si docela zvykl a chodil jsem celkem najisto. Graficky to mohlo být lepší, ale tohle je asi renderované, byť animované kresby by zřejmě dopadly lépe. Zrovna ty nejzajímavější výhledy třeba ve hře chybí. Atmosféra hry má kolísavou tendenci. Ta naléhavost poslání je místy cítit, měl jsem důvod pokračovat, ale ... pak jsou ve hře prostě chvilky, kde se to všechno otupí.

Je pravdou, že po Strahd's Possession už nikdy nebude nic jako dříve , ale Anvil of Dawn ten potenciál taky měl, jenom to s ním chtělo lépe pracovat. Mě přijde, že jak šla technická úroveň her u Dreamforge nahoru, tak se začala úměrně tomu zhoršovat herní náplň a všechno to pak vyvrcholilo labutí písní v podobě Stone Prophet, kde se sice vzpamatovali, ale bylo už pozdě.

Jsem docela zvědavý, až rozehraju a konečně dohraju Stonekeep, ten má podobný gameplay a pro srovnání by byl lepší než W&W, ale problém je, že těch dungeonů se sólo postavou zas tolik neznám. W&W mi však přišel podobný v kostře námětu a způsobu jeho dosažení. Přesto je to však jako celek podáno lépe.