Recenze: Crusaders of Might and Magic

Je poněkud neobvyklé psát na hru recenzi po tolika letech od jejího vydání, ale myslím, že tato hra si přeci jen zaslouží trochu více než hodnocení, která ji v podstatě smetla z tehdejšího herního světa. Hra se u nás na trhu objevila počátkem roku 2000 (v zahraničí v roce 1999) a na podzim vyšla též jako plná hra přílohy časopisu LEVEL (LEVEL 70 | 11/2000), češtinu je možné stáhnout ze serveru www.bonusweb.cz. Jednalo se o velmi očekávaný herní titul, který vyšel mimo jiné v řádném termínu, což tou dobou nebylo už tolik obvyklé, ale ...

Nepředbíhejme, nakonec kdo má zájem se o tehdejších názorech dozvědět více a nechce čekat, si už zajisté našel relevantní odkazy sám :) Hra měla do světa Might and Magic (pro stručnost budu dále psát MaM) nový rozměr. Firma NWC (New World Computing) byla vyhlášena svými RPG sériemi Might and Magic a tahovými strategiemi Heroes of Might and Magic, které patřily mezi špičku herního světa a tešily se přízni hráčů. Chybělo ji však typické Tomb Riderovské 3D provedení, které se stalo oblíbené právě pro své pojetí pohledu na 3D prostor (pokud by opravdu nikdo netušil, mám na mysli tu pohyblivou kameru za zády hrdiny, která slibovala, že si souboje tentokrát opravdu užijete). Spojení se světem MaM navíc slibovalo skvělý herní zážitek. Kdo si vzpomíná na titul Rune mi zajisté dá za pravdu, jaké by to bývalo mohlo být úžasné, kdyby ve hře bylo mnohem více dialogů a možnosti typického postupu hlavního hrdiny, jaký známe třebas z Gothicu. Samotné hraní mě však přivedlo k zamyšlení, co je vlastně tím světem MaM.

Svého času jsem si myslel, že hlavním pojítkem světa MaM je příběh. Ovšem právě existence několika her, které se příběhem podstatně odlišují, jistý posun je vidět i mezi jednotlivými díly série MaM, mě zavedla dále. Pokud se na svět MaM podíváme jako na běžný svět, pak jsou to ve skutečnosti právě pravidla tohoto světa, která jsou všem těm hrám společná, byť s drobnými odlišnostmi. Svět MaM je herní systém s řadou zákonitostí, které jsou pro něj typické a prakticky neměnné. Pravidla magie, postupu postav, možnosti ras, bestiář, zbraně a někde na okraji příběh? Ne, namísto příběhu má být historie. Historie je tím dějovým pojítkem, z níž celý tento svět vzešel. A podobně je tomu i u titulu Crusaders of Might and Magic.

Intro hry nám nastíní dějovou souvislost na jejímž konci jsme typicky vrženi do samotného víru hry. Na počátku se seznámíme s Drakem, malým chlapcem žijícím v poklidné rolnické osadě, pár okamžiků před útokem nemrtvé armády vedené nekromancerem Necrosem. Během několika okamžiků je osada proměněna v popel a prach a obyvatelé vyvražděni a proměneni v příslušníky Legie padlých až na našeho malého hrdinu. Ten se postupem času stává zarputilým bojovníkem proti Legii, bohužel si při jedné ze svých akcí nedával přílišný pozor a je uvržen do vězení Východního strongholdu, hlavní základny Necrose. Po likvidaci dvou strážných kostlivců se další řízení postavy přesune na vás a s mečem v jedné ruce a štítem v druhé směle vykročíte do temných kobek. Cestou ven z podzemí se seznámíte s kapitánem Ursanem, velitelem křižáků v Citadele, který vám zadává první quest. Najít Celestii, paní Citadely a významnou kouzelnici. Bohužel vás ponechá o samotě a tak se vydáváte po schodišti směrem za světlem a skrze řady nepřátel, abyste otevřenou branou (tu si samozřejmě budete muset otevřít sami:) ) vyšli ven z pevnosti. Tím začíná vaše putování za osvobozením Ardonu od necrosových armád. Ve hře se postupně dostanete celkem do sedmy oblastí. Svět tedy neni nijak rozlehlý, ale to je kompenzováno notnou dávkou běhání z jednoho konce na druhý s absencí jiné přepravy nežli po svých.

To šílené pobíhávání bylo častou narážkou mnoha recenzí a dost lidí hru v této fázi vzdalo. Na začátku hry je váš hrdina totiž jako vždy velmi slabý a mnoho střetů s něpřítelem zkrátka neustojíte. Chybí vám peníze na léčivé lektvary a inventář je příliš omezený, abyste v něm dokázali nosit dost kořisti k prodeji (budete se tedy hlavně ze začátku muset vracet k mrtvolám nepřátel a sbírat jejich výzbroj, což vás notně zpomalí). Pokud se však naučíte dokonale ovládat pohyb svého hrdiny, lze z bojů vyjít s mnohem menšími újmamy a spotřeba lektvarů silně klesne. K dispozici je několik typů útoků s možností obrany a poměrně slušný arzenál zbraní. Nepřátelé jsou dokonce "citliví" na typ zbraně a tak elementálové se k zemi posílají kladivem mnohem snadněji nežli mečem. Pokud si však dáte dostatečnou práci a budete nepřátele likvidovat pečlivě, budou vám typicky zkušenosti přibývat rychleji. Přibližně v polovině hry jsem se dostal na level 15, což s dobrou výbavou znamenalo minimální problémy. Nic vám ve hře neuteče, máte dost času a je dobré se opravdu podívat všude kam můžete a po splnění určitého questu a návratu zpět si opět všechny lokace projít znovu. Nepřátelé se totiž po každém splněném questu respawnují ("znovuoživení"), což odpovídá postupu necrosovy Legie padlých směrem k Citadele a po území Ardonu. Na místech, která už jste navštívili se objevují nová monstra a věci. Pokud byste toto nedělali, připravíte se mimo jiné i o vyšší levely kouzel.

Pokud toto bylo prozatím tajemstvím, tak kromě fyzického útoku disponuje Drake i útokem magickým. Ze začátku je sice obdařen jen kouzlem Světlo (Torch Light) a to ke všemu jen na prvním levelu, ale časem bude postupně nacházet knihy s novými kouzly a knihy zvyšující level naučených kouzel. Každé kouzlo má celkem tři levely/úrovně a s postupujícím levelem se mění účinky. Z obyčejného blesku se tak časem může stát blesk řetězový. "Platidlem" za použití kouzel zůstává samozřejmě mana, která se průběžně regeneruje anebo můžete použít manových lektvarů a krystalů. Ve hře je sice kouzel dost, ale abyste se je mohli všechny naučit na mistrovské úrovni, musíte být opravdu velmi pečlivý. Pokud totiž během svých výprav vynecháte knihu první úrovně, budete se moci kouzlo naučit až z knihy určené pro druhou úroveň, ale samozřejmě úroveň znalosti bude na prvním levelu (budete mít o knihu méně, pro všechny tři úrovně musíte najít všechny tři knihy) a pokud nevynecháte knihu pro třetí level, budete se ve výsledku moci dostat na expertní úroveň. Pokud se kouzlo naučíte až z knihy určené pro mistrovskou úroveň budete jen na prvním levelu a dále se už nedostanete. Hru jsem hrál a dohrál celkem 3x (jednou na každé úrovni obtížnosti) a teprve napotřetí jsem ten systém s kouzelnými knihami pochopil (tušení už jsem měl při druhém hraní díky kouzlu Holy Wrath:). Musím říci, že prvek magie jsem při prvním hraní v počátku příliš nedocenil (proto mi to také tak dlouho trvalo), ale v Duskwoodu jsem ze zoufalství na přesilu dasherů použil ohnivou kouli a během pár vteřin bylo po problémech. Magie je v Crusaderech opravdu mocná a mnohokrát vám ušetří čas strávený při nahrávání uložených pozic. Oceníte to zejména na nejtěžší obtížnosti, kde se magii místy ani pořádně nevyhnete. Ve hře je také jedno klíčové kouzlo, kde se dále něž na základní úroveň nedostanete.

Zvuková stránka hry je na dobré úrovni, řada melodií vám bude zcela oprávněně povědomá (sedmý díl Might and Magic) a neni třeba to rozebírat. Daleko zajímavější je samotné grafické provedení. Hra běží na enginu, který v některých ohledech připomíná Lithtech engin, který je v pokročilejších verzích použit třeba u Might and Magic IX, ale zcela jistě se jedná o vlastní engine NWC na němž si tým chtěl ozkoušet své možnosti. Pokud se ve hře zrovna nepohybujete v kobkách, v Citadele nebo Strongholdu, naskýtá se vám stále stejný motiv. Procházíte hlubokými údolími do nichž je vše vměstnané - vesnice, les, poušť apod. V podzemí jsou to pak dlouhé kruhovité tunely. Liší se jen texturami a množstvím doplňků. Je sice možné nastavit vyšší rozlišení, ale to vzhledu hry příliš nepřidá (vše jen vypadá vyhlazeněji). Hra sama o sobě působí po grafické stránce poněkud nedodělaně a pár míst vás přivede na myšlenku, že chybí i kusy příběhu, resp. původně se nejspíše počítalo s větším bohatsvím questů a herních prvků. Jak už jsem na začátku psal, hra vyšla v termínu a to je pravděpodobně celý problém, nevešlo se do ní vše co mělo. Na druhou stránku vás některé lokace mile překvapí a uvidíte, že i takovéhoto enginu můžete dosáhnout zajímavých výsledků, viz město před branami Východního strongholdu nebo vnitřek ledovce.

O hardwarových nárocích nemá v dnešní době smysl hovořit, málokdo si dnes dokáže představit, že by na hry oprášil počítač bez 3D karty. Spíš zde uvedu vlastní zážitky, když jsem si hru zakoupil. Tehdy jsem disponoval nově sestaveným PC s procesorem AMD K6-2 500 MHz a grafickým akcelerátorem Voodoo 3 2000, což pořád ještě byla střední třída. Bohužel vývojáři NWC byli nějak vysazeni proti procesorům AMD třídy Kx (potíže byly už u původních Heroes of Might and Magic III, kde windows hlásily neobvyklou chybu) a grafickému rozhraní Glide. Glide bylo velmi vyspělé rozhraní a byla v něm udělána řada 3D her (Quake a spol.), NWC však vsázeli na Direct3D (z DirectX) a nejspíše se jim to příliš nepovedlo odladit, takže Crusadeři mi velmi často padali a při přepnutí do softwarového renderingu jsem viděl převážně mlhu a vše se samozřejmě zpomalilo, což byl podle mne větší problém než nekonečné pobíhání. Hra tedy nakonec skončila v šuplíku a vrátil jsem se k ní až mnohem později, ale zcela jsem ji dohrál ještě později (ze začátku jsem stejně jako jiní podlehl podobné frustraci z pobíhání).

Pokud bych se měl vyjádřit k celkovému hodnocení, je řada námitek skutečně oprávněná, ale na druhou stranu je jejich interpretace někdy přehnaná. Už jsem naznačil, že pečlivé piplání postavy vám usnadní průchod hrou. Ty samé dlouhé lokace neprobíháte zcela dokola, děj se postupně posunuje a časem se do některých lokací dostanete až oklikou, nebo zůstanou uzavřeny trvale (vzhledem ke zkušenostem naopak škoda:)). Nevýhodou je při takovýchto výpravách ten monotónní vzhled, kdy by se patřilo, aby na vaší dlouhé cestě bylo i nějaké to zpestření v podobě vedlejšího questu apod. Kamera za zády hrdiny ukazuje dobré grafické zpracování samotného hrdiny a souboje jsou opravdu mnohem zajímavější (ve srovnání s Morrowindem v 3rd person je to i přes to stáří nádhera). Vcelku jsem byl s hrou spokojen a oproti recenzím bych ji hodnotil lépe, dle mě se skutečně jedná spíše o nedodělek, než-li o nekvalitní titul. Hra totiž poskytuje určitý kladný herní zážitek a rozhodně jsem se u ní nenudil. Myslím, že kdyby si vývojáři dali více záležet, naplnila by tato hra veškerá očekávání nadmíru dobře a zařadila se na pomyslné špičce mezi ostatními tituly. Ve skutečnosti bych se odvážil i srovnání s později vydaným Gothicem, myšleno tak, že Crusaders of Might and Magic mohli být po herní stránce minimálně stejně dobrou hrou.

15.02.2006